„Bojím se chvíle, kdy počítače budou chytřejší než já,“ řekl mi před pár lety Jakub Havrlant, zakladatel internetové společnosti Rockaway. Již v té době ale na internetu řádila firma Cambridge Analytics, která ve velkém měřítku analyzovala údaje o potenciálních voličích. Jejich algoritmy nejspíš ovlivnily americké volby ve prospěch Trumpa a hrály svou roli i při Brexitu.
Taková digitální manipulace by se v Německu stát nemohla - na mnoha místech nefunguje totiž internet. Když jedete například z Mnichova do Berlína, nebo z Drážďan do Berlína, vypadne vám minimálně třikrát. V okolí Bodamského jezera raději ani nezkoušejte telefonovat a kochejte se krásami okolní přírody; dodnes tam existují vesnice, kde je mobil věc zcela zbytečná.
Danke, Helmuth Kohl! můžeme zvolat dnes. Jeho přátelská domluva v roce 1982 s televizním magnátem Leo Kirchem (TV Sat1 a Sky) vedla k tomu, že v Německu byly položeny - namísto širokopásmové optické sítě potřebné pro mohutný rozvoj internetu - měděné kabely, které byly levnější, ale vhodné jen pro televizní vysílaní.
Danuše SieringDanuše Siering žije v Berlíně a Praze. Je zakladatelkou galerie Černá labuť, projektu Go Florenc a Česko-německého Salonu. Vydává N&N Czech German Bookmag, nnmagazine.cz.  |
O důvodech se dá jen spekulovat. Pověstná byla averze Kohla vůči veřejnoprávním novinářům. A tak se dá předpokládat, že chtěl co nejrychleji dostat Kirchovy soukromé televize do domácností, aby vytvořil protiváhu tomu, co považoval za „levicové“ zpravodajství veřejnoprávních stanic. Důsledkem tohoto obchodu byla zásadně zpomalená digitalizace Německa - tak to alespoň dnes vidí Kohlovi kritici.
Takže dnes má lepší internet než Německo kde kdo. Podstatně slabším zemím z východu EU ostatně rozvoj počítačových sítí pomáhala financovat. Nepřipisujme však vinu pouze Kohlovi a Kirchovi. Jen oni dva nemohou za to, že i čtyřicet let po jejich dohodě, je podíl optických vláken v Německu pouhých 7 %. Tak nízký podíl nemá snad žádná průmyslová země.
Cíl, který si na začátku volebního období vytyčila německá vláda, tedy položit do roku 2025 "optické kabely v každém kraji a každé obci, pokud možno přímo do domu“, lze jen stěží splnit. Podle průzkumů je 70 % německých občanů nespokojeno s digitální politikou vlády. Několikrát avizovaný vládní digitální rozpočet byl opět odložen a má být sestaven nejdříve v roce 2023.
Téma digitalizace se už dostalo i do satirické TV show Jan Böhmermanna. „Digitalizace v Německu znamená: jedeme na mrtvém koni,“ hlásá s přísným obličejem Böhmerman a srovnává dvě čísla, která mluví za vše: „Na výstavbu dálnic vynaložilo ministerstvo dopravy v roce 2019 přibližně 10,5 miliard eur. Na digitální datový rozvoj, za které je toto ministerstvo kupodivu také zodpovědné, 400 milionů eur. Skutečný německý clusterfuck.“
Tak Böhmermann popisuje německou politiku rozšiřování sítí. Nelze než souhlasit. Clusterfuck. Tento jasný, přímočarý termín moderní angličtiny vysvětluje digitální situaci v Německu bohužel naprosto přesně.
Autorka je vydavatelkou N&N Czech German Bookmag, nnmagazine.cz
