Nechutné pozadí coming outu Pavla Vítka a Janise Sidovského: Tlačili na nás, vypálili jsme jim rybník, přiznal zpěvák po letech

Pavle, v pátek vám bude šedesát let a při té příležitosti připravujete velký narozeninový koncert v Lucerně. Jak velkou show chystáte?

Myslím, že velkou. Jsou to kulatiny a je to Lucerna. Připravovali jsme to zhruba rok. Je to koncert, kde já bych byl rád, aby moje publikum, které je nesmírně věrné a skutečně se mnou kráčí od osmdesátých let, kdy to byly nejdříve holčičky a studentky, v jejichž pokojíčcích visel můj plakát, a dneska to jsou maminky, které mají vlastní děti, bylo spokojené. Já vlastně mám několik generací fanoušků a těch několik generací se sejde v Lucerně. Za tu věrnost, které si cením, bych jim rád věnoval hezkou show. Proto jsem pozval Adélu Gondíkovou, Helenu Vondráčkovou, Dana Hůlku, Moniku Absolonovou, Jiřinu Bohdalovou, Jitku Zelenkovou, Václava Knopa, Pepu Zímu. Prostě na koho si z těch kamarádů vzpomenu. Jsou to všechno lidi, se kterými mě pojí nějaké vazby. S některými z nich si zazpívám poprvé ve svém životě. Zazní nejen moje hity, ale i ty, které mám rád. Bude to jedna velká jízda. I když to není mejdan, ale narozeninový koncert, já říkám, že to bude velký narozeninový mejdan.

Které vaše hity zazní?

Na začátek Má svůj den, na závěr Mám rád vůni tvý kůže a mezitím spousta jiných. Když jsem to dával dohromady, s těžkým srdcem jsem některé hity musel vyřazovat a vybíral jsem jenom ty "nej nej nej". Je to udělané jako párty, abych tam nebyl sám. Gratulanti budou za mnou chodit na pódium a já s nimi budu zpívat. Podle mě to bude pro lidi velké překvapení.

Neskutečná podoba

Jablko nepadá daleko od stromu: Kate Hudson jako by z oka vypadla herečce Goldie Hawn

Tajemství největších hitů

Písnička Má svůj den vaši kariéru rozjela, Mám rád vůni tvý kůže zase byla obrovským hitem v devadesátých letech…

A udělala mi takový podstavec. Ona zlidověla.

Ta první byla zase svým způsobem zakázaná…

Úplně na začátku byla, protože jsem natočil vánoční televizi v bílém smokingu u bílého klavírního křídla s anděly a s bílými svícny. Tehdejší šéf zábavy řekl, že to je příliš buržoazní představa Vánoc, a z té show mě vystřihli. Že z té písničky stejně nikdy show nebude. Za pár měsíců jsem ale přesto začal královat hitparádám. Ta televize mě ovšem samozřejmě mrzela.

Vy jste se na to tehdy dívali s maminkou, že?

Ano. Byla to moje první velká televize. Když byly závěrečné titulky a já nikde, došlo mi, že se asi něco stalo. Tehdy mi to bylo líto. Té písničce jsem ale věřil a věděl jsem, že má potenciál stát se hitem, což se pak i stalo. Mnohdy až ještě teď nechápu, jak je to možné. Že i dnes přicházejí mladí lidé, tu písničku znají a zpívají ji se mnou.

Mám rád vůni tvý kůže jste si napsal sám. O kom je? O Janisovi?

(Smích) Ne, to si lidi myslí, ale ne. Když jsem počátkem devadesátek odešel od kapely a manažerů, byl jsem v háji. Neměl jsem repertoár, kapelu a ani peníze, protože jsem si celé osmdesátky žil na vysoké noze. Před barákem drahé auto, ale neměl jsem na benzín do něj. Protože jsem věděl, že potřebuju hit a nikdo mi ho nechtěl napsat, vzal jsem si tu svou kytaru, která se mnou šla od dob dospívání a prvních mejdanů, a na tu kytaru jsem si napsal Mám rád vůni tvý kůže. Měl jsem jediné kritérium. Chtěl jsem, aby ta píseň dělala dobrou náladu. Vznikla během pár minut, a už když jsme ji nahráli, jsem věděl, že bude fungovat. Netušil jsem ale, že se z ní stane takový megahit a budu ji zpívat i za třicet let. Jsem rád, že zlidověla. To je největší odměna pro píseň, které se jí může dostat. Jsem strašně rád, že dodnes dělá lidem radost a že jsem se nespletl.

