Pořád jsem ještě málo Finem. Každá nová kniha přináší další zradu, říká překladatel Vladimír Piskoř
K finštině, jak říká, se dostal omylem. Původně chtěl studovat ruštinu a angličtinu, ale tato kombinace se v 80. letech na pražské Filosofické fakultě studovat nedala. Ruštinu, kterou si zamiloval díky ruské klasice, mohl studovat jen s jugoslavistikou nebo korejštinou: „Korejština mi přišla vzdálená. Pak mě napadla finština. Byla to exotika, tak jsem do toho šel.“ Nejen o překladatelských začátcích a pastech finštiny mluvil Vladimír Piskoř ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Příběh, jehož výsledkem je dnes víc než třicet knižních překladů předních finských autorek a autorů, se začal psát v polovině 80. let. Zásadní setkání s finským jazykem a kulturou ale přinesla až první cesta do Finska. „Odjel jsem tam na začátku 90. let a zcela zde propadl finské literatuře. Hodně jsem toho načetl a hlavně potkal lidi, kteří mi pomohli se zorientovat. Zpátky jsem přijel nabitý nápady, co by se mohlo přeložit a vydat. Pak začala sedmiletá anabáze, než se mi podařilo udat první překlad.“
Čtěte také
Román Akvárium lásky Anny-Leeny Härkönen, ve kterém autorka na svou dobu otevřeně psala o sexu, nakonec i díky čtenářsky přitažlivému tématu udal. Následovaly texty Juhy Seppälä, Arto Salminena nebo Riikky Pulkkinen, jeho erbovními autory se ale stala esa finské literatury – Arto Pasilinna a Kari Hotakainen. „Hotakainen píše tak, jak bych chtěl psát já sám, kdybych byl spisovatel. Je obdařen velkým pozorovacím talentem, pečlivě sleduje a pojmenovává dění ve společnosti. Píše lehce a je to jeden z mála autorů, kteří se mi překládají dobře. Asi i proto, že jsme na podobné vlně,“ usmívá se.
Když ale dojde na texty jiných spisovatelů, svádí i po všech zkušenostech tak trochu bitvu s jazykem. Systém finštiny, který nespadá do indoevropské jazykové skupiny, je totiž zcela odlišný od mateřské češtiny. „Finové uvažují jinak. Mají volný slovosled, podobně jako my, ale úplně převrácený. To, co je ve finské větě na konci, bývá v té české na začátku. Pro překladatele je tak těžké dát textu logiku. To mi na finštině přijde nejsložitější, je to nikdy nekončící výzva.“
V současné chvíli dokončil Vladimír Piskoř několik překladů. Vedle debutu Petry Rautiainenové Popel a sníh, který se stal nejen ve Finsku literární senzací, převedl do češtiny román Řeka Rosy Liksom. Pro nakladatelství Dybbuk pak přeložil poslední, dystopický román Příběh svého milovaného autora.
Související
-
Co je jazyk zač? Grögerová s Hiršalem ukázali, jak se jím dá bojovat proti moci, říká Ladislav Šerý
„I když jsem si to dlouho nemyslel, jsem pedagog tělem i duší, jednou z motivací k psaní je předat svůj způsob myšlení dál,“ říká spisovatel, překladatel Ladislav Šerý.
-
Slovenská literatura psaná ženami je dnes nesmírně silná, říká překladatel Miroslav Zelinský
Měl to být Island, ale nakonec padla volba na Slovensko. Pandemie proměnila i dramaturgii letošního Měsíce autorského čtení, na níž se podílel i Miroslav Zelinský.
-
Jak na Danta? Chci čtenářům pomoci pochopit známé, ale těžké texty, říká překladatel Martin Pokorný
Současné dění v USA jako důsledek internetem roztříštěného světa. Knižní trh, který se po počáteční krizi zase dostává do formy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
