Pane Feixi, již nepůsobíte na místě ředitele firmy Český porcelán Dubí. Můžete z vašeho pohledu popsat, co se stalo?
Společnost Garkaline Limited se sídlem v Nikósii na Kypru jako vlastník 15 659 kusů akcií na jméno v hodnotě 1 000 Kč a 956 kusů akcií také na jméno v hodnotě 10 000 Kč, jejichž emitentem je Český porcelán, zažádala představenstvo Českého porcelánu prostřednictvím zmocněnce zařadit na pořad jednání valné hromady mimo jiné tyto záležitosti: odvolání všech členů dozorčí rady společnosti a volbu nových, odvolání všech členů představenstva společnosti a volbu nových členů: Heleny Müllerové, Radka Horčičky a Radislava Feixe (bratr Vladimíra Feixe mladšího).
Tento návrh na doplnění valné hromady zaslal Jiří Rebenda jako zmocněnec Garkaline Limited v nejkratším zákonem daném termínu tak, abych o celé dopředu připravené akci nevěděl. Valná hromada byla 15. června. Teprve pak mi došlo, že je vše dlouhodobě připravované. Valná hromada tak proběhla podle předem připraveného scénáře. Radek Horčička, který byl zvolen předsedou představenstva, mi druhý den s paní Müllerovou nabízeli k podpisu dohodu, kterou jsem odmítl, a tak mi pan Horčička sdělil, abych si zabalil osobní věci a čerpal 14 dní dovolenou, což jsem učinil. Po čtrnácti dnech jsem nastoupil zpět do práce a obdržel jsem výpověď pro hrubé porušení pracovní kázně. Nastoupil jsem prý o den později, než jsem měl. Od 16. června místo mě vede firmu pan Horčička.
Váš otec vlastnil 47 procent akcií Českého porcelánu. Jaká je nyní vlastnická struktura firmy?
Akcionáři s podílem na základním kapitálu vyšším než 10 procent k datu valné hromady jsou: Vladimír Feix (27,23 %), Radislav Feix (18,64 %), Garkaline Limited (24,89 %) a Dům porcelánu Praha (18,96 %).
Čelil otec někdy převzetí firmy?
Snahy o vstup do orgánů společnosti trvaly jak za vlastnictví akcií Českou pojišťovnou, tak za skupiny PPF a také u Garkaline Limited, kde jsou nyní akcie registrované.
Pohled z druhé stranyNovým šéfem dubské porcelánky je Radek Horčička. Akcionáři podle něj přistoupili ke změně ve vedení společnosti, protože rozhodně nebyla v dobré kondici. Více čtěte zde v rozhovoru. „Patříme mezi společnosti označované jako rodinné stříbro. Mám upřímný zájem, aby firma toto nelehké období přežila a prosperovala,“ říká Horčička o známé společnosti. Porcelán se v Dubí vyrábí téměř 160 let a patří mezi nejznámější porcelánky u nás. Kromě bílého a figurálního porcelánu je vlajkovou lodí společnosti výroba „cibuláku“. Vedle Dubí se porcelán s cibulovým dekorem vyrábí pouze na třech místech na světě. |
Akcie vašeho otce byl rozděleny mezi vás a bratra Radislava. Bratr se nakonec mezi akcionáři přiklonil k řešení, které nebylo ve váš prospěch. Měli jste rozepře, nebo šlo čistě o byznys?
Spekuloval bych, což nechci. Proč se bratr a Petr Bednář (zástupce firmy Dům porcelánu Praha – pozn. red.), dlouholetý kolega otce, který byl členem představenstva od 90. let, postavili v podstatě proti dílu mého otce a firmu de facto dobrovolně předali, to nevím. V žádném případě nevěřím a nevěřil by tomu ani můj otec, že by lidé, kteří firmu převzali, chtěli několik desetiletí jako on a nakonec i já - pracoval jsem zde 30 let - denně řešit provozní problémy a vyrábět porcelán. Bratr pracuje nadále v porcelánce v Duchcově, kterou vede, a Petr Bednář již žádnou funkci v orgánech společnosti nezastává.