Láska

Historicky první pár v MasterChefovi: Vítěz Muže roku Vojta Urban svedl krásnou Alžbětu

Studijní léta

Zpátky k oslavě v Lucerně. Nějaká jména z řad hostů jste už zmínil, ale chyběla mi tam jména třeba spolužáků z DAMU, kde jste byl ve velmi silném ročníku.

Například Veronika Žilková přijde jako gratulantka. Ona je pro mě ale jedno velké překvapení, jako mnohokrát v životě. Neprozradila mi totiž, co má pro mě připravené. Jako jediná. Takže nevím, co v Lucerně předvede. A jak znám Veroniku, bude to ulítlé. My jsme s Veroniku byli na DAMU dávání do dialogů, kdy jsme se spolu učili Manon Lescaut nebo Shakespeara, byli jsme skládáni dohromady jako pár. S Veronikou jsme tak zažili mnoho společné herecké práce. Já si jí velmi cením, protože byla vždy velmi talentovaná a pracovitá. Uměla ty filmové a televizní příležitosti chytit za pačesy. To já mám rád. Pogratulovat mi přijde také Regina Rázlová, což byla zase moje kantorka na DAMU a na tu vzpomínám velmi rád. Byla přísná, ale zatímco mezi ní a holkami to jiskřilo, nám klukům toho hodně promíjela. Podle mě ji to s námi bavilo. Například s Karlem Rodenem jsme s ní hodně pracovali na nějakých hereckých věcech, a tak si myslím, že s námi ji to bavilo.

Zůstali jste s třídou v kontaktu?

My jsme se po DAMU rozlétli každý za těmi svými kariérami. Roden do filmu, Chýlková do filmu a divadla, Holubová točila jeden film za druhým, Cibulková, Žilková. Všichni. Až za mnoho let se ten ročník trošku sešel, ale nikdy jsme neměli nutkání sejít se, jak to dělávají kamarádi z mládí. My jsme už ani na té škole nikdy nepředstírali svazáckou partu. Pohromadě jsme drželi především ve chvíli, kdy šlo do průšvihu. A těch jsme měli za každý semestr desítky.

Co jste prováděli?

Chtěli jsme žít po svém. Byli jsme bohémové. Chtěli jsme dělat divadlo po svém, chtěli jsme žít po svém, život nastavený tak, jak jsme chtěli my. To se nelíbilo kantorům a ani vedení vysokoškolských kolejí. Žili jsme jedním velkým mejdanem, Pravdou ale je, že po mejdanu jsme stáli v půl osmé ráno u baletní tyče na hodině jevištního pohybu. Sice jsme žili jako bohémové, ale také jsme hodně pracovali. Hlavně jsme chtěli dělat dobré divadlo. Abych se ale vrátil k otázce. Sice jsme se rozlétli, ale potkáváme se. Na natáčeních, občas si jdeme popřát. Není to ale tak, že bychom se pravidelně setkávali.

Takže absolventské srazy po deseti, dvaceti, třiceti letech od studia neprobíhají?

Vím, že jeden proběhl, ale nedopadlo to moc dobře. Je to také tím, že máme moc práce. Přál bych si ale, abychom se jednou sešli. Život běží, roky jdou a nikdo neví, co bude.

Mohl by menší sraz proběhnout na soukromé oslavě vašich šedesátin, pokud něco takového plánujete.

Myslím si, že nějakou soukromou oslavu budu muset uspořádat, ale po té Lucerně si budu muset odpočinout. Takže to vidím na polovinu října. Zvláštní na tom je, že se sice nevídáme po deseti, patnácti ani dvaceti letech, ale když se s Evou Holubovou, Ivanou Chýlkovou nebo Karlem Rodenem potkám v televizi nebo někde na nějakých akcích, tak je vidím rád. Je to pozůstatek toho, že jsme byli dobrá parta a bylo nám spolu fajn. A jak nám spolu bylo fajn, tak jsme dělali i dobrý kumšt.

milovník žen

Václav Knop vyvedl do společnosti mladší partnerku. O vztahu s manželkou ale zarytě mlčí

Narozeniny bez dárku

Bude vám šedesát let. Máte nějaké přání? Něco, co by vám třeba mohl splnit Janis?

