Přejít k hlavnímu obsahu
Zvukově je nahrávka na vysoké úrovni, dostatečně moderní, zároveň však Idol nezapomíná, odkud vzešel a co mají jeho posluchači rádi. | Foto: Billy99wew (Wikimedia Commons)
Zvukově je nahrávka na vysoké úrovni, dostatečně moderní, zároveň však Idol nezapomíná, odkud vzešel a co mají jeho posluchači rádi. | Foto: Billy99wew (Wikimedia Commons)
Petr Adamík -

Billy Idol namíchal další malou, ale účinnou dávku muziky

Šestašedesátiletý Billy Idol jde s dobou. Uvědomuje si její rychlost a hektičnost, a tak se namísto natáčení dlouhohrajících alb vydal cestou krátkých EP formátů. Po úspěšném loňském The Roadside nyní přichází s další čtyřpísňovou várkou, tentokrát nesoucí název The Cage.

Billy Idol, to je samozřejmě také ikonický kytarista Steve Stevens, jehož kytarové dovednosti se rozprostírají po celé čtrnáctiminutové nahrávce. Během let se u těchto dvou muzikantů vytvořilo dokonalé pouto a jejich spojení je vždy zárukou skvěle odvedené práce.

Úvodní Cage začíná klasickým punkovým riffem a společně s Idolovým uhrančivým a nenapodobitelným hlasem nás přenese kamsi do dávných dob Generation X, první Billyho punkové kapely. Do začátku Running From The Ghost propašoval Stevens své španělské vlivy, píseň se však rozjede ve zcela jinou, moderní, možná až zbytečně přeprodukovanou kompozici, která má blízko k tomu, čím se prezentují třeba takoví Sixx A.M. 

Typičtější záležitostí je následující Rebel Like You. Jednoduchý beat, rocková kytara a Billyho oblíbená hlasová poloha. Stevens zdánlivě obyčejnou skladbu vyšperkovává kytarovými výpady, přičemž plíživá basová linka vše drží pohromadě a Idol s vokálem postupně přitvrzuje. Odhodlanou rockovku pak na závěr vystřídá taneční Miss Nobody. S touhle disco peckou se ocitnete čtyřicet let nazpět, kdesi v New Yorku na parketu Studia 54. Idol vás nakrmí hitovkami, navnadí a stejně jako u The Roadside i tentokrát chcete víc!

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Čtyři písně v podstatě za cenu dlouhohrajícího alba se může zdát jako zlodějna, nicméně Idolovi formát EP sedí. Zní tak totiž svěže a neopotřebovaně. Všechny čtyři skladby obstojí samy o sobě, každá nabízí jiný Billyho hudební záběr a přitom EP nepůsobí roztříštěně. Zvukově je nahrávka na vysoké úrovni, dostatečně moderní, zároveň však Idol nezapomíná, odkud vzešel a co mají jeho posluchači rádi.

Dvojice Idol/Stevens to opět zvládla a není snad pochyb, že do budoucna toho nabídnou ještě více. Jejich společná tvorba je stále zajímavá a relevantní.

Billy Idol - The Cage EP

Billy Idol – The Cage

BMG, 14 min.

75 %

Tagy Billy Idol Steve Stevens Recenze alb

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Petr Adamík
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY