Zásnuby, pěsti, country! NHL vtrhla do Česka, dojatý Hertl měl slzy v očích

Mám to rád, miluju to, dunělo v angličtině z reproduktorů v O2 areně. Těžko byste našli výstižnější slova, co by spojovala všechny přítomné. Láska k hokeji přivedla do pražské Libně 16 tisíc diváků. Viděli pět gólů, včetně trefy domácího reka Tomáše Hertla, ostrý pěstní souboj i žádost o ruku. Úspěšnou. Zmíněný popěvek zazněl tuzemským hokejovým svatostánkem hned čtyřikrát, jde totiž o song, kterým Nashville slaví své zásahy. A samozřejmě je to country.

NHL po třech letech dorazila do Prahy a jedno je jasné: české fandy pořád bere.

Atmosféru v téměř vyprodané hale popsal švédský bek Predátorů Mattias Ekholm jako úžasnou a elektrizující. Stejný názor zazněl mnohokrát z mnohých úst.

Samozřejmě pomohla účast Tomáše Hertla.

Prožil emotivní den, už hymna v podání Marty Jandové mu vehnala slzy do očí. Ohromný aplaus sklidil i Petr Čech, fotbalová legenda a hokejový nadšenec, co si mezi třemi rudými tyčemi zachytal na Ostrovech v profesionální soutěži!

Hra s pukem je mu tak dokonce tak blízká, že po nocích na iPadu k nelibosti své choti sleduje mače NHL.

Petr Čech vhodil úvodní buly mezi Tomáše Hertla a Romana Josiho:

O to, aby návrat slavné soutěže náhodou nepřipomínal reklamu na ticho, se postaraly i nástupové vypalovačky obou klubů. Žraloky ze San Jose doprovodila na kluziště Metallica, Preds zase AC/DC.

Hity jako Thunderstruck jsou jednoduše nesmrtelné.

Snažili se maskoti, ať už zrovna šavlozubý tygr Gnash a žralok S.J. Sharkie rozdávali trička, nebo se střetli v groteskním tanečním souboji.

To, že Praha zažila parádní show, ovšem zařídili především hráči. Hokeji pomohl brzký gól nashvillské posily Keifera Sherwooda, svým způsobem následovníka kanadského machra Paula Kariyi, tempo díky tomu bylo slušné.

„Úroveň hry se mi líbila, bylo to za mě velmi dobré,“ hodnotil Patrik Eliáš, který se po šichtě v televizním studiu stavil na kuse řeči i mezi píšící novináře. I přes únavu vstřícný a jako vždy elegantní.

Po Sherwoodovi se prosadil ten, komu to přál na tribuně snad každý. Když Tomáš Hertl proměnil přesilovku, O2 arena bouřila. Kameraman pohotově zacílil na Hertlova bráchu Jardu, slavícího s Tomášovým synkem v náruči.

Ach ty branky...

To nadšení bylo až hmatatelné a při skandování jména slávistického odchovance jste snadno zapomněli na největší bolístku jinak precizně organizované akce. Hru opakovaně přerušily špatně usazené branky, o které se gólmani nemohli opřít, aniž by vypadly.

Hertlův gól a následné veselí bylo vrcholem večera, byť publikum mělo vícero důvodů k radosti, úžasu a uznání. To třeba když Dante Fabbro mistrně nahrál na premiérovou trefu za Nashville Ninu Niederreiterovi. "Parádní žabička," smekl Eliáš.

Nebo když Juuse Saros čaroval v kleci Preds a lapil totální tutovky. „Finalistou v hlasování o vítězi Vezinovy trofeje se nestal náhodou. Je to brankář světové extratřídy,“ chválil sice drobného, ovšem bleskurychlého Fina Ekholm na tiskové konferenci.

Náramným způsobem spustil zmíněnou country pecku od Tima McGrawa Sarosův krajan Eeli Tolvanen, po jeho pumelici zápěstím se James Reimer ve svatyni San Jose jen vyčítavě díval na spoluhráče. 

„Nebyla to špatná rána,“ pobavil Tolvanen hodnocením svého vypiplaného a dobře známého „laseru“.

Tady je vymeteno! Eeli Tolvanen to v O2 aréně trefil přesně:

Mimochodem, Reimer za partii stihl spoustu grimas – třeba ledaře si při opakovaném výjezdu kvůli posunuté kleci prohlížel nevěřícně, naopak s vděčností sledoval od střídačky desítky metrů klouzající láhev s pitím. Zkrotil ji lapačkou a spokojeně uložil na brankovou konstrukci.

Mnohé z hokejových příznivců upoutala i tvrdá pěstní výměna, Mark Borowiecki všem připomněl, že právě Nashville nastřádal v minulé sezoně napříč NHL nejvíc bitek. Bylo to nečekané koření mače, šarvátky ze slavné ligy postupně mizí.

Aplaus vyvolalo i dění na kostce nad ledovou plochou. Tomáš Hertl v předtočeném videu učil známé hokejové tváře česky, třeba Max Domi byl k popukání. Zahrát na tuhle strunu vždycky zabírá, opět se to potvrdilo.

A zafungovalo i něco, co v Česku příliš vidět není. Typicky americká, lehce bláznivá žádost o ruku přímo během rozehraného duelu. Dopadlo to dobře, stejně jako celý comeback NHL do Prahy.

Kdo přišel, má na co vzpomínat. A kdo chyběl, má ještě dnes šanci.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter