BRITSKÉ MAGICKÉ IMPÉRIUM II. (1)

San

San

autor

09.09.2022 Esoterika

Rollo Ahmed

Rollo Ahmed

Rollo Ahmed byl guyanský státní příslušník, rodným jménem Abdul Said Ahmed, narozen asi v roce 1898. V meziválečném období emigroval do Anglie, kde zpočátku působil jako divadelní umělec a později jako bylinkář, učitel jógy, autor, přednášející a okultista. Stejně jako u jiných černošských přistěhovalců byly Ahmedovy pokusy o získání běžného zaměstnání zmařeny kvůli rozšířenému rasismu té doby. V důsledku toho v Anglii využíval k sebepropagaci své „exotičnosti“ – například tvrdil, že se narodil v Egyptě, aby si vylepšil pověst šiřitele esoterické moudrosti. Byl známou tváří bohémské literární scény 30. let 20. století, mezi jeho přátele patřili právě Dennis Wheatley a Aleister Crowley, měl však problémy s pohodlným živobytím pro sebe a svou rodinu, což ho občas nutilo hledat pochybné formy výdělku. Ahmed byl autorem dvou knih – k první z nich, historii okultismu a magie s názvem "The Black Art" (Černé umění, 1936), mu napsal předmluvu Wheatley, a druhou byl výmluvný a částečně autobiografický román "Můj vzestup: Životní příběh černocha" z roku 1937,[1] jehož děj se pohybuje od Guyany přes Liverpool až po Londýn a barvitě líčí zápas černocha v „rodné zemi“.
 

Na Wheatleyho udělalo dojem, jak byl Ahmed zcestovalý; žil prý v amazonské džungli na Yucatánu, v Guyaně, v Brazílii a cestoval po Asii, včetně pobytu v Barmě, kde se (jak Wheatleymu sdělil) naučil rádžajógu. O Rollo Ahmedovi šla pověst, že se věnuje černé magii, nadto se znal s Crowleym, jemuž pomáhal najít byt. WheatleyhoAhmedem seznámil člen parlamentu Tom Driberg, což byl po všech stránkách pěkný výlupek. Wheatley svého přítele líčí svého přítele jako jednoho z nejneobvyklejších lidí, které kdy poznal a mj. o něm napsal:

„Narodil se v Egyptě, avšak většinu svého dospělého života strávil v Karibiku a Jižní Americe. Měl okouzlující způsoby a hodně se smál. Bylo jen málo věcí, které by nevěděl o vúdú, a byl odborníkem na rádžajógu. Sám ji praktikoval, jak nám předvedl jednoho večera, když jsme ho pozvali na večeři. Bydlel na opačné straně Clapham Common a byla krutě chladná noc, ale mráz na něj neměl žádný vliv. Když došel pěšky až ke Queen’s Gate, dorazil bez svrchníku, v tenkém bavlněném obleku, a přestože neměl rukavice, měl ruce teplé jako toast. Ať už Ahmed kráčel po stezce levé ruky či nikoliv, byl to veselý chlapík a dozvěděl jsem se od něj spoustu zajímavých věcí.“[2]

Ahmed nabídl Wheatleyovým, že je bude učit jógu, a nějakou dobu k němu chodili na lekce jógového dýchání. Kupodivu se dodnes dochovaly poznámky, které jim dal jako pomůcku. Po nějaké době však lekce kvůli nedostatku času přerušili. Bylo to v době, kdy byla jóga ve Velké Británii poměrně tajemnou a málo známou praxí; teprve v 60-tých letech a později začala získávat takovou popularitu, jakou má dnes. Zdá se, že v jeho pojetí jógy – nebo alespoň instrukce, jež Wheatleyovým poskytl – se kladl důraz na kontrolu dechu. Dennis Wheatley chtěl získat znalosti o technikách pro probuzení energie kundaliní, avšak Ahmed se domníval, že na to není připraven:

„Myslím, že kundaliní neboli koncentrace na páteř je pro tebe v současné době prostě trochu nebezpečná, protože jsi ještě nezačal praktikovat jógové dýchání. Rád bych ti předal to nejlepší, ale mám pocit, že s tím musíme ještě chvíli počkat.“

Wheatley si natolik vážil znalostí svého přítele, že když ho v roce 1936 nakladatelství John Long Ltd. ze skupiny Hutchinson požádalo, aby napsal seriózní studii o okultismu a historii magie a využil tak úspěchu knihy "The Devil Rides Out", navrhl – protože se v té době necítil být natolik kvalifikovaný, aby téma dokázal odpovědně zpracovat –, aby ji napsal právě Ahmed a vybídl jej, aby se tohoto úkolu ujal. Výsledkem byla kniha "The Black Art" (Černé umění)[3] nabízející přehled černé magie a čarodějnictví s důrazem na západoevropské pojetí. Zvláštní je to proto, že Ahmed, jeden z mála barevných na britské okultní scéně 30-tých let, nebyl evropského původu. Mnozí se domnívali, že je Egypťan, a on tuto víru rád podporoval. Ve skutečnosti se Abdul Said Ahmed (jeho skutečné jméno) narodil v kolonii Britská Guyana (dnešní Guyana) kolem roku 1898. Wheatleymu zřejmě řekl, že jeho otec byl Egypťan a matka ze Západní Indie. Wheatley později knihu "Černé umění" označil za „jednu z nejlepších, jakou kdy na toto téma četl".

Rollo Ahmed: The Black Art

Byla opatřena velkorysým úvodem od Wheatleyho, který do něj napsal:

„Mám pocit, že nikdo nemohl být vhodnější pro toto tajemné a fascinující téma než Rollo Ahmed – příslušník starověkého rodu, který se těšil zdaleka největší a nejdéle trvající civilizaci starověku, Egypta. První znalosti o tomto tajném umění získal od rodiny svého otce. Jeho matka však pocházela ze Západní Indie, a když byl Rollo ještě docela malý, rozhodli se jeho rodiče Egypt opustit. Dlouhá léta s nimi žil na těchto ďáblem prolezlých ostrovech a v málo probádaných pralesích Yucatanu, Guyany a Brazílie. Na těchto místech získával z první ruky znalosti nejen o primitivní magii pralesních indiánů, ale i o vúdú a obeah – oněch zlověstných kultech, které dodnes vyznává většina potomků otroků přivezených z Afriky.“[4]

Ahmed sám uvedl, že jeho kontakt s magií a okultismem začal již ve velmi raném věku. V Britské Guyaně se setkal s domorodými indiány, „kteří praktikovali určitou formu rituální černé magie, kterou lze nazvat kmenovou magií“. Uvedl také, že se mezi černošským obyvatelstvem setkal s vyznavači vúdú. Přestože Wheatley chválí Ahmedovy znalosti tématu, kniha obsahuje některé matoucí chyby, například tvrzení, že případ lancashirských čarodějnic z Pendlu se odehrál ve Skotsku. Moderního čtenáře navíc zarazí zastaralý pohled na domorodé magické praktiky, na raně novověké evropské čarodějnictví pohlíží jako na špatně skrývaný satanismus, a na současné tajné skupiny, které se oddávají černé magii, jako na znuděné a zhýralé hledače senzací. Připomene spíše spisy někdejšího kněze a excentrika na plný úvazek Montaguea Summerse, který opravdově věřil, že ruku Satanovu lze spatřovat v různých projevech pohanství, čarodějnictví, vúdú a podobných praktikách vyskytujících se po celém světě.

Poznámky Rollo Ahmeda pro Dennise Wheatleyho ke cvičení jógy

Podobně vyzníval i Ahmedův článek z 50-tých let s názvem "Black Magic Today" (Současná černá magie). Tvrdil v něm, že anglické okultní společnosti pravidelně pořádají černé mše, „jednou nebo dvakrát ročně, obvykle v opuštěných ruinách kostelů nebo v nějaké odlehlé jeskyni“, a rovněž jednou týdně menší rituály, obvykle v pátek nebo v sobotu, v místnosti vystlané černými a červenými závěsy a osvětlené černými svícemi. Při těchto obřadech účastníci stvrzují, že se zříkají „všech ortodoxních náboženství a věrnosti Bohu a že „budou podporovat službu zlu“. Poté odhodí kápi a konzumují „obrovské množství jídla a nápojů“ následované někdy „podivným tancem“, při němž „se svléknou do naha a muži i ženy se sepjatýma rukama divoce skotačí zády k oltáři. Nakonec tanečníci vyčerpaně padnou na zem. Poté jsou na stupních oltáře obětována zvířata nebo ptáci, účastníci pijí krev a v některých případech dokonce jedí syrové maso oběti“. Ahmed se také zmiňuje o konkrétních kultech nebo sektách, které jsou podle něj ve skutečnosti společnostmi praktikujícími černou magii:

„Společnosti, které opravdu praktikují černou magii, je obtížné vystopovat, protože navenek jsou něčím jiným… Mohou to být spiritisté pořádající soukromé seance… Může jít o nějaký podivný kult nebo sektu, která se zdá být neškodná, ale má vnitřní a tajnou členskou základnu, která už neškodná rozhodně není.“

