ZANIKLÉ TRATĚ: Vlaky do Větřní překonávaly extrémní sklon a hrotovou úvrať

Mapa vlečky z Kájova do Větřní

Podnikatel v papírenství Ignác Spiro koupil v roce 1867 Pečkovský mlýn nad Českým Krumlovem u Větřní a vybudoval z něj největší papírnu v Rakousku-Uhersku. Musel ale vymyslet, jak úzkým vltavským údolím dopravovat suroviny a vyvážet hotové výrobky.

Rok poté, co se rozjely vlaky mezi Českými Budějovicemi a Kájovem, tedy v roce 1892, si firma Ignác Spiro a synové požádala o povolení přípravných prací ke stavbě úzkorozchodné vlečky. Nakonec však bylo rozhodnuto postavit vlečku normálněrozchodnou. Překládání nákladu z jednoho rozchodu na druhý by se totiž prodražilo.

Terén byl ovšem velmi náročný, na krátkém úseku vlaky čekalo dvojí prudké stoupání. Uvažovalo se dokonce o stavbě tunelu. Nakonec zřejmě z finančního hlediska zvítězila běžná adhezní železnice, ovšem se sklonem místy až 46 promile.

70 fotografií

V sedle nad Kájovem byla vybudována úvraťová stanice. Byl tak zajištěn požadavek, aby lokomotiva do kopce vagony pokaždé sunula. Původní dvoukolejné uspořádání nahradilo v šedesátých letech 20. století kolejí pět.

Vlečka byla zprovozněna v roce 1896. Zprvu vozily náklad až do papírny státní dráhy, později se vagony předávaly už na Úvrati. Koleje ve Větřní byly v roce 1910 zatrolejovány a v továrně jezdily elektrické lokomotivy, a to i na trati o rozchodu 760 mm.

Lokomotivy firmy Spiro a synové na dvoře papírny. Lokomotiva číslo 1 je normálněrozchodná, stroje číslo 2 a 3 jsou úzkorozchodné. GPS: 48.7764533N, 14.3009567E

V 60. letech 20. století byla elektřina nahrazena naftou. Po listopadu 1989 se papírna potýkala s problémy, několikrát utlumovala a opět obnovovala výrobu. Ale finanční problémy se jí nevyhnuly, dnes je firma v insolvenci.

Nákladní doprava na vlečce do Kájova se udržela zhruba až do roku 2010. Od té doby je opuštěná a koleje pohlcuje příroda. Dlouho jsme se rozmýšleli, zda vlečku do Větřní do seriálu Zaniklé tratě zařadit – je nesjízdná, ale víceméně kompletní. Na začátku roku 2022 se k nám dostala informace, že se na vlečce kácí náletové křoviny, a tak jsme raději do terénu vyjeli, kdyby se trať likvidovala definitivně.

Po rekonstrukci v 60. letech 20. století získala stanice Úvrať pět kolejí a byla o několik set metrů prodloužena. GPS: 48.8047839N, 14.2835544E

Vzhůru na úvrať

Naše pátrání začínáme ve stanici Kájov. Je vidět, že po trati dlouhá léta nic nejelo. Čím více se blížíme k úvrati, tím je vlečka opuštěnější. Před stanicí Úvrať potkáváme první světelné návěstidlo a po chvíli zarostlé koleje z Větřní. Budova ústředního stavědla je vybydlená, okna jsou zatlučená. Výhybky jsou už také většinou nefunkční.

Vydáváme se až na konec výtažné koleje, cestou potkáváme kilometrovník s hodnotou 1,9. Je to záhada, jak se k tomuto číslu projektanti dostali. Z Kájova to jsou dva kilometry a 400 metrů, do Větřní tři kilometry.

S kamerou jsme se dostali i do areálu papíren. V reportáži vám ukážeme, jaké lokomotivy tam ještě zůstaly, najdeme zbytky úzkorozchodné tratě a od správce vlečky se dozvíme spoustu zajímavostí z dob jejího provozu.

Vlečka z Kájova do papíren ve Větřní se dá považovat za zaniklou trať, vlaky po ní neprojely už řadu let a nevypadá, že se tento stav kdy změní. Nicméně papírny v insolvenci směřují k prodeji a je otázka, co s tratí udělá případný nový majitel.

Srážka nákladních vagonů v papírně Větřní v roce 1927