BRITSKÉ MAGICKÉ IMPÉRIUM II. (4)

San

San

autor

12.09.2022 Esoterika

Navzdory Ahmedově výhradě v předmluvě, že „žádná z postav není jeho portrétem“, je těžké nevidět ho v „černovlasém, černě oděném, nadměrně objemném“ Jamesonovi, „kterého nikdy nespatříte bez slavného falického symbolu zavěšeného na krku [na Crowleyho počest]“, nebo šlo možná o kombinaci Crowleyho a Roberta Gravese. Dalšími postavami večírku byli May Sing Koo, čínská modelka, které ležela u nohou půlka Londýna a jíž bylo předurčeno, aby se následujícího roku vrhla z horního patra newyorského mrakodrapu“, Hilary Stringer, který prý praktikoval černou magii s dámami pro chvilkové potěšení“, a Egypťan, několik divadelních a filmových umělců, více či méně známých osobností, a mnoho dalších lidí obou pohlaví a různých národností“. Je dost možné, že zmínka o Egypťanovi se týká samotného Ahmeda.

Frieda Harris (vpravo), Aleister Crowley (uprostřed),
a jejich společná známá Katherine Falconer (1940)

V době, kdy v roce 1936 vyšly jeho dějiny magie s názvem "Černé umění", si Rollo Ahmed zřejmě získal respekt nejen autora Dennise Wheatleyho – ten mu totiž navrhl, aby se pustil do psaní této knihy –, ale i dalších britských okultistů té doby. Ahmed se stal přítelem Aleistera Crowleyho. V roce 1936 mu pomohl najít byt v Londýně a seznámil ho s Alanem Burnett-Raem, mladíkem, který zdědil dům na Welbeck Street rozdělený na byty. Ve svých pamětech s titulem "A Memoir of 666" popisuje Burnett-Rae, jak k tomu došlo:

„Člověk, se kterým jsem se tehdy seznámil, byl západoindický černoch jménem Rollo Ahmed, který napsal knihu o boji černochů… Zajímal se rovněž o magii a vúdú, tvrdil, že je ‚adeptem‘, a já sledoval, jak se bezvýsledně pokouší o různé experimenty. Jednoho dne mi zavolal a řekl, že pokud mohu nabídnout byt k pronájmu, přivede s sebou svého přítele, jehož popsal jako ‚velmi vyspělou osobnost‘, který bude v každém ohledu vzorným nájemníkem.“

Navzdory svému nejlepšímu úsudku Burnett-Rae souhlasil, že byt Crowleymu pronajme – a dožil se dne, kdy toho litoval:

„Dnes už samozřejmě vím, že jsem se unáhlil. Měl jsem si opatřit reference, mohl jsem vědět, že Ahmed za nic a za nikoho neručí, a že Crowley jednak nepřiznal svůj bankrot, a ještě jednu nebo dvě další věci.“

Britský psychiatr a okultista
Alexander Cannon
(1935)

V srpnu 1954 napsala Ahmedova manželka Theodora, spiritistické médium, dopis Crowleyho přítelkyni a umělecké spolupracovnici lady Harrisové.

„Můj manžel byl ve třicátých letech několik let přítelem Aleistera Crowleyho – i když ke konci pak ztratil kontakt,“ vysvětlovala.

„Víme, že mnoho lidí si váží jeho památky a znalostí,“ dodala a požádala o kontakt na „další bývalé přátele a stoupence. Možná byste nám laskavě řekli o nějaké skupině v Londýně nebo jinde, která se stále schází, aby naplňovala jeho životní filosofii? Můj manžel je lektorem okultních témat.“

Zdá se, že Ahmedovi, nyní žijící v Hastingsu, se cítili odříznuti od londýnské okultní scény a přáli si znovu navázat kontakty. A v jednom deníkovém záznamu Bestie vyprávěla o zábavné příhodě, kdy Ahmed ve snaze prokázat své jogínské schopnosti tvrdil, že dokáže vypít celou láhev whiskey, a přitom zůstat naprosto střízlivý. Poté, co si domluvil čas a datum veřejné demonstrace, Crowley zklamaně zaznamenal, že mezi shromážděnými lidmi byl „jediný nepřítomný - Rollo.“ Ahmed, jak se zdá, měl sklon přivolávat si problémy. V roce 1934 žil v Claphamu a v březnu téhož roku byl pozván na „neformální posezení u čaje“, které se konalo v londýnském hotelu Mayfair. Večer sliboval výjimečnou událost, neboť hostující řečník Dr. Alexander Cannon měl přednášet na téma "Jak získat to, co chcete" (Studie o magických zákonech Vesmíru).

Alexander Cannon: "Neviditelný vliv"
(č. vydání 1947)

Jeho Excelence“ „Sir“ Alexander Cannon byl zvláštní osobnost, psychiatr, hypnotizér a samozvaný „kušog[11] jogín ze severního Tibetu, který byl zaměstnán v Colney Hatch Lunatic Asylum (kde léčil Crowleyho druhou ženu, Marii). Jeho terapeutické metody, při nichž používal elektrické metody léčení a síly éterických vln a jógových vibrací, vzbudily jistou pozornost. Ale teprve v roce 1933, když vyšla jeho kniha "The Invisible Influence" (Neviditelný vliv), která tyto metody obhajovala, podnikli jeho zaměstnavatelé, londýnská okresní rada, kroky k jeho propuštění. Během Cannonovy přednášky, v níž demonstroval princip ohnivzdornosti tím, že procházel prsty plamenem zapálené sirky, se pokusil o levitaci Kyry, dcery tanečníka Vaclava Fomiče Nižinského. Pokusil se o to nejprve tím, že ji zhypnotizoval pomocí jednoho ze svých četných terapeutických přístrojů – v tomto případě hypnoskopu –, kterým jí svítil do očí jasným světlem. Kyra nelevitovala, ale v transu se projevovala úzkostí a nepohodou, dostávala se do křečí a záchvatů – a to do takové míry, že diváci Cannona napomínali.

Jedním z nich byl Ahmed, který prohlásil, že by sám dokázal levitaci předvést mnohem účinněji, a slíbil, že tak učiní na otevřeném setkání svolaném "Mezinárodním institutem pro psychický výzkum". Během bouřlivé výměny názorů Ahmed také prohlásil, že dokáže na oběť uvalit „kletbu [obtěžujících] vší“; šlo zřejmě o vúdú kletbu, při níž je oběť napadena nesmírným množstvím těchto parazitů. Ani Ahmedovi se nakonec nepodařilo prokázat účinné levitační schopnosti. Ležel na plošině oděný pouze v bederní roušce, ale nedokázal se zvednout. Cannon tvrdil, že je to proto, že právě on uvalil na Ahmeda kletbu! Postava Caleba Bullera z Ahmedova částečně autobiografického románu "Můj vzestup" se v Británii začíná prosazovat přednáškami o rasových otázkách. Během světové války se Ahmed sám proslavil jako řečník, ale jeho vybraná témata byla esoterická. Zdá se, že se v roce 1939 přestěhoval zřejmě z Londýna do West Country, aby unikl blížícímu se bombardování. Ken Gallacher na konferenci v roce 2011 naznačil, že v dalším Wheatleyově románu s okultní tematikou - "Strange Conflict" (1941), mohl být Ahmed předobrazem Dr. Saturdayho, velekněze vúdú.
 

Ithell Colquhoun: Sword of Wisdom. MacGregor Mathers and The Golden Dawn

Umělkyně, okultistka a spisovatelka Ithell Colquhounová ve své historii MacGregora Matherse a Zlatého úsvitu - "Sword of Wisdom" (Meč moudrosti),[12] uvádí, že Ahmed byl svého času členem hermetické lóže "Zlatého úsvitu" se sídlem v Bristolu. Jisté je, že ve čtyřicátých letech žil v Bristolu a stal se uznávanou osobností místního esoterického přednáškového okruhu. V říjnu 1941 vystoupil do "Spirituální církve prvního křtu", kde zahájil sérii přednášek a studijních kurzů. Později téhož měsíce přednášel v Moffat Loganově diskusní třídě v Bristolu na téma Nový věk. V lednu 1942 přednášel v gloucesterské duchovní komunitě pod jménem „Pan Rollo Ahmed, jasnovidec z Bristolu. Dalšími aktuálními tématy jeho válečných přednášek byly „smrt“, „vědomí“ a „mír“.

Je tedy zřejmé, že Ahmed se neprezentoval jen jako specialista na vúdú, ale že jeho spojení s obřadní magií "Zlatého úsvitu" ho řadí do západní tradice. Doreen Valienteová, „matka moderního čarodějnictví, dlouho spojovaná se Sussexem a zejména Brightonem, se v této souvislosti zmiňuje o Ahmedovi. V knize "Where Witchcraft Lives" vzpomíná na Ahmeda jako na „moderního praktika podivných umění, který žil v Sussexu… V roce 1954 žil ve starém domě v Hastingsu.“ Jednalo se o Harpsichord House v Cobourg Place: „Horní místnost v domě sloužila jako magický chrám. Ahmed zde přijímal návštěvy, oděn do purpurového roucha s kapucí, s obličejem zakrytým černou maskou. Byl egyptského původu, bělovlasý, s tmavou pletí a s úhledným plnovousem, jaký nosil Vandyke…“. Lidé přicházeli do jeho chrámu osvětleného svíčkami, aby tam od něj získali talismany. Někdy přicházeli hledat úlevu od kouzel a prokletí, o nichž se domnívali, že na ně byla uvalena jinými praktikujícími.

„O Halloweenu v roce 1954 Ahmed uspořádal rituál, jehož se zúčastnilo třináct lidí. Jeho cílem bylo osvobodit mladého muže od kouzel černé magie, které na něj byly seslány před dvěma lety.“

Aleister Crowley

A Valienteová ve své knize "The Rebirth of Witchcraft" popisuje hýřivou, bohémskou atmosféru Brightonu:

„Brightonu se přezdívá ‚přímořský Londýn‘ a stejně jako samotné hlavní město měl vždycky svůj podíl na výstředních a bizarních – a někdy i zlověstných – lidech. Mezi válkami měl v Brightonu aktivní magický kroužek Rollo Ahmed, autor knihy Černé umění… Někteří z Ahmedových starých studentů a stoupenců byli v Brightonu ještě v době, o níž píšu, a stále tam prováděli své rituály. Ty někdy zahrnovaly i krvavé oběti, obvykle šlo o kohouta.“[13]

Ve výpovědi napsané pro knihu Petera Haininga - "The Anatomy of Witchcraft" líčí Ahmed zábavnou příhodu, která se odehrála v brightonském "Královském pavilonu":

„Obzvláště si vzpomínám na jednu událost v Pavilonu, kdy se domnívám, že mé černé roucho a čoudící kadidlo vyděsilo lidi tak, že si mysleli, že jsem doslova zosobněný ďábel, a následně jsem prodal spoustu malých amuletů odvracejících možné zlé účinky toho, že byli svědky obřadu rádoby černé magie. Rádoby, protože je zřejmé, že by nebylo možné otevřeně uspořádat skutečný černomagický obřad v dobře známé veřejné budově.“[14]

Jenže pak se postupně Ahmed zapletl do skutečné ďábelské magie, jak vysvětlil Hainingovi:

„V tomto období jsem se v Londýně a Brightonu hodně vídával s Aleisterem Crowleym a byl jsem přítomen na mnoha jeho sešlostech. Můj zájem o černou magii jako takovou byl z počátku jasně odtažitý. Praktikoval jsem rituály a osobně jsem experimentoval s mnoha poznatky, které jsem získal v mládí a studiem, ale temná stránka mě přímo neoslovovala. Zjistil jsem však, že je nemožné zůstat nezúčastněný – nenápadně, ale jistě proniká do charakteru jed zla – a člověk se nemůže stýkat s těmi, pro něž je "Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon" skutečnou doktrínou, aniž by tím nebyl významně ovlivněn. Vůle slábne, morální hodnoty se stírají, smysly otupují. Zvyky, motivy a činy, které by se dříve zdály být groteskní či odporné, se nyní jeví jako zábavné a žádoucí, nebo ještě hůře, jsou brány smrtelně vážně jako prostředek k získání přízně sil temnoty.“[15]

-pokračování-

---------------------------------------------

 

PRAMENY:

[11] Kušo, kušog, hovorová forma místo spisovného kužab, „pán“, resp. „paní“, s uctivým přízvukem, znamená „nejuctivější oslovení, jaké v Tibetu existuje“.
[12] Ithell Colquhoun: Sword of Wisdom: MacGregor Mathers and The Golden Dawn. G. P. Putnam’s Sons, 1975.
[13] Doreen Valiente: The Rebirth of Witchcraft. Robert Hale, 2008.
[14] Peter Haining: The Anatomy of Witchcraft. Taplinger Publishing Co., 1972, str. 76.
[15] Ibid., str. 76-77.

Další díly