„Dokumenty ležely ve sklepě vedle uhlí, v kotelně našeho Lidového domu. A měly se spálit,“ prozrazuje sedmdesátník, jehož kroniku obdivují v širokém okolí. Málokterý malý klub ji má ucelenou tak, jak se to během letitého pátrání podařilo jemu.
Stojí za tím kupa času a úsilí, které o fous polevilo jen v období, kdy byl ženatý. Trvalo deset let.
„Už jako školáka mě bavilo psát výsledky, probírat se statistikami. Chtěl jsem dělat sportovního novináře. I když jsem se na žurnalistku nedostal, tahle záliba se mě držela. Takže jsem začal psát kroniku, což mě bavilo a baví dodnes,“ líčí.
 |
V Chabařovicích kopal do mičudy už jako kluk, jak na ulici v nesmiřitelných soubojích Hořejšáků s Dolejšáky, tak v místním klubu. Hrál za béčko, epizodně za áčko, pak pracoval coby správce areálu, nakonec zasedal i ve výboru.
Kroniku začal tvořit právě ze zápisů ze schůzí, jenže narazil na plno bílých míst. Informace tedy doplňoval z archivu města Ústí nad Labem, taky z tamního muzea, kde listoval starými novinami. Čerpal i z archivu fotbalového svazu v Praze. „Měli tam třeba všechny znaky DFC Karbitz, německého předválečného klubu v Chabařovicích.“
A pak, po sametové revoluci, našel skvosty mezi uhlím. „Třeba jak se na našem hřišti dvakrát v 50. letech losovala Sportka. Tenkrát objížděli stadiony s velkým bubnem a byla to velká sláva spojená se zápasem,“ vykresluje Hála a ukazuje žádost tehdejšího Baníku Chabařovice adresovanou sázkové kanceláři. „Myslíme, že není zrovna řečeno, že se tažení čísel Sportky musí konati ve velkém městě,“ stálo v prosebném lejstru. „Mimo v Chomutově zatím v našem kraji taženo nebylo, žádáme Vás tudíž o kladné vyřízení.“ Ještě vousatější je korespondence Chabařovic a Sparty z roku 1936. Pražský klub poslal dopis na hlavičkovém papíře s vyobrazením Středoevropského poháru a letopočtů 1927 a 1935, kdy tuhle soutěž vyhrál. Ovšem neřešil se fotbal, nýbrž cihly.
OBRAZEM: Vzestup a pád fotbalové vsi. Blšany nebyly jen roztleskávačky z důchoďáku |
„Vaší žádosti ohledně prodeje cihel (...) vyhověti nemůžeme. Valnou hromadou klubu byl prodej vyhražen jedině Pomocnému sboru A. C. Sparta pro postavení nové tribuny. Prosíme, abyste nám toto sdělení nevykládali ve zlé,“ odpověděla Sparta, podepsán František Pelikán. V roce 1936 na Letné vyrostla nová, železobetonová hlavní tribuna.
V kronice jsou i zakládající listiny odboru přátel Slavie a pobočky Spartaklubu. Podporovatelé Sparty pozvali na zápas staré gardy i besedu sparťanskou modlu Andreje Kvašňáka, vicemistra světa 1962 z Chile. „Paradoxně ho jako sparťana vzali do Restaurace Slavia, ale nevadilo mu to. Dostal najíst, napít, byla zábava, vydržel si povídat dlouho. Dobrák chlap!“ zaníceně vypráví Hála.
Žádost o tažení Sportky na hřišti v Chabačovicích.
Pyšný je na téměř kompletní výsledky a střelce z celé historie oddílu. Na zjištění, že v roce 1946 přišly na zápas s Teplicemi čtyři tisíce diváků. Na týmové fotografie předválečných chabařovických předchůdců SK Žižka a SK Slavia. Nynější oddíl vznikl v roce 1933 jako Český sportovní klub Chabařovice.
V kronice jsou i moderní kapitoly. Třeba když klub navštívil Milan Hnilička jako šéf Národní sportovní agentury, když odchovanec Michael Lüftner vyhrál titul se Slavií, když tým hrál televizní utkání v Hostovicích. Přibudou zmínky o účasti v projektu pro amatérské kluby Kopeme za fotbal, díky němuž Slovan dostal sudy piva či sady dresů. A příští rok v červnu Hála, který už v oddílu není činný, dopíše stať z oslav devadesátin Slovanu, kopajícího nejvýš krajské soutěže.
„Kéž by někdo vydal kroniku jako knihu. A fajn by bylo, kdyby město archiv někde vystavilo. Nevím, kdo bude pokračovat, moje děti nemají zájem. Někdy si říkám: tohle všechno přijde na smeťák?“ strachuje se sportovní nadšenec. Jednou už cenné dokumenty zkáze unikly. A to právě díky Hálovi.
