V SEVŘENÍ TAJEMSTVÍ (7)

Nejsme odsud

"Marsovské vozítko Curiosity se přestalo pohybovat!" Zpráva se během několika hodin rozšířila po celém světě: "Palubní počítač byl náhle zahlcen informacemi". Několik robotů se po Marsu pohybuje již dlouho, ale toto je poprvé, co se tak stalo. Mlčení a následná vágní prohlášení představitelů NASA o některých čistě technických problémech však nikoho nepřesvědčila. Vědci a odborníci jsou přesvědčeni, že soudě podle utajovaného povyku a paniky v NASA rover zaznamenal něco senzačního! Američané našli na Marsu něco opravdu cenného, ale pečlivě to tají! Možná byl na Marsu objeven "život"? V poslední době bylo na Marsu učiněno několik významných objevů. Marsovské vozítko Curiosity poslalo na Zemi neobvyklý snímek terénu Marsu. Fotografie zachycuje kosti jistého marťanského tvora. Z roveru Spirit přišla dávka snímků, které byly okamžitě utajeny. V důsledku úniku informací však svět spatřil "Marťana" a někteří jsou přesvědčeni, že "Marťan" je právě ta fotografie povrchu Marsu, na které je vidět lidská silueta.

Marsovské vozítko Curiosity

Nedávno vědci při pečlivém zkoumání snímků na jiné fotografii rozeznali neobvyklý fragment obrovské kamenné sochy, připomínající hlavu opice, soudě podle vzhledu gorily. Existují dokonce verze, že sochu postavili původní obyvatelé Marsu nebo návštěvníci Rudé planety z jiných světů. Možná právě takový host se nedávno objevil a byl zachycen roverem - návštěvník se zjevil v podobě zářícího anděla. Odkud se vzal? Vědci vytvářejí různé hypotézy, někteří se domnívají, že návštěvník pochází ze stejného "Božího příbytku" - nepředstavitelně gigantické pravidelné struktury nacházející se ve středu galaxie, kterou objevil a natočil Hubbleův teleskop. Co si o tom všem myslí věda? Ve vědeckých kruzích došlo k opravdové senzaci. Vědci z "Uralské federální univerzity" spolu s kolegy z dalších zemí objevili vodu v sousední galaxii. Astronomové k tomu použili největší přístroj vyrobený člověkem, interferometr, který se skládá z radioteleskopu na oběžné dráze Země a několika pozemních teleskopů.

RadioAstron byl zahájen v roce 2011 a jedná se o mezinárodní projekt, na kterém se podílí mnoho vědeckých týmů, mimo jiné z USA, Evropy, Japonska a Ruska. Světoví vědci zachytili záření molekul vody, tzv. maserové záření. Signál byl zachycen v galaxii NGC 4258, vzdálené 24 milionů světelných let ve směru souhvězdí Honících psů. Přestože byl signál ze vzdálené galaxie zachycen již koncem loňského roku, trvalo několik měsíců, než se jej podařilo rozluštit, což vedlo k senzačním výsledkům. Sergej Parfjonov, člen výzkumného týmu z Ruska, inženýr z astronomické observatoře "Uralské univerzity", mi o tomto objevu řekl:

"Z údajů o izotopovém složení vody v našich oceánech vyplývá, že tato voda nevznikla na Zemi, ale ve Vesmíru. Skutečný koloběh vody v přírodě je koloběh kosmický! A kde je voda, tam je život. Takže život je všude?! Nejdůležitější je zjistit, že voda se v naší galaxii a sluneční soustavě vyskytuje ve všech svých formách. To naznačuje, že život je doslova v každém mikroskopickém prvku, který poletuje v galaxii. Všichni účastníci projektu RadioAstron jsou přesvědčeni, že na jiných planetách existuje voda, a tedy i život. Ruští vědci ji však hledali tak dlouho a tak daleko, že se ukázalo, že ji máme prakticky pod nosem. Začátkem září NASA na svých internetových stránkách oznámila senzační tiskovou konferenci s honosným názvem "Záhada Marsu vyřešena".

Množství pozorování naznačuje, že se topografie povrchu Marsu mění. Jedním z důvodů je přítomnost tekuté vody proudící po povrchu.

Na tiskové konferenci se hovořilo o tmavých podlouhlých útvarech, které se s rostoucí teplotou rozbíhají po některých marťanských svazích. Vědci byli přesvědčeni, že takové struktury nemohou vzniknout bez vody, a několik let hledali nezvratné důkazy o přítomnosti vody. Pomohla sonda "Mars Reconnaissance Orbiter", vypuštěná v srpnu 2005. Čerstvé snímky s vysokým rozlišením potvrdily, že odtok je způsoben solankou, což je slaná voda v kapalném stavu. Objevují se pouze za teplého počasí, kdy se teploty na Marsu pohybují od -23,15 °C do 26,85 °C. Na Marsu je tedy voda a jak víme, biologický systém rostlin vzniká za přítomnosti vody. Život, který vznikl i na dně oceánu, se tam ukryl. A teprve vytvořením kyslíkové atmosféry pomocí fotosyntézy vytvořila ozónovou vrstvu pomocí fotolýzy. Pak se vytvořily podmínky pro život na povrchu. Pokud není oceán, není ani jiná ochrana.

Na Marsu je oceán, který kdysi bouřil! Odborníci se domnívají, že v dávné minulosti zabíral téměř celý povrch severní polokoule planety oceán. Asi před 4,3 miliardami let bylo na Marsu tolik vody, že pokryla celý povrch planety vrstvou silnou 137 metrů. Nyní je vědecky prokázáno, že voda na Marsu skutečně je, ale mnozí odborníci se domnívají, že Američané o tom věděli dávno před oznámením konference, ale zatajili to. A není to poprvé! Donna Hare pracovala téměř dvacet let ve fotografické laboratoři americké letecké a kosmické agentury NASA. Měla přístup do všech přísně tajných prostor. Podle ní se skutečné snímky kosmických objektů liší od těch publikovaných. Zaměstnanci NASA falšují fotografické zprávy již od 60. let 20. století. Ale proč to dělají?

Donna Hare vzpomíná:

"První, co mě zaujalo, bylo UFO na fotografiích. Tyto informace však byly dostupné pouze vyšším představitelům a lidem, kteří o nich věděli. Uvědomila jsem si, že nám spousta věcí zůstává skryta. Ptal jsem se a zjistil, že o tom ví mnoho lidí. Lidem, kteří fotografie zpracovávali, bylo řečeno, aby mlčeli. První barevný snímek z povrchu Marsu pořídila v roce 1976 sonda Viking Lander 1 a zobrazuje na něm jednu opuštěnou skalnatou krajinu. Když to ale viděli úředníci NASA, začali mít vážné obavy a nařídili snímek vyretušovat. Jde o to, že Mars... se až příliš podobá Zemi - má stejnou modrou oblohu, šedohnědé skály, žlutý písek... Poté byl vydán rozkaz natřít Mars na červeno. Od té doby jsou všechny snímky ze sousední planety barevně zkreslené".

Možná je to náhoda, ale právě Američané mají nejdelší chvost falzifikací a narážek týkajících se vesmíru. Historik zpravodajských služeb Vladimir Kolyverov se astrofotografií zabývá již mnoho let a je důkladně obeznámen s procesem fotografického zobrazování. Tvrdí, že odhalil celé spiknutí kolem snímků z Marsu. Proč je ale nutné zobrazovat Mars jako neobydlený a v červených tónech?

"Optická retuš byla nutná k zakrytí některých autentických, pravých i nepravých skutečností, které je třeba dále zkoumat a rozpracovat. Podstatné je, že Američané podvedli celou světovou komunitu - jak filistry, tak akademiky," domnívá se badatel.

Co přesně se Američané snaží skrýt? Co vědí o Rudé planetě, a možná to vlastně vůbec není Rudá planeta?

Dne 25. července 1976 byl učiněn neuvěřitelný objev. Astronom Tobias Owen po získání optických snímků ze sondy Viking studoval snímky marťanské oblasti Cydonia. Potřeboval vybrat vhodné místo pro přistání modulu. Náhle vykřikl: "Panebože, podívejte se na to!" Na snímku 35A72, blíže ke středu, bylo něco, co vypadalo jako obrovská tvář, která se dívá nahoru z mrtvé planety. Owen okamžitě vzbudil rozruch, protože výstřel se mu skutečně zdál poněkud podivný. Vedení NASA se okamžitě rozhodlo snímek odstranit. Proto se objevil falešný obrázek se stejným číslem. Třetí snímek Sfingy neboli "Tváře na Marsu" pořídila sonda Mars Orbiter o třicet let později. Na záběrech s vyšším rozlišením nebyla žádná lidská tvář, jen bizarní hra světla a stínu. Zveřejnění těchto snímků dalo podnět k další konspirační teorii - že NASA snímky vyretušovala a opět skrývá stopy po mimozemšťanech!

Další práce na snímcích 35A72 a 70A13 odhalila celou řadu anomálií. Je zde tzv. "Pevnost", "Kopule", "Město" s centrálním náměstím, "Útes" a řada malých pyramid. Je tu několik "staveb, továren, osad, silnic, hvězdárna s modrými kopulemi a radioteleskop - zrcadlo gigantických rozměrů". Programátor Kevin Gill se rozhodl vytvořit trojrozměrný počítačový model živého Marsu. Software musel vyvinout od začátku a ručně do něj přidat data NASA.

"Chtěl jsem vytvořit vizuální model Marsu, abychom obnovili jeho podobu, jakou mohl mít v minulosti nebo jakou by mohl mít v budoucnu, kdybychom se například rozhodli ho prozkoumat, upravit a znovu osídlit. Vizualizaci jsem provedl především na základě skutečných dat. Bylo to poprvé, kdy jsem všechny detaily dělal ručně, prakticky jsem kreslil a rozvrhoval vrstvu, kterou jsem překrýval s původními daty terénu," říká programátor.

Kevin Gill při vytváření své virtuální planety vycházel z předpokladu, že fyzikální procesy na Marsu a na Zemi jsou podobné. Vzal v úvahu předpokládané složení vody a atmosféry Marsu, jeho velikost a gravitaci, vzdálenost od Slunce a oběžnou dobu. Tvůrce si nenárokoval absolutní přesnost, ale vědecká komunita jeho pokus ocenila. Slavný švédský chemik Svante Arrhenius jako první vyslovil hypotézu, že život mohl být na Zemi zavlečen z Vesmíru. Na konci 19. století tvrdil, že zárodky života se na tu či onu planetu mohly dostat spolu s meteority, asteroidy nebo kosmickým prachem. Prach a horniny, které se odlomí z jiných planet, přicházejí s některými přeživšími mikroorganismy a tyto bakterie začínají v neznámém prostředí mutovat a dávají vzniknout životu. Tak se na Zemi objevil člověk, věřil švédský vědec a řada fyziků, chemiků a biologů s ním souhlasila.

Zde je názor Alana Harrise, předního odborníka z amerického "Institutu pro výzkum Vesmíru":

Vědci jsou navíc přesvědčeni, že život na planetě Zemi nevznikl sám od sebe. Byl záměrně umístěn v podmínkách příznivých pro vývoj různých organismů. Vše začalo tím, že profesor Benner jako první člověk na světě syntetizoval umělou DNA, což byl objev světového významu. Okamžitě se však ukázalo, že molekulu lze vytvořit, ale ne oživit. Zdálo se, že vzniku života brání dva problémy: existence spouštěče, jehož vzorec dosud nebyl vyřešen, a voda! Učili jsme se, že život vznikl ve vodě. Ukázalo se však, že voda ve své čisté podobě zároveň ničí DNA; v tomto případě je vražedná.

Vysvětluje Stephen Benner, zakladatel "Westheimerova institutu pro vědu a technologie" a profesor chemie:

"Představte si, že žijete ve velkém pytli vody a vaše DNA a RNA jsou neustále ničeny vlhkostí, která vás všude obklopuje. Voda je samozřejmě pro život nezbytná, ale zároveň ničí genetický materiál, který je pro život rovněž nezbytný a bez něhož se nemůže vyvíjet a pokračovat. To je ten paradox".

Americkému vědci se podařilo tento paradox vyřešit. Navrhl, že voda může být zdrojem života, ale pod jednou podmínkou - pokud je v ní trochu molybdenu a kyseliny borité. Zjistil optimální poměr těchto prvků ve vzorcích marťanských meteoritů. Jednoduchá kombinace chemických prvků umožnila před mnoha miliony let uvařit na Marsu prvotní vývar, ve kterém se zrodil život. Soli kyseliny borité pomáhají zabránit tomu, aby se všechny organické látky staly pryskyřicí, a molybden pomáhá přeskupit atomy, které soli kyseliny borité dokázaly uchovat a vytvořit první nejjednodušší genetické molekuly. Kromě toho se ukazuje, že není potřeba mnoho vody. To znamená, že je zapotřebí takzvaná nestálá voda. Právě tento objev, učiněný v klidu chemické laboratoře, vedl k senzačnímu závěru, že život vznikl nejprve na Marsu a teprve poté se dostal na Zemi, a to z toho prostého důvodu, že na Zemi pro jeho vznik nebyly podmínky, ale na Marsu už byly. Nebyla tam jen voda, ale také další důležitá složka.

Právě na Marsu byla nalezena voda, ale co je důležitější, Mars obsahoval bór a molybden nezbytné pro vznik života. Předpoklad, že život nevznikl na Zemi, ale na Marsu, se tak stal vědeckým faktem. Dnes máme jedinečnou příležitost vrátit se o tisíce let zpět - podívat se, jak mohl vypadat živý Mars, a je to opravdu neuvěřitelné... Planeta je velmi podobná Zemi, až příliš podobná. Nakolik však lze důvěřovat údajům NASA, kterými se programátor řídil? Na internetu je dnes obrovské množství snímků z Marsu, ale všechny jsou červenohnědé. Byly všechny upraveny? Jsou americké úřady v kontaktu s jinými civilizacemi? Donna Hareová se v práci začala zajímat o fenomén UFO a uvědomila si, že americká vláda o něm něco ví a tají pravdu. Jednoho dne spatřila na obloze podivný létající stroj - obrovské UFO trojúhelníkového tvaru. Na spodní straně lodi se modře rozzářil trojúhelník. Po tomto incidentu přišli do Donnina domu agenti tajné služby. Byli oblečeni v černých oblecích a v rukou drželi mikrofony a divné přístroje. Vešli do domu a velmi zdvořile požádali, aby nikomu neříkali o tom, co viděli.

Speciální služby SSSR nezaostávaly za speciálními službami USA. Sovětské úřady zřídily zvláštní tajné oddělení, vědeckou skupinu, která se těmito otázkami zabývala s největší vážností. Valerij Alexandrovič Postnikov, letecký konstruktér, byl předvolán k tajné práci. Jeho úkolem bylo odborně posoudit... anomální jevy. Vše se změnilo, když se jeden inženýr s matematickými schopnostmi pustil do práce a dostal se k tajným informacím. Teprve dnes bylo "tajemství" z tehdejší činnosti odstraněno a Valerij Alexandrovič je připraven tajemství "zvláštní skupiny" odhalit:

"Předtím jsem o ní slyšel a věděl jen na úrovni elementární obecné zvídavosti, protože se o tématu široce diskutovalo. Ale upřímně řečeno, považoval jsem to za nějaký soubor padělků. Přišli jsme, šli do určité místnosti a oni nám přinesli spisy. Seznámili jsme se s ním a všechny své dojmy jsme si zapsali do sešitu, který jsme na konci dne odevzdali."

Jen jednou se Valerij Alexandrovič osobně setkal s očitým svědkem abnormálního jevu. Zazvonil zvonek a na prahu stál mladý muž v letecké uniformě Aeroflotu. Když dostal potvrzení, že před ním stojí Postnikov, muž se představil a řekl, že je druhým pilotem takového a takového letu, a vyprávěl o incidentu, který ho připravil o jeho oblíbené zaměstnání. Na obloze se objevila tečka, která se náhle změnila v cosi doutníkového. Pilot oznámil na zemi, že je doprovází, ale dispečer se zeptal: Kdo vás doprovází? V okolí nikdo není! Najednou začal "doutník" nabývat tvaru plavidla a rychle se blížil k letounu Aeroflotu. Současně se objevil paprsek skeneru a začal skenovat kabinu. Poté, co paprsek osvětloval výhradně druhého pilota, se zdálo, že o letadlo ztratil zájem a zmizel. Letící objekt neodletěl, ale zmizel. Když se posádka vzpamatovala, rozhodla se vše nahlásit svým nadřízeným. Takto se důkazy dostaly k tajnému týmu a do rukou Postnikova. Valerij Alexandrovič si okamžitě vzpomněl, že už příběh zná, ale pilot ho spěchal ujistit, že to nejzajímavější přijde později.

Pilot řekl:

"Vy o mně nic nevíte, podívejte se," a podal dokumenty. "To jsou lékařské zprávy". Postnikov při pohledu na údaje nevěřil vlastním očím. Známé normy RPE, počet leukocytů, hemoglobin, jejich hodnoty - prostě všemu, co tam bylo napsán se nedalo věřit, protože vitální člověk by s takovými údaji už dávno zemřel. Pilot si stěžoval, že mu nebylo s takovými hodnotami dovoleno létat. Ovšem nebylo se čemu divit".

-pokračování-