O rozlámaném pomníku ležícím v malém údolí nedaleko Mariánských Lázní se vědělo několik desítek let.
„Každý pomník, který vidíme dvacet nebo třicet let ležet někde u cesty, si zaslouží, aby stál. I když ten, kdo ho postavil, byli Němci, stojí tu v krajině, kterou oni zkulturnili,“ řekl duchovní otec obnovy unikátního Stadlerova pomníku Milan Vojtěch. Letos už spolu s přáteli opravil osm pomníků, z toho šest na nedalekém Tepelsku.
Stadlerův pomník ležel rozlomený na několik kusů řadu let na ostrůvku. „Pamětní desku rozstřelil z kulovnice nějaký myslivec, na snímcích je to vidět. Urnu s popelem pak lesní dělnice vysypaly do lesa. To víme od jednoho z místních pamětníků,“ poznamenal Vojtěch.
Nyní je kamenný pomník opravený, chybějící detaily dodělal šikovný kameník a obnovy se dočkala i pamětní deska rozstřelená na osm kusů. „Nechali jsme udělat i žulovou urnu, do které jsme dali hrst symbolického popela z okolního lesa,“ dodal Vojtěch.
K partě dobrovolníků se přidala i Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR). „Naší zásluhou je jen vodní tůňka s rybníčkem, na kterém se nachází pomník. Ta je obnovená z finančních prostředků, které administrujeme,“ uvedl Jindřich Horáček, vedoucí AOPK ČR, RP Správa CHKO Slavkovský les.
„Zájmy ochrany přírody na podporu zvláště chráněných druhů ve vodním prostředí se zde krásně prolnuly se zájmy historicko-kulturními,“ zdůraznil Horáček. Nová tůň tak znovu chrání a zkrášluje pohled na místo posledního odpočinku Franze Wendelina Stadlera.
A čilý život pod hladinou tůňky, která podle místních nevysychá ani v létě, prozrazuje, že vodní hmyz sem už cestu našel.
To, jak bylo hospodaření s vodou důležité už v minulosti, dokazuje i původní dřevěné potrubí, které se při zemních pracích u rybníčku našlo. Přivádělo vodu z nedalekého potůčku několika vydlabanými kmeny.
Hrobka v otevřené krajině je výjimkou
„Franz Wendelin Stadler žil v první polovině 20. století v Mnichově, tehdejším Einsiedlu,“ uvedl ředitel Městského muzea Mariánských Lázní Jaromír Bartoš. Byl posledním majitelem místního známého pivovaru a pocházel z rodiny, která se zabývala obchodem s chmelem.
„Když zemřel na otevřenou tuberkulózu v červnu 1940 v chebské nemocnici, byly jeho ostatky převezeny ke kremaci do Karlových Varů. Jeho popel byl uložen 2. října 1940 do nitra pomníku za náhrobní desku,“ dodal Bartoš. I proto došlo ke slavnostnímu znovuuložení urny nyní na začátku října.
„Není to vlastně pomník, ale spíše hrobka, do které byla uložena urna s popelem zemřelého. Takovéto hrobky v otevřené krajině nejsou časté, je to spíše výjimka,“ popsal ředitel muzea výjimečnost Stadlerova pomníku.
Kromě dobrovolníků a pracovníků AOPK ČR se na obnově také významně podílela obec Mnichov, na jejímž pozemku dnes rybníček i s pomníkem leží.
Pro obec to však není první památka, kterou nechala obnovit. V minulosti to byla například Otevřená kniha osudu v nedalekých Sítinách, což je vlastně pomník obětem první světové války.
„Opravit jsme nechali také morový sloup. Loni jsme objevili další pomník obětem 1. světové války v Rájově, a ten máme připravený k opravě. Nenašli jsme ho celý, ale už víme, co tam dáme,“ poznamenal mnichovský starosta Jan Křenčil. Mnichov se však může pochlubit Siardovou stezkou, která měří 4,5 kilometru. Vede k ruinám bývalé poustevny a kdysi slavnému prameni.