S Janisem jsme si zakázali hmotné dárky. Už totiž chápu svou babičku, která říkala: Nic mi nedávejte, já všechno mám. Já taky v podstatě vše mám. Já si jenom přeju zdraví a abych v tom zdraví mohl cestovat. Třeba loni jsme si vzájemně nadělili měsíc v Kolumbii, kterou jsme procestovali od pláží až po tropické hory. Hlavně ty hory, kde jsme ve třech tisících metrech nadmořské výšky strávili několik týdnů. Byly to těžké túry, tam není organizovaná turistika. Musíš se plazit korytem potoka nahoru po svých, a když dojdeš nahoru, vidíš mraky pod sebou. To je krásné. Chtěl bych zase takový zážitek.

Netipoval jsem vás moc na to, že rád lezete po horách.

Sám jsem byl ze sebe překvapený. Vždycky jsem si myslel, že jsem plážový typ. Ale ne, mě uchvátily hory. Celá ta oblast. Proto bych rád ještě vyzkoušel Argentinu, Chile a hrozně rád bych se podíval do Patagonie, protože podle nějaké vědmy jsem údajně v minulém životě byl rybářka v Patagonii. Zvláštní je, že když vidím fotky Patagonie, tak se ve mně něco rozezní. Jako by tam byly utajené vzpomínky, proto bych se tam rád jel podívat. Dokonce když v Patagonii byla Amfora, pak mi Jitka Zelenková s Jiřinou Bohdalovou říkaly, že potkaly na chodníku mého dvojníka. Ony na něj zavolaly - Pavle, Pavle. Myslely si, že jsem to já. Když se k němu přiblížily, zjistily, že jsem to jenom "skoro já". Než se vzpamatovaly, on byl pryč.

Když jste byli v Kolumbii, spali jste tam po hotelech, anebo kempovali, aby to mělo tu správnou atmosféru?

Janis je dokonalý programátor. Já jenom tušil, že letíme do Kolumbie, ale Janis udělá itinerář den po dni a umí najít ty malinký penzionky, chatičky, to bydlení stranou od lidí, i tam, kde už lidi nejsou. My jsme v horách bydleli u Miss Anny. To byla máma dvou dospělých chlapů, kteří se tam zabývali tou individuální turistikou. Žili tam na pláni, kde dolů za civilizací museli vzít osla, sjet s ním tři hodiny dolů korytem potoka, tam nakoupit, co si nevypěstujou, a další čtyři hodiny nahoru. Žili v úplné izolaci. Tam nebyl signál, elektřinu si vyráběli ze soláru, chovali krávy, koně, kozy, slípky, želvu a psy.

To musel být pro dva Evropany kulturní šok.

Byl. Výborný byl Janis, který se šel shánět po sprše a přišel se mě zeptat, jestli ta roura, která vede ze zdi a teče z ni ledová voda, je sprcha. Řekl jsem mu, že ano a že jinou nenajde.

Marilyn

Marilyn hraje v novém filmu Netflixu herečka z Kuby: Podoba je neskutečná

Partnerská podpora

Kromě toho, že jste připravovali skoro rok vaši narozeninovou oslavu, váš partner Janis Sidovský teď také kandiduje za Berounsko do Senátu. Není to mnoho povinností najednou?

Vůbec netuším, jak jsme to vše stihli a jak to teď těch pár dnů stíháme. V těch naších podmínkách to není tak, že by člověk měl armádu personálu, který by za něj vše udělal. Kromě toho, že podporuji Janise, jezdím se 4 tenory na koncerty a chystám svůj koncert v Lucerně, chodím také na nákupy, život jde dál. Nechápu, jak jsme to dali, ale dáváme to. Možná je to proto, že se člověk naučil odhodit nepodstatné a s Janisem jsme si řekli, že se budeme věnovat tomu, co je skutečně důležité. Janisova kandidatura, moje Lucerna a nové album 4 Tenoři.

Vše ale graduje v jednu chvíli…

Ono je to vždycky tak. Buď mám všechno, nebo nic. S tím se člověk musí poprat. Mám jednu životní zásadu, které se mi vyplatilo podřídit. Co tě nezabije, to tě posílí. To funguje.

