Syn slavného otce, který byl poprvé přítomen na jeho profesionálním souboji, ze sebe vydal maximum, o čemž svědčí to, že ještě pár desítek minut musel v šatně doplňovat minerály, vodu a to vše obložen ledem.
Vyčerpaně působil i Agateljan, byť u něj sehrály roli pochopitelně i pocity poraženého, které žádný sportovec nemá rád.
A byť je to těžké, měl by být na sebe také on hrdý. Kvalitu bitev v individuálních sportech určují vždy oba soupeři. Jestliže chcete vidět špičkovou podívanou, musí se na ní podílet oba.
Vítěz i poražený.
A v Sonu to platilo do puntíku. Oba talenty domácí scény předvedly deset tříminutových kol v obrovském tempu, nechyběly parádní technické kousky, psychologické hry, nějaký ten menší faul (ale nic zákeřného) i tvrdé výměny. Velterová váha, v níž se utkali o český titul, je ve světě jedna z nejnabitějších vůbec. Právě v ní dlouhé roky vládl fenomenální a neporažený Američan Floyd Mayweather.
Jenže každá mince má dvě strany.
Schválně, kdo z vás čtenářů o tomto souboji věděl? Kdo měl povědomí o tom, že jej bude moct zhlédnout na veřejně dostupném kanálu ČT Sport?
Konečný byl skvělým boxerem, spolupráce s Českou televizí je obrovským plusem, jenže v dnešní době to chce více než vyhodit plakát, startovku, jedno promo video a informace o tom, kde se dají koupit lístky.
Více diváků než do Sona dorazilo v sobotu večer na pražský galavečer thajboxerské organizace PML, Královka se doslova otřásala v základech. Když pominu fakt, že zrovna tyto dva sporty by si neměly diváky a fanoušky krást stejnými termíny, je to pro JEDINÝ bojový sport v olympijské rodině smutné vysvědčení.
Vysvědčení, které si Polakovič s Agateljanem nezaslouží...
