Hrdě ukazují na svá bílá trika s pohádkovou postavičkou a skandují jméno klisny, jíž přijeli fandit z vesničky Roštění na hranicích Zlínského a Olomouckého kraje.
Objímají se a sahají do přivezených zásob slivovice. Vesničané jsou prvně na Velké pardubické a vítězství jejich čtyřnohé obyvatelky je potřeba zapít.
„Ty kalíšky mi vraťte, budu je počítat,“ zní z konce řady, odkud po páse rukou putují kalíšky k adresátům. Ti bez přípitku rychle vytahují sázkové tikety. Malé papírky je rozradostňují, všichni věřili Makové panence. Další část z nich se také dožaduje štamprlete, je třeba připít na klisnu, kvůli níž jsou teď tak šťastní.
A fotky! Všichni chtějí mít památku na zájezd, který pro ně zorganizovala spolumajitelka koně a chtějí se společně fotit. Toto je jejich den, část snímků letí mobilem do rodné vísky.
„Maková panenka je náš rodinný kůň. Koupili jsme ji od pana Ševčíka z Vlachovic společně s poníkem. Že má kobylka červenobílý dres, tak příhodný k jejímu jménu, to je náhoda. Takový bonus. Když jsme se rozhodli, že půjde Cenu Laty Brandisové při Velké pardubické, pozvali jsme celou naši obec na výlet do Pardubic. My pořád ve vsi o naší kobyle mluvíme. Že poběží, že je naše a že je dobrá. Vybavili jsme se pitným režimem a triky s postavičkou Makové panenky a přijeli společně autobuse. Jsou to lidi, kteří na dostizích nikdy nebyli, ale fandí nám. Trička jsem rozdala až ráno v autobuse, aby zůstala čistá,“ říká spolumajitelka populární klisny Petra Otáhalová.
„Lidé si zaplatili vstupenky na tribunu, jinak zájezd organizujeme my, toto je náš veselý výlet,“ říká Otáhalová a ukazuje na „hujerovskou“ skupinu lidí.
Účastníci zájezdu jsou sice na dostihovém závodišti nováčky, ovšem někteří z nich vědí, co se sluší. Vyčnívá třeba mladý muž, který se vyšňořil do modrého obleku, outfit ještě doplnil elegantním slamákem. Pravda, za pár hodin není podklad trika sněhobílý a slamák se mění za kýčovitý klobouček s hlavou zelené žabky.
Po prvním dostihu se naladění Moravané dostávají do ráže. Jdou obhlédnout terén, vyrážejí skandovat a užít si vítězství do paddocku, kde již jejich favoritka spokojeně chodí se svou ošetřovatelkou. Všichni z Roštění chtějí vidět tmavou klisnu, kterou vlastní jejich kamarádi z Dostihové stáje Ponytrans.
Když hlasatel Petr Městka vyhlašuje vítězku a bodří Moravané vidí při slavnostním ceremoniálu Petru Otáhalovou a jejího partnera Jiřího Martince na stupínku pro vítěze, radostně vyřvávají a nadšeně tleskají.
Zatímco jim stačilo být v šest ráno před autobusem, Maková panenka cestovala vstříc dostihovému závodišti už po třetí hodině ráno. Dlouhá cesta ji však nijak nepoznamenala.
„Ona je moc dobrá a poctivá kobyla. Ve skrytu duše jsme doufali, že by to v neděli mohlo být dobré. S žokejem Odložilem jsme byli domluvení, že bude blíž na pozici, aby to k čelu se svým výborným koncem neměla daleko. Čenda Odložil se jí snažil posunout, ale ona je v tomhle svá a řekne si, kdy začne bojovat. Na trávě je prakticky nechytatelná,“ říká asistent trenérky Radim Petřík.
Slavnostní ceremoniál končí a moravská skupinka se zvolna přesouvá na tribunu, aby stihla další dostih. Při ní ale objevuje ledový stánek s vychlazenou vodkou. Je jasné, že toto stanoviště bude častou zastávkou, až dojdou vlastní zásoby slivovice.
„Dnešek a moje nervy? Už je nosím vedle sebe. Hrozně to prožívám. Říkal můj přítel Jiří Martinec, že když Maková panenka vyhraje, uspořádá v obci koncert, pozve i skupinu,“ vzkázala Otáhalová těm, kteří se do čtyřicetisedadlového autobusu už nevešli.
Je vcelku jasné, že vesnice úspěch řádně oslaví, tréninkový kolega Makové panenky Sacamiro totiž skončil překvapivě třetí ve Velké pardubické.
„V pondělí nejdeme do práce, to nepůjde,“ zněly některé hlasy.