Janis začal s politikou koketovat před několika lety, když kandidoval do zastupitelstva městyse Karlštejn a byl čtyři roky místostarostou. Jak jste reagoval, když s tímto nápadem přišel? Přece jenom to není showbyznys, ve kterém se roky pohybujete.

Měl jsem z toho obavu. Říkal jsem si, aby věděl, co ho tam čeká. Ale zase vím, že on, když si vezme něco do hlavy, tak to dotáhne do absolutní dokonalosti. Proto jsem si řekl, aby si to vyzkoušel. Myslím si, že to pro něj bylo dobře v tom, že ví, co chce a nechce. V té komunální politice na tebe dosáhne vše, co máš za plotem. Pro Janise to byla dobrá zkušenost. Ustál to. Dělal to velice dobře. Musel ale čelit jak obdivu, tak závisti. To se ale člověk musí naučit. Já si taky nemůžu myslet, že mi všichni přejou, abych byl úspěšný. Pro Janise to byla dobrá zkušenost, hodně se naučil a je čas jít dál. Ověřil jsem si, že je velice poctivý v přístupu. To je pro něj dobrá devize a myslím si, že lidi vycítí, že to myslí vážně. Kdyby nechtěl, dělat to nemusí. On to dělá, protože ho to baví a chce pomáhat. Vždyť on má veleúspěšnou Noc na Karlštejně, veleúspěšný projekt 4 Tenoři. Máme vyprodáno měsíce dopředu a proslýchá se, že za album dostaneme po zlaté hned platinovou. Vychází nová reedice a na žebříčku prodávanosti jsme opět na špici. On by to dělat nemusel, ale jeho práce pro lidi baví.

Čím může být jako senátor prospěšný?

Je poctivý v přístupu a je zásadový. Má ve svém programu několik bodů, které si myslím by stálo za to otevřít. Ať je to týrání zvířat, týrání lidí. Jsou to věci, které souvisejí s každodenním životem lidí, ale mohou jim pomoci ten život zpříjemnit nebo zjednodušit. Ten stát bohužel, tady ve střední Evropě obzvlášť, umí házet lidem klacky pod nohy. Když jsem se bavil s průvodci v Kolumbii nebo Asii, tam je ten život jednodušší. Evropa začíná být zkostnatělá. Ty zákony jsou překombinované. Byl bych rád, kdyby do toho Janis vnesl trochu živé vody.

Kardashianky

Kendall Jenner šla na sken mozku: Mám stoprocentní úzkost, hlásí modelka

Svou lásku tajili i před rodiči

Je to i otázka gayů a lesbiček?

Samozřejmě, že mě štve, že je tu dvojí metr. Jestliže platím stejné daně, tak chci stejná práva. Štve mě, že se nedá ze zákona ošetřit společné jmění. Je spousta partnerů a partnerek, které spolu žijí, nabyli jistý majetek a musí si platit drahé právníky pro případ, že by se s jedním nebo druhým něco stalo. Ono to není jednoduché vždy té liteře zákona dostát. Jsou to jen zjednodušené pohledy veřejnosti. Je to i forma určité hrdosti člověka, že není méněcenné zboží. Že je plnohodnotným občanem této společnosti a měl by mít plnohodnotná práva.

Vy jste svou lásku museli tajit. Tajili jste to i před svými rodiči.

To byla osmdesátá léta. A samozřejmě že jsme to tajili. Měli jsme garsonky autem asi sedm minut od sebe. Já na Vinohradech, Janis ve Strašnicích. A když přijeli rodiče, k jednomu nebo druhému, my jsme vzali naše věci, které jsme měli ve společné domácnosti, a to jsme naložili do mého auta a odvezli tam, kam měli rodiče přijet. Když rodiče odjeli, tak jsme to zase stěhovali zpátky do společného bytu. Já jsem šťastný, že jsme to museli absolvovat, protože jsme se naučili vážit si toho, že můžeme být spolu. Že můžeme žít život pod jednou střechou. Myslím si, že se to proměnilo v to, že jsme se spolu naučili koexistovat. Ono to není jednoduché. V garsonce, dva lidi, každý úplně jiný. Naučili jsme se tak spolu žít. Když jsme si pak pořídili karlštejnský baráček, tady jsme měli každý svou místnost, ale už jsme si z toho nesedli na zadek. Začali jsme v jedné garsonce, kde jsme si chodili doslova po hlavě.

