Lidé se zde modlili, teď mají bílé obláčky, pod nimiž zní skvěle hudba

Rekonstrukce sálu, který dřív fungoval jako kostel, proběhla podle návrhu ateliéru A8000, který řídí architekt a zároveň vedoucí projektového týmu Vltavské filharmonie Martin Krupauer. Jejím cílem bylo vrátit sálu původní tvar, jednoduchost a čistotu.

Starý akustický strop, těžkou visutou galerii a boční balkon tak nahradily minimalistické prvky, které citlivě zdůrazňují původní konstrukci sálu kostela. Projekt rekonstrukce starého sálu se úspěšně zúčastnil soutěže Interiér roku, kde se dostal mezi tři nejlepší v kategorii Veřejný interiér II.

V bílé a černé

Výraz prostoru nyní udávají jednoduché linie a omezená škála materiálů i barev, dřevo a z barev černá a bílá. Nejvýraznějším prvkem interiéru jsou lehké bílé akustické baldachýny zavěšené pod stropem. Pohled na tyto „obláčky“ může někomu dokonce evokovat i nebesa.

Právě akustika byla dřív nevyhovující, nyní se zvuk konečně odráží správně do víc směrů. Rekonstrukce se dočkala i nedostatečná vzduchotechnika. Zásadní novinkou je také akustický dřevěný obklad na zadní stěně sálu. Aktuální kapacita sálu je 172 pohodlných míst.

„Chtěli jsme vrátit tvar původního kostela a nechat jej vyznít ve všech možných detailech. Celý sál najednou víc dýchá. Dokonce je konečně vidět klenba, která jasně určuje chrámový prostor. Kladli jsme důraz na návrat symetrie a nekomplikované čisté tvary, barvy i materiály. Odstranili jsme proto některé necitlivé dřívější zásahy, jako je podhled nebo špatné rozdělení prostoru,“ popisuje architektka Stanislava Blažková z ateliéru A8000.

V jednoduchém prostoru vyznívá lépe původní kruhové okno kostela a dotváří atmosféru interiéru. Pro akustiku jsou ze stropu zavěšeny panely oválného tvaru v různých sklonech a polohách, aby byl zachován pocit a průhlednost klenutého stropu. Na zadní stěně je navržen akustický dřevěný obklad, který odráží vertikalitu varhan.

18 fotografií

„Ateliér A8000 upravil daný prostor na příjemné prostředí pro menší koncerty. Pro větší nemají České Budějovice vhodný sál žádný, takže tím vzniklo prakticky místo, kde lze hudbu vnímat velmi dobře,“ říká ředitel Jihočeské filharmonie Otakar Svoboda.

Rekonstrukce sálu, který zde přitom vznikl už před čtyřiceti lety, přinesla maximální možné vylepšení. I díky velmi dobré práci, kterou odvedla stavební firma Auböck.

Nově přidané prvky interiéru jsou dřevěné, akustické panely pod stropem bílé. Povrch stěn je tak modelován pouze vrženými stíny akustických panelů. Všechny dveře a okna jsou natřeny černou barvou, aby vynikly pouze hlavní linie koncertního sálu. Strohá barevnost a estetická pokora je tak dotažena do nejmenšího detailu.

Sál pro koho Jihočeská filharmonie byla v Českých Budějovicích založena v roce 1981 pod názvem Jihočeský státní orchestr. V současnosti má 38 členů a zůstává jedinou profesionální filharmonií v Jihočeském kraji. Její domovskou scénou je od počátku bývalý římskokatolický kostel svaté Anny pocházející z roku 1620. V roce 1988 byl chrám nepříliš citlivě přestavěný na koncertní síň Otakara Jeremiáše.

O autorech Autorský tým: Martin Krupauer, Pavel Kvintus, Petr Hornát, Stanislava Blažková, Martin Sedmák, Rita Correia Stavební řešení: Ivan Skalický, Ladislav Krlín Akustické řešení: Aveton Ateliér A8000 založený Martinem Krupauerem a Jiřím Stříteckým patří po víc než tři dekády mezi přední česká architektonická studia. Pracuje na nejširším spektru projektů velkého významu, rozsahu i obtížnosti. V roce 2020 byl oceněn titulem Stavba roku za projekt Společenského centra Sedlčany. Mezi nejvýraznější realizace studia patří například architektonické řešení multifunkčního sálu Fórum Karlín v Praze. Osobou Martina Krupauera se významně zapojuje rovněž do veřejné diskuse a rozvoje území. Vedle architektury se Krupauer soustředí také na vize a strategie proměny transformačních oblastí a brownfieldů v České republice i mimo ni. Vedoucí ateliéru byl členem komise hl. města Prahy pro nový metropolitní plán 2017. Nyní vede tým, který připravuje výstavbu Vltavské filharmonie v Praze, první významné pražské kulturní stavby za posledních sto let.