Česká republika není dokonalá, ale pro nás na Balkáně představuje pozitivní příklad toho, co se může stát s národem, když začne patřit do EU, říká Nikola Dimitrov v rozhovoru pro EURACTIV.cz.
Nikola Dimitrov je makedonský diplomat, politik a expert na zahraniční politiku. V letech 2017 až 2020 působil jako ministr zahraničí Severní Makedonie. V roce 2018 podepsal za tehdejší Makedonii Prespanskou dohodu, která měla normalizovat vztahy s Řeckem. Součástí dohody byla i změna oficiálního názvu země z Makedonie na Severní Makedonii.
Rozhovor vznikl při příležitosti konference Think Tank Forum: EU enlargement.
Proces rozšiřování EU je kvůli ruské invazi opět v centru pozornosti. Jaké to může mít důsledky?
Na našem kontinentu probíhá válka. A když je válka, je moudré sankcionovat a podkopávat agresora, tedy Rusko, a pomáhat obětem, tedy Ukrajině. A je také moudré konsolidovat Evropu. Šedá zóna, které říkáme západní Balkán a které bylo členství přislíbeno již v roce 2000 v Záhřebu a v roce 2003 v Soluni, musí být součástí úsilí o konsolidaci.
Bohužel, naše země Severní Makedonie je „dobrým“ příkladem toho, co se může při rozšiřování pokazit. Jako kandidátská země jsme v čekárně EU již 17 let. A není to tak, že bychom ty roky ztratili kvůli vlastnímu nedostatečnému pokroku. Evropská komise od roku 2009 opakovaně říkala, že jsme připraveni a že by měly začít vyjednávací rozhovory. Stále jsme však čekali kvůli vetům jednotlivých členských států v otázkách, které nesouvisely s procesem rozšiřování nebo byly v rozporu s hodnotami EU, jako jsou politika identity nebo revizionistická agenda, kterou nedávno prosadilo Bulharsko (Bulharsko zahájení přístupových rozhovorů se Severní Makedonií z historických důvodů blokovalo, k průlomu došlo až v červenci 2022 – pozn. red.).
Jak tyto obtíže můžeme překonat?
Rozšiřování EU je opět na pořadu dne, musíme ho ale opravit. A právě teď je ta správná chvíle to udělat, protože pokud okopírujeme neúspěšnou šablonu ze západního Balkánu a použijeme ji na Ukrajinu a Moldavsko, dočkáme se jen další frustrace a zklamání. Musíme proces znovu nastavit, protože v tuto chvíli sice získáte po vstupu do EU výhody, ale tento cíl je příliš vzdálený a ani není jistý. Aby rozšiřovací proces fungoval, musíme přijít se skutečnými a včasnými pobídkami.
Jak by měly takové pobídky vypadat?
Mít možnost sedět u jednacího stolu. V současné době máme několik krizí, včetně energetické krize. Proč tedy pravidelně nezvat ministry odpovědné za energetiku na Radu pro energetiku, kde by státy diskutovaly o opatřeních, která EU navrhuje, aby zmírnila dopady krizí na své členy? A proč tyto programy a opatření neaplikovat na Ukrajinu, Moldavsko a země západního Balkánu? Západní Balkán je region obklopený členskými státy EU. Nyní je jako místnost v domě, která není připojena k síti. Připojení by bylo lepší jak pro lidi v té místnosti, tak i pro celý dům.
Pak bychom například mohli motivovat k dobré správě a reformám skrze lepší přístup k většímu množství evropských fondů. Je to další způsob, jak integraci v rámci rozšíření provádět krok za krokem, spíš než binárně. V současné době jste buď uvnitř EU, nebo venku. Mohli bychom postupně integrovat sektory, na které jsou země připraveny, a to zejména v oblastech, kde spolupráci pocítí přímo občané. Příkladem jsou poplatky za roaming. Jsem právě teď v Praze a být online je neuvěřitelně drahé.
Jinými slovy, sliby ze strany EU už nestačí…
Ať už Evropská rada řekne cokoli, lidé to nemohou brát jako samozřejmost. Vyřešili jsme jednu z dříve nerozluštitelných otázek na Balkáně, hlavní spor s Řeckem. Já jsem jako ministr vyjednal a podepsal dohodu a vedl kampaň v referendu. Prakticky všichni evropští lídři v přímých rozhovorech s makedonskými občany slibovali, že pokud přijmeme Prespanskou dohodu, problém vyřešíme a vydáme se na cestu do EU (Prespanská dohoda změnila název státu Makedonie na Severní Makedonii, což byla podmínka Řecka, které blokovalo zahájení přístupových rozhovorů ještě před Bulharskem – pozn. red.). K tomu však nedošlo, protože Francie rozhodla, že je třeba nejprve změnit metodiku EU pro rozšiřovací proces, hybná síla se tak vytratila. Když se sliby neplní, lidé ztrácejí důvěru.
Jak to vypadá s rozšiřovacím procesem a Severní Makedonií nyní?
Otvíráme přístupové rozhovory, ale potřebujeme pomoc, protože historie se stala součástí procesu. Náš pokrok směrem k členství v EU nebude spočívat pouze v boji proti korupci a v tom, aby naše demokracie byla silná, odolná a naše ekonomika lepší a ekologičtější. Jde také o to, zda se naši historici shodnou s bulharskými historiky. Identitární politika a revizionistická agenda jsou teď součástí procesu a národnostní otázky se staly evropskými. EU v podstatě schválila něco, co mnohé členské státy v posledních letech rezolutně odmítaly. Dříve EU tvrdila, že jde o červenou linii a že historie a identita nikdy nebudou součástí vyjednávacího rámce přístupového procesu.
Nyní potřebujeme pomoci tuto situaci napravit a racionalizovat, aby se přistoupení skutečně týkalo kodaňských kritérií. Musíme se vrátit k tomu, co bylo původně v přístupovém procesu navrženo. Když se podíváte na nedávnou hodnotící zprávu Evropské komise, Severní Makedonie je na vstup středně připravena. A v celkové připravenosti jsme druzí po Černé Hoře a před Srbskem.
V EU máme mnoho přátel
Cítíte dostatečnou podporu ze strany EU při řešení zmíněných sporů, včetně těch historických?
Pokud jde o rozšíření, máme samozřejmě mnoho přátel. Některé země si plně uvědomují význam této politiky i pro samotnou Unii. Pro jiné země to není prioritní záležitost a jsou o tom méně přesvědčeny. Myslím, že musíme budovat spojenectví a těm, kteří ještě nejsou plně přesvědčeni, poskytnout jasné argumenty. A my v regionu bychom měli pracovat na tom, aby bylo pro kohokoli velmi obtížné mít námitky. Co pomůže, je zahrnout všechny kandidátské země do mechanismů, kterým EU hodnotí členské státy, jako je srovnávací přehled v oblasti spravedlnosti a zprávy o právním státě.
Významného pokroku bylo dosaženo v červenci 2022, kdy byla uzavřena dohoda s Bulharskem, a vy jste konečně mohli zahájit přístupové rozhovory. Co za tím stálo?
V červenci byly některé bulharské požadavky týkající se identity a historie začleněny do přístupového procesu. Stalo se to ale jen proto, aby se na Balkáně dosáhlo nějakého úspěchu. Aby to byl skutečně úspěch, musíme z toho udělat vyváženější kompromis. Musíme ošetřit rány, které nám zasadilo popírání makedonštiny (Bulharsko nechce uznat existenci makedonského jazyka – pozn. red). V 21. století by dvě sousední země neměly diskutovat o tom, zda je jejich jazyk jazykem. Myslím si, že ostatní členské státy by měly pomoci a přijít s prohlášením, které podpoří právo na sebeurčení a zajistí, že makedonština bude po našem vstupu jedním z úředních jazyků EU.
Proč také nepřizvat někoho s evropskými zkušenostmi, kdo by mohl usnadnit práci komise historiků? Existovaly bilaterální komise mezi Českem a Německem, Německem a Polskem a známý francouzsko-německý proces usmíření. Potřebujeme zkrátka někoho dalšího do vyjednávací místnosti.
Souhlasilo by Bulharsko s takovým procesem?
V minulosti jsme to navrhovali, ale oni to odmítli. Pokud už se ale stala ta chyba, že se z bilaterální otázky stala evropská, měl by se i formát posunout z bilaterálního na evropský.
Zdá se, že jste byli do přelomového okamžiku zahájení jednání natlačení rychle připravenou dohodou francouzského předsednictví a Bulharska, která zahrnula historické otázky do přístupového procesu. A abyste se v procesu posunuli vpřed, museli jste dohodu potvrdit. Je to pravda?
No, to je otázka pro někoho ze současné vlády. Já jsem bývalý ministr zahraničí. Šikana ze strany Bulharska ale byla vládou schválena a pak také vyvolala pocit hořkosti.
Víte, mně by vůbec nevadilo, kdyby někdo proces vetoval kvůli korupci. Je to totiž něco, o čem je přístupový proces. Ale v otázkách identity a v historických tématech… I když to přichází z členské země, je to něco, co bychom v Evropě dělat neměli. Ale EU nakonec tyto požadavky přijala. Současný premiér Severní Makedonie nejprve řekl ne, pak během několika dní řekl ano. Proč došlo k této změně názoru? To nevím. Ale celá země, společnost a veřejné mínění se k dohodě stále staví mnohem více negativně než pozitivně.
Je makedonská veřejnost po všech těch ústupcích, které musela vaše země udělat, stále proevropská?
Makedonská veřejnost je stále velmi proevropská, ale také rozhodně rozčarovaná. Když se jich zeptáte: „Chtěli byste vstoupit do EU?“, silná většina by řekla ano. Pokud by otázka zněla: „Myslíte si, že je to reálně možné?“, odpověděli by, že ano, ale přibylo by pesimismu. Pokud byste se jich zeptali, zda je EU spravedlivá, většina by řekla ne.
Takže tady se nacházíme. Svrhli jsme vůdce s autoritářskými sklony, který je nyní v exilu v Budapešti, našeho bývalého premiéra. Udělali jsme obrat a země se stala svobodnější. Postoupili jsme také ve všech demokratických ukazatelích, vyřešili jsme problém s Řeckem, a místo toho, aby EU tyto kroky podpořila, neudělala to. Navíc dovolila Bulharsku podkopat jeden ze dvou pilířů Prespanské dohody, kterým je makedonština. Severní Makedonií můžeme být pouze tehdy, pokud budeme stále Makedonci, kteří mluví makedonským jazykem. Pokud napadnete jazyk, nemůžeme pracovat ani s názvem Severní Makedonie, protože to jsou dva pilíře kompromisu s Řeckem.
A co české předsednictví? Česká vláda prezentovala rozšíření EU jako svou prioritu. Splnilo Česko vaše očekávání?
Jste významným podporovatelem rozšíření EU a našeho regionu. A také zemí, která se stala jedním z velmi pozitivních příkladů toho, co se může stát s národem, když se stane součástí rodiny EU. Jsem si jist, že vaše země není dokonalá, pro nás na Balkáně je ale pozitivním příkladem.
Předchozí česká vláda bojovala za to, aby se historie nestala součástí přístupového procesu, což byl krok, který měl chránit integritu přístupového procesu. České předsednictví nakonec souhlasilo s tím, co se stalo, protože s tím souhlasila i vláda ve Skopji. Českému předsednictví bych to tedy nevyčítal. Přesto je nyní třeba vykonat mnoho práce, abychom mohli považovat vyjednávací rozhovory za úspěšné. Musíme zajistit, aby Makedonci neměli pocit, že je ohrožena jejich identita.