Porcelánka měla za vašeho ředitelování problémy hlavně s cenami plynu, že? Jak je na tom nyní a nehrála krize v převzetí roli?
Do funkce ředitele jsem nastoupil v dubnu 2021 po smrti mého otce. Hned ten rok v červnu začaly ceny plynu stoupat. Ještě v březnu 2021 stála 1 MW plynu 17 eur. Na konci roku už 100 eur. Jen pro představu, Český porcelán se pohybuje v rozmezí 1 300 až 1 600 MW za měsíc, podle počtu vypálených pecí a také venkovní teploty. Ale sledoval jsem denně ceny na burze a nabídky, a tak se mi podařilo zafixovat na říjen, listopad a prosinec zhruba na 70 eur za MW. Pak přišel rok 2022 a ceny stále stoupaly. Leden a únor 2022 jsem nefixoval a nechal spadnout do spotu. Nebylo to dobré a vedoucí ekonomického útvaru musela s dodavatelem plynu domluvit splátkový kalendář. Po této zkušenosti jsem březen zafixoval na 114 a duben na 97 eurech za MW. Tak jsme drželi spotřebu v mezích, na které byly finance až do mého odvolání. Navíc se mi podařilo uzavřít smlouvu na rok 2023 na 37 eur za MW. To by byla velká úleva.
Byly za vašeho ředitelování problémy s odbytem zboží?
Roky 2019 a 2020 byly poznamenány covidem a to se projevilo v nedostatku zakázek hlavně na německém trhu. Firma ČP Dubí má dva nosné programy - snídaňové hrnky a kobaltem podglazurově zdobený porcelán známý jako cibulák. Pro výrobu snídaňových hrnků má firma širší technické vybavení než pro výrobu cibuláku a v minulosti se do vybavení i velmi investovalo. Ale za covidu poklesl zájem o snídaňové hrnky na německém trhu. Ze dvou hrnkových linek zůstala v provozu pouze jedna.
Zlom nastal po covidu, v polovině roku 2021, kdy jsem již byl ve funkci ředitele společnosti. Výrazně tomu také napomohlo zdražení dopravy z Asie do Evropy a opačně. Okamžitě poklesly dovozy hlavně čínského zboží, v druhé polovině roku jsme díky tomu dohnali plánované tržby pro rok 2021, ale pro nedostatek zaměstnanců převážně s využíváním přesčasů. Agentura, která nás na německém trhu zastupuje, žádala trvalé rozjetí druhé hrnkové linky a předložila nám poptávku na první polovinu roku 2022. V tom jsem okamžitě viděl obrovskou příležitost, jak navýšit výrobu a tržby, které jsme nutně ke zvládnutí energetické krize potřebovali.
Do plánovaného stavu pro rok 2022 však chybělo 40 zaměstnanců. Na představenstvu jsem proto předložil seznam lidí a míst, které bylo potřeba obsadit. Bohužel se stalo něco, co mě zaskočilo. Členové představenstva byli proti a razili teorii mzdových úspor. Na další společné poradě člen dozorčí rady pan Bednář junior vyslovil myšlenku, „na co vyrábět tolik hrnků, budeme vyrábět cibulák na tuzemsko, ten má vyšší přidanou hodnotu“. Věděl jsem, že je to pro firmu špatně. Celá desetiletí - už za mého otce - firma prosperovala proto, že vyráběla oboje, cibulák i hrnky jak na tuzemský trh, tak na export. Ten je pro firmu naprosto zásadní. Korejský zákazník odebírající kobaltem dekorovaný porcelán, nejen cibulák, je zrovna tak důležitý zákazník jako Německo a ostatní země odebírající snídaňové hrnky. Vztahy s majitelem korejské firmy panem Sonnem se budovaly dlouhá léta, korejská firma udělala pro prezentaci výrobků firmy ČP maximum. Ale nekončící zvyšování cen energií přineslo další problémy. Náklady na jednotlivé výrobky se tím pochopitelně začaly zvedat.
A nemohli jste zvednout i ceny?
Tak mohou postupovat energetické firmy, ale ne výrobci. Nemůžete hned oznámit 30 nebo 40procentní zvýšení cen. Přesto se obchodnímu řediteli postupně dařilo tu o pět, tu o deset procent ceny zvedat odebráním množstevní slevy nebo zavedením energetického příplatku. Ale zákazníci pak samozřejmě vyhrožovali zrušením zakázek. Nejvíce jsem se obával ztráty korejského trhu. Energetická krize v Evropě se totiž přímo netýkala Asie. Ale i tam se postupně dařilo. Znali situaci v Evropě a snažili se nám pomoci. I oni se, stejně jako já, obávali ukončení spolupráce, do níž investovali. Na řešení uvedených problémů bylo samozřejmě tak, jak to v českém národě bývá, nekonečné množství názorů. Bohužel rodina pana Bednáře, která je majitelem Domu porcelánu Praha a zároveň měla členy dozorčí rady a představenstva společnosti, upřednostňuje tuzemsko před exportem, což se dá v jejím případě pochopit, ale v žádném případě tuzemsko nemůže nahradit tržby z exportu.
Na webu společnosti se objevilo, že nové vedení chce Českému porcelánu v Dubí „vrátit dobré jméno“? Jak tohle vidíte?
Český porcelán v Dubí nikdy neztratil dobré jméno. Lidé, kteří se snažili již řadu let ovládnout tuto společnost ještě za mého otce, potřebovali záminku, proč je nutné, aby vstoupili do orgánů společnosti. Problémy, které jsem jmenoval, byly to, nač čekali. Začali se bez mého vědomí scházet, oslovovat ostatní akcionáře... Myšlenku, že je nutné dosadit krizového manažera, najednou také hlásali všichni členové dozorčí rady a představenstva společnosti. Ale jak už jsem říkal, proč a zač se najednou všichni postavili na opačnou stranu, barikády - včetně mého bratra - a v podstatě na stříbrném podnosu předali firmu do rukou lidí, kterým v minulosti společně s mým otcem v ovládnutí bránili, to ukáže až čas.
Jste seznámen jako jeden z akcionářů společnosti Český porcelán s budoucí strategií firmy?
Od 16. června do 1. července, kdy jsem obdržel výpověď pro hrubé porušení pracovní kázně, jsem byl ve firmě prakticky pouze jednou. Ostraha má navíc příkaz mě do firmy nevpouštět. A nechtěl jsem tyto zaměstnance přivádět do trapné situace, že by mi po 30 letech mé práce na pozicích mistra, dílovedoucího, výrobně-technického ředitele a nakonec ředitele společnosti museli něco vysvětlovat, a tak jsem tam od té doby nebyl. Je to trochu neobvyklé, že největší akcionář má zákaz vstupu do firmy, ale tak to je. Nemám proto žádné informace, jaký směr a jakou další strategii nový předseda představenstva zvolil. Doufám jen, že neposlechne rady, které by vedly ke ztrátě korejského zákazníka a německého trhu. Otázka stanovení prodejních cen vyžaduje trpělivé jednání s každým zákazníkem. Jak už jsem říkal, direktivně stanovit cenu bez domluvy se zákazníkem můžou dodavatelé energií, ale ne výrobce porcelánu. Přiměřený zisk je v tomto případě rozumné řešení, trvat na maximálním zisku, aby bylo na dividendy pro akcionáře, může být také likvidační.
Jaké budou vaše plány do budoucna?
Bydlím trvale nedaleko České Lípy, do Teplic však jednou týdně dojíždím, mám v Dubí matku, která žije v domě, který léta budovali s mým otcem. Zahrada, kterou otec miloval, potřebuje tak jako dům nějakou údržbu, na kterou už matka v 89 letech stačit nemůže. Co se týče zaměstnání, jsem již v důchodovém věku, přesto zvažuji poohlédnout se na úřadu práce v České Lípě po nějaké práci. Přece jen mám asi geny po otci, který pracoval prakticky až do smrti. V pátek byl ještě v práci a v pondělí zemřel. Do 89 let mu chyběly tři měsíce.
