„Mám dojem, že všichni pojímají své kolekce jako prostředek k tomu, aby se zabývali svými duševními problémy,“ říká s úšklebkem porotce Vena Brykalin. Módní ředitel ukrajinského Vogue má od 24. února letošního roku evidentně jen malé pochopení pro problémy prvního světa. „Ale ne, bylo to tak vždycky, jen se o tom tolik nemluvilo,“ opáčí jeho český kolega Jan Králíček.

Na mysl se dere asociace s Alexanderem McQueenem, jen při vší úctě k účastníkům letošní soutěže Diploma Selection v rámci Designbloku jsme osobnost, u níž by se alespoň zableskla podobná míra talentu, nenašli. To ovšem neznamená, že se soutěže evropských módních diplomantů neúčastnili kreativní, konceptuálně přemýšlející mladí lidé.

Jedná se o soutěž, kterou tuzemská největší přehlídka designu vypisuje každý rok. Týká se produktového a módního designu a její vítězové získají nejen tisíc eur, ale také možnost samostatné prezentace na následujícím ročníku Designbloku.

Z přihlášených projektů vybírá kurátorská rada sestavu finalistů, kteří svoje diplomové práce odprezentují mezinárodní porotě v rámci Designbloku.

„Možná to souvisí s pandemií, že se jejich mysl obrátila především dovnitř,“ přemítá novinář a módní konzultant Philippe Pourhashemi. Není ale k prezentovaným studentským kolekcím, které v rámci Designbloku mohla vidět i veřejnost, kvůli tomu o nic mírnější.

„Co to znamená, že nechceš být jako ostatní návrháři,“ tlačí s odpovědí na Denzela Veerkampa, absolventa nizozemské Willem de Kooning Academy. Kolekcí The Rebound Parley chtěl prostřednictvím oblečení ukázat svou zkušenost míšence, který reaguje na postkoloniální historii Evropy, a zároveň dát najevo svůj nesouhlas s módním průmyslem.

Zatímco mně jeho kolekce připomínala omílanou variaci na Demnu Gvasaliu a revoluci, kterou uspořádal v rámci své značky Vetements, jiný porotce, stylista James Valeri, ale tvrdí, že představil oblečení, co by se dalo „skvěle nafotit a děcka v Londýně by si ho s radostí kupovala“.

Když vidím kolekci Polky Matyldy Kwiatkowske, mám déjà vu z loňského roku. Téma je totiž velmi podobné jako u Nikoly Fedak, která stejně jako letos Kwiatkowska získala v rámci Diploma Selection druhé místo. Téma spojené se „safe place“, fantaskní krajinou, duhovými barvami a neforemnými klobouky s širokými krempami, se zřejmě jen tak neohraje. Ani na ní se s dalšími porotci neshodujeme.

Lektorka na Akademii výtvarných umění ve Varšavě Aleksandra Jatczak-Repeć mi alespoň vysvětluje, že Kwiatkowska použila inovativní materiály a prezentace kolekce na mole „nepůsobí stejně dobře, jako když ji obhajovala v ateliéru“.

Nejzajímavější osobností je pro mě jednoznačně Slovenka Silvia Leitmannová, která je momentálně na stáži u jedné z nejvyhledávanějších dánských návrhářek Cecilie Bahnsen. A její romantický rukopis se do kolekce, věnované čtyřem generacím žen rodiny Leitmannové, skutečně promítl.

Místy, jako u lehce empírových nabíraných šatů, to bylo příliš. Ale prezentace s hudebnicí na scéně byla perfektní a většinou se jednalo o modely, které by se daly okamžitě nosit.

Návrhářka zároveň přiznala, že se potýkala s velkou osobní krizí, kdy nechtěla dále pokračovat v kariéře v módním průmyslu, protože zde postrádala smysl. Až kolekce, kterou věnovala své rodině a okrajově odkazovala na tradiční slovenský folklor, jí zde pomohla najít své místo.

Na zákazníka zřejmě ale nemyslela nijak Julie Lundgaard Christophersen z Norska, která ve své kolekci ztvárnila nejen problémy s body shamingem, ale také s genitálním oparem. Téma přijetí tvarů, co neodpovídají standardům krásy, se jí ale nepodařilo přetvořit ve výpověď, která by porotu ohromila svébytnou estetikou. Bohužel, tohle už dokázal výše zmíněný McQueen. A výrazně lépe.

První místo si odnesla Caoimhe Dowling z Královské dánské akademie umění. Kolekce Turning Blue autorka koncipovala jako zamyšlení se nad tím, jak se společnost po pandemii cítila a jak v cynismu a deziluzi hledat příležitosti ke změnám.

Kromě toho, že jsme jako porota bojovali s tím, jak vyslovit jméno vítězné Irky, jsme obdivovali využití tradičních řemeslných postupů, s nimiž pracovala.

Zde je domnělý klíč k úspěchu: koncept nepřebíjel formu, modely byly nositelné a slušivé. Ačkoli je móda zeitgeistem doby, a dnes je tedy chaotická, vykrádající sebe, stejně jako inovátorská a nostalgická, pokud chcete uspět, na toho zákazníka alespoň trochu myslet musíte.

Co je ale na letošním Diploma Selection v rámci Designbloku nejlepší? Skutečnost, že porota byla složena ze skutečně prestižních zahraničních odborníků: nechyběl například Matthias Schneider z Louis Vuitton či Luca Casarotto Romer z Bulgari.

Teď se ještě zbavit některých zbytečných komplexů, že pražská přehlídka designu nebo někteří studenti módy nedosahují na své západní kolegy, a nepřestat na sobě systematicky pracovat.