Skladba, jejíž tóny zaznívají ve Smetanových symfonických básních Tábor a Blaník, má původ pravděpodobně u kněze Jana Čapka z Klatov. Její text se stal hymnou husitského hnutí, které rozpoutalo upálení českého kazatele Jana Husa, který kritizoval církev za morální úpadek a vydávání takzvaných „odpustků“, tedy odpuštění hříchů výměnou za finanční dar církvi nebo účast v křížové výpravě.
Hus také razil myšlenku, že lidé věřící v Boha a učení Ježíše Krista nemusejí následovat církev nebo krále, kteří se odchýlí od Ježíšova učení. Tedy samozřejmě tím chtěl říci, že člověk by se měl držet především morálních hodnot a duchovních učení a pokud by je snad církev nebo král vedli k tomu, aby se zpronevěřili svému svědomí, měli by spíše následovat Kristovo učení než církev nebo nařízení krále. A právě tyto myšlenky vedly ve své době k rozpoutání vzpoury proti církvi a králi Zikmundovi.
Skladbu zpopularizoval také zpěvák Daniel Landa v roce 1995, když vydal album, zaměřené „proti lhostejnosti“, věnované českým předkům, jako byli čeští legionáři, čeští piloti v jednotkách Britského královského letectva bojující proti Hitlerovi a nebo bojovníci husitského hnutí.
Ktož sú boží bojovníci
a zákona jeho,
proste od Boha pomoci
a dúfajte v něho,
že konečně vždycky s ním zvítězíte.
Pravda vítězí
Rčení „Pravda Boží vítězí“, které má taktéž určité kořeny v kázání Jana Husa, se objevuje v menší obměně také na standartě prezidenta České republiky jako provolání Pravda vítězí. Více…
Tento text používali čeští legionáři, kteří se doslova probili přes transsibiřskou magistrálu až do Vladivostoku, odkud se přeplavili zpět do rodné vlasti a stáli u zrodu první samostatné Československé republiky.
Provolání Pravda vítězí dal na standartu umístit první český prezident Tomáš Garygue Masarik.
Níže si můžete vychutnat k poslechu části Smetanových symfonických básní Tábor a Blaník.