Tak jsem se v této hře »o kolik zchudneme« a jak se tomu »všemi silami« snaží zabránit Fialova vláda, trochu zasnil. Přenesl jsem se zpět o řadu týdnů, měsíců či let. Tehdy, pravdou je, že nebyla takováto mezinárodní situace, elektrická energie a plyn byly »za hubičku«. Ne, nebojte se, nechci propagovat tehdejší rozdělení světa. Vůbec ne. Jen srovnat některé dnešní anomálie s tehdejší zkušeností. A podotýkám, že nevolám po revoluci, ani před ní jako ministr Blažek nevaruji. Odstranit tuto vládu nepokládám za revoluci, ale za nutnost, protože jinak bude jen stále hůř a hůř.
Tehdy jsme si vyrobili elektřinu pro sebe a dodávaný plyn zafixovali pevnými cenami platnými, dejme tomu na pět let. V té době se tato délka odvozovala od plánu, který jsme nazývali pětiletka a dělali všechno a všude, aby byla splněna. Dnes plán na několik let dopředu neexistuje, což znamená, že také průmysl, domácnosti, prostě lidé ve všech svých činnostech, nemají jistotu, co bude dál.
V oné době elektřinu, mluvme nyní o ní, vyráběl jeden gigantický koncern. Ten ji také rozváděl nejen do fabrik, ale i do našich domovů či veřejných prostor. Všichni věděli, kolik budou platit, když tolik a tolik prosvítí, protopí či jestliže jinak využijí elektrický proud. Nemuseli se bát budoucnosti. Byla sice studená válka, ale nikdo se neodvážil začít tu horkou. V tom také byla jistota.
A dnes? Není jen jeden kolos vyrábějící elektřinu. Monopol byl rozdroben, aby i další mohli vydělávat. Není nám nabídnuta přímo od výrobce, i když třeba cena by byla věcí státu. Tedy našeho státu. Podle jakési dohody naše předchozí polistopadové vlády přijaly na sebe dobrovolně vazalství a to, co vyrobíme, teprve po »přidělení« na k tomu určené zahraniční burze můžeme prodat odběratelům v Česku. To znamená, že z našeho levně vyrobeného proudu žije třeba Německo nebo jiná země Evropské unie. O to mají, uvedl jsem příklad, Němci, kteří zrušili atomové elektrárny, nižší ceny a tím vlastně nemusí o tolik zdražovat elektřinu. V normální společnosti by se řeklo: Žijí na náš úkor. Upozorňuji, že jsem Němce jako příklad užil náhodou. Může to být i některý jiný z unijních států.
Když je tedy stanovena cena, za níž svou levnou českou energii smíme draze prodávat, vstupují do hry majitelé rozvodných sítí. Je jich hodně, hodně je tedy také generálních ředitelů, akcionářů a podředitelů. Také oni si nějakou tu korunu musí přihodit. Někdy je majitelem sítě někdo jiný, než ten, co vlastní elektroměr a spočítá konečnou cenu. I ten chce vydělávat. I ten má své generální ředitele, akcionáře a podředitele. To v oné pomlouvané minulosti však nebylo. A jak se zpívá v jedné mnou poněkud upravené písni: Ceny mohly být stálý. O tom snil Václav Havel, když sliboval své »modré z nebe«? Nebo už tehdy věděl, že rozparcelováním všeho se začneme všichni bát budoucnosti a staneme se úplně závislí na »kamarádech ze Západu«?
A plyn? Bylo to v podstatě stejné. Dodavatel prodával za dlouhodobě dohodnuté ceny a tady u nás je jeden jediný podnik rozděloval, dbal o údržbu plynovodu a také účtoval za rozumné ceny kontrolované státem. Dnes navíc tento plyn, i když pochází z východu, k nám proudí ze západu a my platíme i dalšímu dodavateli, k němuž doputoval jiným plynovodem. Je to, jako bychom se chtěli podrbat pravou rukou na levém uchu.
Jsou ovšem ještě další zájmy, které ovlivňují cenu. Ale to jsem již v současné zájmové politice, kdy se na trh tlačí dražší plyn ze zámoří, který se z kapalného posílaného v lodích bude opět měnit na nekapalný. To také leccos stojí, i když prý jsme dohodli, že se tak stane v dalekém Rotterdamu. Tam ovšem také někdo kapacity vlastní a chce na nich vydělat. Stejně jako u nás doma, kdy jsou rozvodná zařízení v různých údajně konkurenčních rukou. Kdysi nám Václav Klaus sliboval, že trh všechno vyřeší. Nevyřešil. Jen zabezpečil, že vznikla skupina miliardářů, kteří i z krize chtějí mít svůj profit a jim, akcionářům, a jejich generálním ředitelům a podředitelům a ještě dalším podpodředitelíčkům a dalším a dalším platíme my ostatní jejich vysoký životní standard.
Na závěr konstatuji, že je lepší nepřemýšlet, protože mě ono srovnávání jen zbytečně rozčílilo a od rozčilování je velmi blízko k infarktu. Jen rada: Nevolte ty, kteří se na těchto transakcích obohacují anebo jim slouží.
Václav Ort, kandidát do Senátu