Kdy jste to řekli rodičům?

Těsně předtím, než došlo k tomu zveřejnění v bulváru. To byl konec devadesátých let.

dcera princezny

Princezna z Jezerní královny: Dcera české Odetty Jitky Schneiderové roste do krásy

Nechutné pozadí coming outu

Tajili jste to dlouho?

Ano, ale to bylo dané tím, že to lidi z branže věděli. A podle mě to věděla i část veřejnosti. My jsme se dozvěděli, že bulvár chystá ošklivý materiál. Viděno klíčovou dírkou, podívejte se na ně. Žijí spolu, a nikomu to neřeknou. Přitom to byla naše soukromá věc. A Janis, protože je stratég, což je další věc, kterou na něm mám rád, řekl, že to uděláme jinak. My s tím přijdeme první. Takže jsme se domluvili s jiným bulvárem, s konkurencí, a vypálili jsme jim rybník. Tenkrát jsem se o tom podrobně bavil s Evou Pilarovou a ta mi dala velmi cennou radu do života. Řekla mi, abych šel za hlasem svého srdce a vykašlal se na to, co si o mně lidi myslí a píšou. Abych udělal to, co chci a o čem je mé srdce přesvědčené. V předvečer toho, kdy ta zpráva měla vyjít, jsem zavolal domů a řekl jsem, aby nebyli překvapení, že vyjde tento skandální materiál. Jaké bylo mé překvapení, když mi moje máma řekla: Prosím tě, já už to dávno vím. Jenom jsem čekala, až mi to řekneš sám. Tím to bylo vyřešené. Stejně rodiče obdivuju, že nejenže mi to nevyčetli, ale nikdy si na nic v té souvislosti ani nepostěžovali. Museli zažít třeba zlé jazyky mezi sousedy nebo jinými známými. Ani jeden z nich mi ale nikdy neřekl, že bych jim něco "zavařil". Vždy říkali, že je to prostě můj život.

Vy jste byli průkopníci coming outu v Česku. Do té doby to bylo hodně tabuizované téma. Dodnes to mnoho lidí tají. Myslíte si, že jste třeba pomohli dnešní generaci, která to nemusí vůbec tajit?

Je pro mě příjemným překvapením, že mi po tolika letech na sociálních sítích někdo napíše, že jsme pro něj v oblasti coming outu byli s Janisem vzorem. To se děje každou chvíli. Vzpomínají na nás. My jsme to vyřešili a už se tím dvacet let nezabýváme. Všichni to přijali, jsme spolu. Letos slavíme společných 35 let. Všichni to akceptovali. Je ale hrozně hezké, že někdo vzpomíná na to, že náš způsob, jak jsme s tím naložili a na férovku jsme to dali na vědomí, že to pro ně byl motiv, že se za to přestali stydět. Že si uvědomili svou identitu. Jestli jsem někomu tímto pomohl, tak je to pro mě hezké, jsem rád.

S Janisem jste spolu 35 let. Zaručeně patříte mezi nejstabilnější páry českého showbyznysu. Kdyby byla možnost, vzali byste se? Byla by svatba?

Proč ne? Tehdy jsme sice měli obrovský obřad, kde bylo přes 300 celebrit.

Vy jste možná byli první registrovaný pár v Česku.

Jeden den to začalo platit a už druhý den měli Vítek se Sidovským plné nádvoří na Karlštejně, kde bylo plno umělců a kamarádů včetně třeba Karla Svobody, Jana Saudka, Haliny Pawlowské, Karla Gotta, Ládi Štaidla, Evy Pilarové... Všichni tam byli. Bylo to hezké, ale kdybychom se mohli opravdu vzít, ano, já bych to chtěl. Spíš jako reminiscenci. Zopakovat to. Bral bych to jako takovou satisfakci. Udělal bych to jako jeden velký mejdan pro kamarády.

Bohužel mnoho z těch lidí, které jste zmínil, už nežije. Vzpomínáte na ně určitě často.