Píše, že jedním z nich je "The Brotherhood of the Golden Hay" (Bratrstvo Zlatého sena) sídlící v Peters Marlandu, vesnici na okraji Exmooru, v jehož čele stojí dvě ženy, z nichž ta hlavní je „mužského, lesbického typu“. Jeho členové přijížděli z Londýna a účastnili se „pochybných obřadů ve staré kapli“. Kněžky nosily „dlouhá purpurová roucha se šarlatovými stužkami kolem hlavy a šarlatové opasky“. Toto odlehlé místo bylo zřejmě vybráno proto, že se zde nacházelo staré bojiště. Další skupinou, kterou jmenuje, jsou "Sons of Osiris" (Synové Osiridovi) se sídlem u Lancaster Gate. Její členové se oblékají jako egyptská božstva; „údajně se scházejí za účelem návštěvy mrtvých během transu, ve skutečnosti však provozují čarodějnictví… zabývají se především využíváním duchů pro osobní účely a čarováním“. Všimněte si, že podle jeho popisu se ani jedna z těchto skupin zřejmě nevěnuje tomu, co bychom chápali jako černou magii.

Rollo Ahmed (1954)

Ahmed se sice dále zmiňuje o „sektách takzvaných ženských zednářů – z nichž některé jsou neškodné a některé skrývají své zlovolné cíle“ a o dalších „takzvaných smíšených zednářských společnostech, které praktikují… spolčování s démony a uzavírají pakty se zlými duchy“. Je zajímavé, že zdánlivě se staví proti společnému zednářství (přijímání mužů a žen do lóže), neuvádí však žádné další podrobnosti kromě toho, že jedna z těchto skupin sídlila mimo Bournemouth. Je velmi pravděpodobné, že se jednalo o rosikruciánské společenství Crotona se sídlem ve městě Christchurch, jehož někteří členové byli i bratři zednáři a někteří z nich – podle Geralda Gardnera – byli rovněž členy legendárního sabatu "New Forest" (Nový les), do něhož byl zřejmě zasvěcen ve 30-tých letech 20. století. Jak se Ahmed o této tajné skupině dozvěděl, je samo o sobě zajímavou otázkou.

V souvislosti s chrámem Lancaster Gate je zajímavé, že bývalý detektiv Scotland Yardu - Robert Fabian ve své knize "London After Dark" (Londýn po setmění) z roku 1954 napsal:

„V Lancaster Gate je dům, který se skládá z jednopokojových bytů. Majitel a jeho žena obývají přízemí a suterén. V každém pokoji je zakryté umyvadlo, poněkud rozvrzaná postel, plynový krb s automatem, rozvrzaný stůl a dvě dřevěné židle. Manželka pana domácího se věnuje spiritismu a občas pořádá soukromé seance. Její manžel je amatérský bylinkář. Jejich byty jsou zřídkakdy obsazeny na déle než několik dní. Jsou příliš špinavé a neudržované na to, aby byly pohodlné. Hosté přicházejí a odcházejí. Mezi nimi přicházejí a odcházejí satanisté. Dole ve sklepě jsou malá dvířka – kdysi to nejspíš byl krb. Vede do domu, jehož stěny s ním sousedí. Vchodové dveře tohoto domu směřují do úplně jiné ulice. Je v soukromém vlastnictví a z jeho sklepa vedou schody do staromódní výtahové šachty, po níž stoupá točité kovové schodiště a zastavuje se u posuvných dveří, polstrovaných černou plstí. Za těmito dveřmi se nachází soukromý chrám satanismu!“

Jednalo se o stejný chrám jako v případě Ahmedova Osiridova chrámu? Nebo byl dům v Lancaster Gate v 50-tých letech 20. století ohniskem okultismu? Na jiném místě této kapitoly o černé magii v knize "Londýn po setmění" se Fabian zmiňuje o zvláštních satanistických shromážděních, kde se „muži a ženy o půlnoci scházejí v tajných chrámech v South Kensingtonu, Paddingtonu a – domnívám se – Bloomsbury. Lancaster Gate, Paddington a další podobné oblasti byly v té době známé svými velkými domy rozdělenými na malé byty, v důsledku čehož byly spojovány s přechodným a někdy i přistěhovaleckým obyvatelstvem s výrazným nádechem londýnské bohémy.

-pokračování-

-------------------------------------------------

 

PRAMENY:

[1] Rollo Ahmed: I Rise: The Life Story of a Negro. John Long Ltd., 1937.
[2] Dennis Wheatley: The Time Has Come: Drink & Ink 1919-1977: the Memoirs of Dennis Wheatley. Hutchinson, 1979, str. 131-141.
[3] Rollo Ahmed: The Black Art. John Long Ltd., 1936.
[4] Darryl Jones, Elizabeth McCarthy, Bernice M. Murphy: It Came From the 1950s! Popular Culture, Popular Anxieties. Palgrave MacMillan, 2011, str. 40n.

Další díly