Ve francouzském Les Gets dojela o víkendu při obhajobě pátá.
Dříve by to možná brala jako konec světa, jenže Richardsová už není tou dívkou, která se tolik kvůli závodění trápila.
„Výsledkově to sice není nic moc, ale jsem vděčná už jen za to, že po tak nešťastném roce můžu závodit. Jsem šťastná, že jsem zpět, děkuju všem, co mi fandili,“ napsala si na Instagram. „Dlouho mi trvalo přijít na to, co mě dělá šťastnou jako bikerku i jako Evie - osobu, kterou jsem mimo kolo. Konečně jsem na to přišla.“
Přitom i v minulých letech se mohlo zdát, že si žije svůj sen. Je první britskou mistryní světa v olympijském cross country. Je také vítězkou Her Commonwealthu ve stejné disciplíně.
Na první pohled velmi úspěšná žena, sportovkyně.
Jenže Evie Richardsová je taky dívka, která se nyní rozpovídala o tom, jak složitá byla cesta až na vrchol sportovního světa. Složitá fyzicky i psychicky.
„V šestnácti letech jsem opustila školu a připojila se k Britské cyklistické akademii. Soustředila jsem se na to, abych se stala profesionální cyklistkou, a v té době se mi zastavila menstruace,“ prozradila pro BBC otevřeně. „V následujících pěti letech jsem měla jen tři menstruační cykly. Byla jsem přetrénovaná, nejedla jsem správně a dostatečně.“
Pochopitelně se s tím svěřila i lékařům.
Ti jí ale tak trochu odbyli s tím, že ztráta menstruace není u profesionálních sportovkyň nic výjimečného. Že to není nic, čeho by se mladá Britka měla obávat.
Až v následujících letech se dozvěděla, že jde o příznak Relativního energetického deficitu ve sportu (Red-S).
To je stav, který může postihnout muže i ženy při nedostatečném příjmu kalorií, případně při nadměrném výdeji energie, jak zjistil British Medical Journal.
Může nepříznivě působit na zdraví kostí, na kardiovaskulární systém a může postihnout i menstruační cyklus žen.
To byl přesně případ Richardsové, která kvůli tomu, aby byla co nejlehčí v kopcích, byla pochopitelně posedlá i svou váhou.
„Nikomu to ale nepřišlo divné, kromě mé mámy. Pamatuju si, jak jsem jednou přijela domů a ona mi řekla, že vypadám jak pytel kostí. Všichni ostatní mi jen říkali, že nemám tělo vrchařky, proto jsem pořád hubla a byla posedlá svou váhou. Až po několika letech jsem to myšlení změnila. Když jsem se loni stala mistryní světa, všem jsem ukázala, že nemusím být hubená, abych byla nejlepší,“ vyprávěla.
Posedlá vítězstvím
Její láska ke sportu se začala tvarovat už v útlém dětství, kdy Richardsová nevydržela sedět ani pár minut doma.
Jen co přišla ze školy, utíkala na hřiště. Hrála basketbal, baseball, hokej a snila o tom, že se jednou podívá na olympiádu. Její rodina byla sportem tak posedlá, že si dokonce plánovala dovolenou tak, aby se všichni společně mohli na hry dívat.
To všechno na Richardsovou působilo, ona to milovala. V jejím případě nakonec zvítězila cyklistika, pro kterou měla talent od boha.
I proto si ji už v šestnácti letech vybrala Britská cyklistická akademie, do které okamžitě nastoupila a hned jela v Norsku i své první mistrovství světa.
„Bylo to neuvěřitelné, vždyť tohle jsem vždycky chtěla! Přestěhovala jsem se do Manchesteru a byla jsem posedlá ježděním a výhrami. Zároveň jsem ale ztratila jakýkoliv požitek z toho prostě jen jít na kolo,“ popisovala.
Cyklistice věnovala víceméně všechen volný čas.
Aby maximalizovala čas pro trénink, přestala se vídat i s kamarády. Zároveň na sebe vyvíjela čím dál větší tlak, aby si tohle chování ospravedlnila.
„V té době mi začalo být před závody i během nich fyzicky zle. Často jsem závod ani nedokončila a měla čím dál větší strach, protože jsem ztratila kontakt s kamarády a bála se, že to k ničemu nebylo,“ vyprávěla.
Jsem o dost šťastnější
Naštěstí našla pomoc.
Ujal se jí psycholog Rich Hampson a výživová poradkyně Renee McGregorová, kteří mladé sportovkyni pomohli zase myslet zdravěji.
Britka si díky nim uvědomila, že špatně jí nebylo akorát během cyklokrosových závodů, při kterých na sobě necítila žádný tlak. Nepatřila tam mezi největší favoritky, navíc jí cyklokros vždycky připomínal její cyklistické začátky v Malvernu.
„To zjištění mi pomohlo a od té doby mi nebylo zle. Teď se mi dokonce vrátila menstruace, za což jsem vděčná. Přitom v době, kdy jsem ji neměla, jsem byla ráda, protože to znamenalo méně nepříjemností. Teď ale vím, že to nebylo zdravé, nemohla jsem ze sebe dostat to nejlepší,“ říká.
Loni se dostala i do Tokia, kde si splnila olympijský sen, dojela sedmá. Na konci léta pak v italském Val di Sole získala duhový dres pro mistryni světa.
Její duhový rok ale pokazilo zranění dolní části zad, kvůli kterému musela část sezony vynechat. Když se ale vrátila, hned vyhrála Hry Commonwealthu a o víkendu teď dojela pátá na světovém šampionátu.
Evie Richardsová, bikerská šampionka.
„Pomalu se vracím a jsem o dost šťastnější. Přestěhovala jsem se zpátky blíž ke své rodině a život je teď mnohem lepší,“ má jasno.
Proč o tom všem Richardsová nyní mluví?
Z pochopitelných důvodů. Chce být slyšet, chce pomoci mladším kolegyním, které třeba řeší podobné problémy. Věří, že její příběh bude dobrým příkladem pro začínající cyklistky, aby se vyhnuly poruchám příjmu potravy.
„Vím, že někteří sportovci zveřejňují svou váhu na sociálních sítích. Štve mě to, protože to určitě láme srdce některé mladé holce, která bude chtít být stejně hubená. Chci vidět mladé holky na kole, které budou šťastné a zdravé,“ říká.
Tak jako je nyní ona.