Je pravda, že spousta z těch lidí již není mezi námi. A těch dvojic, které již nejsou spolu. Je to zvláštní. Mě tenkrát strašně hezky překvapil Karel Gott, který si vymyslel hrozně hezké přání, které nám tam osobně přišel říct. Protože toho Karla znám roky, tak si dokážu představit, jakou si s tím dál práci a přišel nám hrdě popřát. Řekl nám: Žijte tak, jak vám je vhod, to vám přeje Karel Gott. To nám přišel říct.

mateřství

Eva Burešová popsala své šestinedělí: Syn Tristan William s maminkou podobu nezapře

Touha po dítěti

Jste spolu 35 let. Řešili jste během té doby někdy adopci?

Měli jsme takové období. Hlavně já. V určitém věku jsem o tom přemýšlel. Kompenzovali jsme si to tak, že jsme si na dálku adoptovali dítě v Barmě, které jsme podporovali. Ten kluk vystudoval, dnes má rodinu. Bohužel je tam ta situace dnes tak nepřehledná, že jsme s ním ztratili veškeré kontakty. Hlavní je, že jsme se s ním tenkrát potkali, že dostudoval a založil rodinu. Přispěli jsme mu k tomu, aby mohl žít plnohodnotný život. Byl totiž z velmi chudých poměrů a vzdělání by mu nikdy nebylo dopřáno. Takže jsem rád. Věřím, že i v té pohnuté době, která v Barmě je, žije aspoň trochu spokojený život. Čas pak plynul, oba jsme byli hodně vytížení a zaujatí svou kariérou a najednou to šlo, ale připadalo mi, že ten čas vypršel. Já si myslím, že děti by měli mít relativně mladí lidé. Představa, že mému dítěti by bylo 20 a mně 75, se mi nezdála. Určitě k tomu přispělo i to, že jsme jako gayové byli hodně zahledění do naších kariér. V době, kdy jsme to ale řešili, nebylo pro gaye jednoduché mít dítě. De facto to nešlo. Šlo to nějakým ilegálním způsobem. Zase mít dítě, aby se mu někdo poškleboval, tak to jsem také nechtěl. Dneska je to jinak.

Co kdyby jste dnes byli o dvacet let mladší?

Určitě bych to neřešil a šel do toho.

Bude vám šedesát. Budete mít velký koncert, kariéra ale nekončí. Na co se můžeme těšit?

Já už jsem před časem začal mít pocit, že budu zpívat dokola těch svých pár hitů, což je osud, který potká mnoho zpěváků. Najednou mi ale osud postavil do cesty 4 tenory, vůbec nechápu, čím jsem si to zasloužil. Já jsem na sobě musel začít pěvecky pracovat. Začal jsem nahrávat jiný repertoár. Dostal jsem se k náročnějšímu repertoáru, který publikum baví. Máme vyprodáno, alba se prodávají. S kluky je sranda. Známe se roky. Jsou mladší než já.

Takže jste tam v pozici jejich mentora?

Mně to tak nepřipadá. Nezůstaneme si vzájemně nic dlužni.

Nemají žádný respekt?

Ne. Jdeme do sebe opravdu natvrdo. Náš humor je dost tvrdý, opravdu po chlapsku. Nás to zpívání spolu opravdu baví. Kdyby ti tenoři takhle několik let ještě fungovali, tak mě čeká intenzivní dráha se seskupením 4 Tenoři. Jenom jsem přehodil výhybku a frčím po koleji dál. Co já vím, co bude za pár let. Mám jenom jediné přání, a to, abych mohl dál ve zdraví kráčet po této cestě a měl to štěstí a mohl dál dělat tuto práci, která mě naplňuje a baví. A to publikum aby se mnou šlo dál. Když tohle bude fungovat, budu spokojený a mám v životě vše. A když Janisovi vyjdou jeho plány a dostane se do Senátu, to by bylo jako pohádka s dobrým koncem.

Budete na sebe pak mít vůbec čas?

Vždycky jsme věděli, že nad vším - nad kariérou, nad různými životními karamboly, se kterými se musíš porvat - byl náš vztah. To je pro nás to hlavní. Vztah se musí opečovávat, musí se pěstovat a člověk musí dbát na to, aby byly společné zážitky, společný smysl pro humor. Proto to cestování. Neznám lepší recept na vztah, než si prožít nebe a peklo.

Mnoho párů by se z podobné cesty vrátilo po své vlastní ose.

Naopak. Nás tyto cesty utužují. Ověříme si, že se na sebe umíme spolehnout.

+ Dalších 5 fotografií

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní