Evropské země se ještě nevzpamatovaly z přílivu Ukrajinců a už jim na dveře klepou migranti z jihu. České předsednictví má nápady, jak EU přiblížit k dlouhodobějšímu řešení.
Ruská agrese vyhnala směrem na západ 11 milionů Ukrajinců. Přestože se už přibližně sedm milionů z nich vrátilo domů, válka zatím neskončila a v blízké době ani neskončí.
„Jak (Vladimir) Putin ztrácí na bojištích, tak se množí jeho útoky na nevinné občany. Každý den je ničena energetická infrastruktura nebo zásoby vody. Další lidé prchají z Ukrajiny a musí si být jistí, že naše dveře zůstávají otevřené. Ministři (členských zemí EU, pozn. red.) s tím souhlasí,“ prohlásila v úterý (18. října) na plénu Evropského parlamentu eurokomisařka pro vnitřní věci Ylva Johanssonová.
Už několik dní po začátku invaze aktivovala Evropská unie systém dočasné ochrany, který zatím využily asi čtyři miliony Ukrajinců, z 90 % ženy a děti. Díky nedávnému rozhodnutí mohou pod tímto statusem zůstat v Unii až do jara roku 2024.
S dočasnou ochranou se pojí bezvízový pohyb po Schengenském prostoru, sociální benefity nebo přístup na trh práce. Evropská komise spustila pilotní program, který má za úkol propojit ukrajinské zájemce o práci s volnými pozicemi od důvěryhodných zaměstnavatelů.
Zvládnout uprchlíky pomohlo členským státům rozvolnění pravidel čerpání evropských dotací v rámci balíčku CARE, na který naváže ještě balík FAST-CARE. Pomoct mají také prostředky z programu REACT-EU, na které si vlády sáhnou díky svým národním plánům (postpandemické) obnovy. Kvůli válce se také „nafoukl“ Azylový, migrační a integrační fond (AMIF).
Nerovnoměrná zátěž a málo peněz
Přestože ukrajinští uprchlíci zamířili do všech zemí EU – například ve Španělsku jich je nyní 140 tisíc –, státy okolo Ukrajiny pochopitelně pocítily migrační vlnu nejvýrazněji. Nad všemi vyčnívá Polsko, které nese zdaleka největší „břemeno“. Podle OECD má země kvůli uprchlíkům náklady 8,4 miliardy eur, což z ní dělá rekordmana.
Europoslanec ze strany Solidární Polsko (ECR) Patryk Jaki upozornil, že se navíc nejedná o veškeré náklady. Přičíst jsou potřeba také dopady na školství nebo zdravotnictví, stejně jako náklady soukromníků, kteří hrají v pomoci velkou roli.
„Bez Polska by to Ukrajina nezvládla. A co děláte vy? Vy se tváříte, že stojíte za Ukrajinou, dali jste si stužky, a na Polsko uvalujete sankce. Nedali jste Polsku téměř nic na pomoc Ukrajincům (Polsko dostalo nejvíce ze všech států, pozn. red.), naopak jste mu 160 miliard (euro z fondu obnovy, pozn. red.) sebrali, a teď ještě blokujete prostředky z Fondu soudržnosti,“ odkázal Jaki na nové rozhodnutí Evropské komise, která tímto způsobem „trestá“ Varšavu za pochybný stav soudnictví.
Přestože tuto kritiku jistě ovlivňují dlouhodobější spory mezi Varšavou a Bruselem, volání po objemnější evropské pomoci s uprchlíky nezaznívá jen z Polska.
„Já chci připomenout, že je to také Česká republika, která hostí více než 450 tisíc uprchlíků. Děláme to rádi, jsou to naši přátelé, ale má to své milionové náklady. My také očekáváme, že Evropská unie bude solidární a pomůže nejen morálně, ale také finančně nést tyto náklady pro zajištění životních potřeb uprchlíků,“ řekla na plenární debatě česká europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL, EPP).
Vlny z jihu dělají Evropě vrásky
Migranti ale do EU nepřicházejí jen z Ukrajiny. Statistiky i aktuální pohled na hraniční přechody v Česku i jinde ukazují, že neregulérní migrace sílí z jihu, především přes tzv. balkánskou trasu. Podle agentury Frontex za prvních osm měsíců letošního roku překročilo nelegálně vnější hranice EU necelých 190 tisíc lidí. V meziročním srovnání se jedná o 75% nárůst.
Nizozemský europoslanec Jeroen Lenaers (EPP) na plénu ve Štrasburku upozornil, že za každý z posledních tří měsíců zažádalo na vnějších hranicích EU o azyl vždy více než 70 000 lidí. „Blíží se další migrační krize a jsme svědky toho, že členské státy jsou už na limitu své přijímací kapacity,“ varoval Leaners.
Přestože není jasné, jestli mohou současné těžkosti skutečně přerůst až do krize podobné té v letech 2015 a 2016, jeden problém bije do očí – nikdo nemá přesný přehled o tom kdo, kudy a odkud do Evropy přichází. V takové situaci se opatření nastavují opravdu špatně.
Expert na migraci z bruselského Wilfried Martens Centre Vít Novotný v podcastu Hospodářských novin vyjmenoval některé pravděpodobné varianty. Část z příchozích jsou podle něj Syřané a Afghánci, které už Turecko nezvládá udržet na svém území, část pak migranti z řeckých ostrovů, které tamní vláda sváží na pevninu a oni pak pokračují na sever. Další lidé nejspíš přichází z Bosny a Hercegoviny, kde byli delší dobu „zaseklí“ kvůli proticovidovým opatřením, a až teď pokračují dále. Koktejl pak uzavírá Srbsko se svou velmi benevolentní vízovou politikou – do země přilétají Tunisané, Egypťané nebo Indové, kteří následně míří do středoevropských a západoevropských zemí.
Konkrétně Česko se v souvislosti s nárůstem nelegální migrace a bojem s převaděči rozhodlo zavést systematické kontroly na hranicích se Slovenskem, které trvají už přibližně měsíc a skončí nejdříve 28. října. Kromě policistů a celníků hlídají hraniční přechody také vojáci. Mezi zadrženými v Česku je nejvíce Syřanů, následují Turci, Afghánci a Maročané. Jejich cílovou destinaci často představují Rakousko nebo Německo.
Co s tím?
Současná situace si žádá rychlou reakci, což si (alespoň některé) státy uvědomují. I během probíhajícího summitu Evropské rady (20.-21. října) v Bruselu, který řeší především zkrocení vysokých cen energií, si Belgie, Nizozemsko, Dánsko a Švédsko našly čas, aby se o problémech s přeplněnými kapacitami pro migranty poradily.
Už o týden dříve (14. října) téma probrali ministři vnitra. „Shodli jsme se na konkrétních opatřeních, která budeme v následujících týdnech zavádět. Jde především o pokračování maximálního diplomatického tlaku na země západního Balkánu, aby změnily svou liberální vízovou politiku v souladu s EU. Pokud se situace nezlepší, musíme zvážit razantnější kroky,“ řekl po jednání se svými kolegy Vít Rakušan (STAN).
Také Vít Novotný zmínil, že klíčem k řešení problémů je kromě přesvědčování Řecka, aby přehodnotilo svou azylovou politiku, právě spolupráce se západním Balkánem. Jednu cestu představuje pomoc a motivování migrantů v Bosně, aby tam zůstali, případně se vrátili domů. Zásadní pak bude především tlak na srbskou vládu, aby změnila svou benevolentní vízovou politiku.
„Nárůst (počtu migrantů) na západním Balkáně souvisí se skandální vízovou politikou Srbska. Doufám, že to Komise bude řešit,“ vyzval také europoslanec Jeroen Lenaers. Zdá se, že EU v čele s Německem skutečně začala na Srbsko tlačit.
Nejvíce by ale Evropské unii pomohlo, kdyby se konečně dohodla na parametrech reformy společné azylové a migrační politiky. Vůle zjevně existuje – na začátku září se Evropský parlament a zástupci pěti po sobě jdoucích předsednictví Rady EU (Francie, Česko, Švédsko, Španělsko, Belgie) dohodli na tom, že do příštích eurovoleb v roce 2024 chtějí mít na světě dohodu o podobě Společného evropského azylového systému (CEAS) a Nového paktu o migraci a azylu.
Praktický pokrok kupředu ale představuje náročný úkol. Francouzskému předsednictví se podařilo zajistit shodu států na některých návrzích, které se týkají správy vnějších hranic EU. Nejpalčivější téma, tedy pravidla solidarity mezi státy při zvládání migrantů, ale zůstává nevyřešené.
Evropská komise v roce 2020 navrhla „flexibilní solidaritu“, kdy by si státy mohly vybrat, jestli chtějí přebírat žadatele o azyl, nebo pomoci nějakou jinou formou. Čeští diplomaté se teď snaží najít kompromis přijatelný pro všechny, na stůl tak přidali nápad na „flexibilní odpovědnost“.
„To znamená, že těm státům, které se ocitnou pod opravdu velkým migračním tlakem, což jsou většinou státy jihu, má být umožněno třeba i zjednodušit nějaké procedury a podobně,“ vysvětloval Rakušan. Takový systém by mohl být atraktivní pro všechny.
Podle Víta Novotného by pokroku mohl pomoct také fakt, že nelegální migrace už ve světle války a energetické krize není tak třaskavé téma. Jasněji by mohlo být v prosinci.
Tento článek vznikl s podporou kanceláře europoslankyně Michaely Šojdrové (Evropská lidová strana). Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde.