Hildebrandt vytváří jakousi vizuální poezii, často tematizuje neúprosné plynutí času i jeho zastavení v podobě nostalgických vzpomínek. Ty autor spojuje s analogovými nosiči zvuku, od prvních vinylů po audiokazety.
Na výstavě nechybí například monumentální instalace v podobě černé opony ze starých VHS pásek či nadrozměrné šachové figury. Celkem se tu nachází přes 80 děl. Několik jich Hildebrandt vytvořil přímo pro Prahu, doplňují je výpůjčky ze soukromých sbírek a pětice děl přímo z kolekce pražské Kunsthalle. Výstavu provází série koncertů interpretů z umělcova labelu Grzegorzki Records.
Gregor Hildebrandt se narodil roku 1974, se svými analogovými nosiči zvuku se na evropské scéně pohybuje před 20 let. Jeho díla reprezentující takzvanou postindustriální kulturu zahrnují netradiční sochy, instalace a obrazy z lisovaných vinylů, starých VHS nebo zachovaných audiokazet.
Inspiraci čerpá z literatury, filmu, hudby i architektury. Od roku 2015 působí jako profesor malby a grafiky na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Jeho díla vlastní renomované instituce jako pařížské Centre Pompidou nebo Sbírka současného umění Spolkové republiky Německo.
"Výstavu Gregora Hildebrandta jsem poprvé viděla v Paříži v roce 2017, zaujal mě jeho způsob práce s analogovými médii a technologiemi," říká kurátorka pražské přehlídky Christelle Havranek. "Sama jsem ve Francii vyrůstala v 70. a 80. letech v éře masivního konzumerismu a už tehdy mě fascinovali někteří umělci, kteří se obraceli k recyklaci předmětů, jako Daniel Spoerri nebo Arman," dodává.
Podle kurátorky Hildebrandt pracuje se zbytky produkce společnosti, kolektivní i individuální pamětí. Z formálního hlediska jeho tvorba odkazuje k minimalismu a abstraktnímu expresionismu. Na neúprosný běh času naráží i název výstavy, jenž představuje variaci na verš německého básníka a dramatika Johanna Wolfganga von Goetha.
Přehlídka zahrnuje Hildebrandtovu tvorbu od uměleckých počátků po současnost. Návštěvníci uvidí jeho první díla z kazetových pásek z konce 90. let minulého století, včetně maleb ovlivněných melancholickými písněmi britské kapely The Cure. K nejviditelnějším dílům patří instalace z VHS pásek, na nichž je zaznamenaný snímek Orfeus francouzského režiséra a básníka Jeana Cocteaua z roku 1950.
