• Před dvanácti lety společně figurovali na jedné kandidátce pravicově liberální strany Sloboda a Solidarita (SaS). Richard Sulík jako lídr a Igor Matovič na posledním 150. místě.
• Z politických spojenců se však v posledních letech stali nesmiřitelní soupeři. Hráli roli už v pádu vlády Ivety Radičové v roce 2011, teď jejich konflikty trhají na kusy i soudržnost současné slovenské vlády Eduarda Hegera.
• Řevnivost Matoviče se Sulíkem mimo jiné ukazuje, že slovenské politické strany jsou velmi slabé a příliš závislé na svých lídrech.

Analýza Bratislava 6:12 31. srpna 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„V něčem jsou si podobní - například způsobem komunikace, oba jsou svým způsobem lidoví. To je odlišuje od standardních politiků. Jsou žoviálnější. Ale nyní mezi nimi panuje osobní neslučitelnost,“ popisuje pro iROZHLAS.cz slovenský politolog z Inštitútu pre verejné otázky Grigorij Mesežnikov.

V politickém příběhu tandemu Matovič-Sulík je třeba se vrátit o více než dekádu zpět. V říjnu 2011 tehdejší premiérka Iveta Radičová spojila běžné hlasování v Národní radě Slovenské republiky s důvěrou vlády. A vláda po pouhých 15 měsících od jmenování padla i kvůli tomu, že se hlasování nezúčastnila většina klubu SaS.

Právně v něm tehdy byli oba politici. Sulík jako šéf strany získal post předsedy parlamentu a Matovič se jako skokan voleb dostal do Národní rady z posledního místa kandidátky SaS.

Po pádu vlády Ivety Radičové zamířili Sulík s Matovičem do opozičních lavic, odkud osm let sledovali počínání vlád Smeru Roberta Fica. To už na sobě měli dresy v různých odstínech zelené. Sulík nadále „kopal“ za zeleno-modrou SaS a Matovič za zeleno-šedé populistické a konzervativní uskupení Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti (OĽaNO).

V roce 2020 se dynamika jejich vztahu opět proměnila. Dlouhé roky platil za lídra opozice spíše Sulík, zatímco Matovič plnil roli hlasitého buřiče a hlavního kritika korupčních praktik Ficových vlád.

Parlamentní volby v únoru 2020 však jednoznačně ovládlo OĽaNO, a to zejména díky naprosto drtivému finiši kampaně, kdy za pár týdnů Matovičovo hnutí vystřelilo z hranice 10 % až na konečných 25. Naopak SaS se propadla na 6,2 %.

Matovič se stal premiérem a Sulík ministrem hospodářství.

Ze spojenců soky

Matovičova čtyřkoaliční vláda OĽaNO, SaS, Sme rodina a Za ľudí od samého počátku musela řešit koronavirovou pandemii. Ovšem vlastnosti, díky kterým vynikal v opozici, se ukázaly jako nepříliš vhodné pro premiérskou funkci.

„Nadále pokračuje v efektní apolitické a populistické politice, agendu částečně podmiňuje veřejným míněním. Státníkem se zatím nestal,“ hodnotil pro iROZHLAS.cz v květnu 2020 slovenský sociolog Michal Vašečka. „Dělá nekonečné tiskové konference, dříve dokonce několikrát za den. Lidé jsou z něj dost na prášky,“ popisoval.

V té době byl ještě v popředí žebříčků popularity slovenských politiků. Po několika měsících se ale začal velmi rychle propadat a dnes je na jejich chvostu.

Státníkem se být nenaučil, naopak. Brzy se začal dostávat do konfliktu s vládními kolegy. Matovič a Sulík byli v dlouhodobém sporu ohledně řešení koronavirové krize, kdy premiér zastával přísná opatření, zatímco ministr hospodářství byl pro dřívější uvolňování a plnil úlohu jakési opozice uvnitř vlády.

Sulík Matoviče obviňoval z konfrontačního stylu vládnutí, opačným směrem zase třeba v prosinci 2020 letěla poznámka, že je Sulík „idiot“, má na svědomí slovenské oběti covidu a výzva k rezignaci.

„Matovič nesnáší kritickou zpětnou vazbu, musí pořád dominovat. To komplikuje jeho vztahy se všemi politiky. V případě Sulíka možná ještě o to více, protože jej vnímá jako konkurenta a možná na něj i trochu žárlí,“ domnívá se politolog Mesežnikov.

První vážná krize Matovičovy vlády vyplývala z jeho nerespektování koaličních partnerů a nekonzultování důležitých rozhodnutí. Když bez souhlasu koaličních stran zajistil nákup ruské vakcíny Sputnik V, Sulíkův tlak ho donutil vyměnit si se stranickým kolegou Eduardem Hegerem posty premiéra a ministra financí. Než se Matovič podvolil, SaS dokonce pozastavila účast ve vládě.

„Když byli v opozici, tak si spolu tolik nekonkurovali, ale ve vládě na sebe narážejí častěji,“ přibližuje jejich vztah Mesežnikov.

Spory Matoviče a Sulíka tím ale neskončily. Podle politologa se jejich zájmy po vládní rošádě třely možná ještě více: „Sulík je člověk s dobrou ekonomickou erudicí, Matovič je vzděláním možná také ekonom, ale že by se v minulosti věnoval makroekonomickým problémům, to se říct nedá. Sulík proto velmi rád komentuje všechny jeho návrhy, což je důvod pro jejich další konflikty.“

Rozpad vlády

Po dlouho trvajících a neutuchajících sporech nakonec SaS v červenci oznámila, že už s Matovičem odmítá spolupracovat a vypovídá koaliční smlouvu. A že pokud do konce srpna Matovič z vlády neodejde, ministři za SaS podají demisi.

Podruhé už se ale vítěz voleb ze své vlády vystrnadit nenechal, a proto Sulík oznámil, že na konci srpna jeho ministři skutečně vládní křesla opustí. „Dívat se na to, jak Matovič ničí zemi svými výmysly, je obří zátěž pro zemi. Překvapuje mě lehkost, s jakou pustili – dovolím si neskromně říci –, nejpřínosnějšího koaličního partnera,“ prohlásil na rozloučenou Sulík.

Za poslední kapku pak označil Matovičovu spolupráci s neofašisty z Kotlebovy ĽSNS při prosazení finančního balíčku na podporu rodin. Matovič naopak tvrdí, že jádrem sporu jsou osobní spory a nenávist, kterou k němu chová Sulík.

Podle politologa a rektora Bratislavské mezinárodní školy liberálních studií (BISLA) Samuela Abraháma nebyl požadavek SaS od počátku splnitelný. Jde podle něj o neřešitelnou politickou krizi. „Od začátku jsme svědky toho, že ani Matovič, ani Sulík neumí ustoupit a Eduard Heger zase není dost silný na to, aby rozkázal svému šéfovi,“ uvedl.

Slovenští ministři za Svobodu a solidaritu podají demisi. Koalice nezajistila odchod Matoviče

Číst článek

SaS se podle Sulíka bude od září chovat jako opoziční strana. Hodlá ale nadále podporovat některé vládní návrhy, které jsou například součástí programového prohlášení. Nebude ale hlasovat pro státní rozpočet na příští rok, když bude jeho součástí rodinný balíček.

Zbylé dvě strany čtyřkoalice – Sme rodina a Za ľudí – se v průběhu letní vládní krize držely stranou a vše interpretují jako spor mezi Matovičem a Sulíkem. Jsou připraveny pokračovat v menšinové vládě.

Předčasné volby?

Jako logické řešení současné situace se nabízejí předčasné volby. Ty však na Slovensku není vůbec snadné vyvolat. „Pokud by k nim mělo dojít, tak by to bylo v horizontu třeba šesti měsíců. Jde o složitý proces,“ vysvětluje politolog Mesežnikov z Inštitútu pre verejné otázky.

Podle rozhodnutí ústavního soudu je pro předčasné rozpuštění parlamentu třeba novelizovat ústavu. Tím by mohlo dojít ke zkrácení volebního období, trvalo by to však několik měsíců. Reálným termínem předčasných voleb by tak na Slovensku mohlo být až jaro 2023, tedy rok před řádným termínem.

Novelu, která by umožnila zkrátit volební období ústavním zákonem nebo referendem, předložila koncem minulého týdne strana Sme rodina. Podle jejího šéfa Borise Kollára nemá smysl natahovat případné trápení menšinové vlády. Když nebude fungovat, je raději pro předčasné volby.

Slováci jsou zklamaní z demokracie. Žádný slovenský politik nemá vyšší důvěru než nedůvěru, říká sociolog

Číst článek

Novela je reakcí na rozhodnutí ústavního soudu z loňského července, kdy opozice sesbírala podpisy na vyhlášení referenda o tom, zda by se mělo zkrátit volební období a vypsat předčasné volby. Podle ústavního soudu byla navrhovaná otázka protiústavní.

Poslanci levicových stran Smer-SD a Hlas jsou pro Kollárův návrh. „Jediné řešení, které dnes Slovensku pomůže, jsou rychlé předčasné parlamentní volby,“ uvedl šéf Smeru a expremiér Robert Fico.

Před týdnem ostatně Smer spolu s mimoparlamentními národně konzervativními až krajně pravicovými stranami SNS a Republika odevzdal petici s 406 tisíci podpisy za vypsání všelidového hlasování o demisi vlády a zvedení možnosti zkrácení volebního období. Prezidentka v reakci na to uvedla, že referendovou otázku o demisi vlády předá ústavnímu soudu na přezkum.

Strany vládní koalice jsou ale vzhledem k volebním preferencím k otázce předčasných voleb zdrženlivé.

Doteď vládnoucí prozápadní čtyřkoalice, která mimo jiné na rozdíl od značné části opozice plně podporuje Ukrajinu i dodávkami zbraní, by už znovu většinu nezískala.

„Jediný z vlády, komu by aktuální preference vyhovovaly, je Sulík. Bude ale záležet na tom, jak dojde ke konci koalice a jestli opět neskončí s nálepkou rozbíječe další vlády,“ poznamenal politolog Tomáš Koziak.

A Mesežnikov upozorňuje, že voliči SaS, kteří by mohli být nespokojeni odchodem strany z vlády a případným pádem kabinetu, by se mohli poohlížet po změně.

Podle průzkumu pro TV JOJ ale více než polovina voličů SaS s odchodem z vlády nesouhlasí. „To neznamená, že by je okamžitě přestali podporovat. V této části stranického systému je ale třeba i Progresivné Slovensko. Voliči těchto stran mají podobné názory,“ říká politolog.

Přílišná personalizace

Spory Sulíka s Matovičem jsou symptomem hlubšího problému, se kterým se potýká slovenská politika. V Národní radě Slovenské republiky de facto nejsou strany, které by nebyly silně personalizované. Za tento typ jsou považovány ty strany, které stojí a padají se svými lídry.

Parlamentní strany na Slovensku se změnily. Jdou přes mrtvoly a chtějí zemi izolovat, říká novinář

Číst článek

Na rozdíl od České republiky, která se s tímto fenoménem potýká kratší dobu a v menší intenzitě, vyplývá silná personalizace slovenských stran z nestabilního politického prostředí v 90. letech. A přispívá tomu i to, že ve volbách do parlamentu má každá strana jen jednu kandidátku s jedním lídrem, nikoliv krajské lídry. Všichni tak mohou volit a kroužkovat stranického šéfa.

„Stojí za tím i strukturální slabost stran. Třeba OĽaNO není ani strana, ani hnutí… jen jakýsi souhrn lidí posbíraných Matovičem před volbami. Jsou tam odborníci, ale i úplně náhodní lidé. Má jen asi 50 členů, při těchto počtech se snadno udržuje loajalita a lídra nikdo neohrožuje. I SaS má zhruba jen přes 200 členů,“ vysvětluje Mesežnikov.

I proto tak slovenskou politiku častěji ovlivňují spory jednotlivých osobností v čele stran. Igor Matovič (OĽaNO, od 2011), Richard Sulík (SaS, 2009), ale i Robert Fico (Smer-SD, 1999) jsou tak v čele svých stran po celou dobu od jejich založení. Neotřesitelnou pozici mají ve svých stranách i Peter Pellegrini (Hlas, 2020), Boris Kollár (Sme rodina, 2011) nebo Marian Kotleba (ĽSNS, 2010).

Nejvýznamnější strany, které se tomuto fenoménu vymykají, jsou aktuálně mimo parlament. Jde o tradiční křesťanskodemokratické KDH a liberální Progresívne Slovensko. To od svého založení v roce 2017 má dnes již čtvrtého předsedu.

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít