Místopředsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR (OSZSP ČR) Janu Hnykovou je známa i jako poslankyně za Úsvit z let 2013 – 2017. Byla členkou výborů pro zdravotnictví a pro sociální politiku. V roce 2018 byla zvolena do současné funkce, předtím byla členkou výkonné rady svazu. Již v roce 2016, na semináři k novele zákona o sociálních službách, který uspořádala s kolegyní Hanou Aulickou Jírovcovou (KSČM) a odbory, tvrdila, že sociální služby si zaslouží kvalitní zákon, ne »paskvil«, který připravuje MPSV… Že se situace o moc nezlepšila, je zřejmé z následujícího rozhovoru pro iportaL24.cz.
Z hlediska legislativy je potřebné zlepšit mnoho věcí. Co třeba personální standard?
Jde nám o novelu zákona o sociálních službách. Náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Zdislava Odstrčilová si nás počátkem června svolala na společný seminář k tomu, co by se v rámci zákona o sociálních službách mělo nebo mohlo změnit. Účastníky tohoto semináře byli hlavně pracovníci ze sociálních služeb, kteří se vyjadřovali k jednotlivým oblastem této novely zákona. Podle harmonogramu, to je do konce srpna, bychom měli obdržet návrh paragrafovaného znění novely. Náš odborový svaz se k jeho znění samozřejmě vyjádří.
Do sociálních služeb se má podle návrhu zavést tzv. personální standard. Jeho úkolem je, mimo jiné, nastavit i minimální počet zaměstnanců v daném pobytovém zařízení při registraci pobytové služby. Abychom zajistili velmi dobrou kvalitu této služby, odmítáme minimální personální standard, jako je tomu ve zdravotnictví, kde se stal de facto optimálním personálním standardem. Ve zdravotnictví s tím mají totiž velmi špatné zkušenosti. Zdravotnická zařízení se kvůli tomu potýkají s nedostatkem personálu, protože potom lidé odcházejí pro přílišnou psychickou a fyzickou zátěž. To v sociálních službách nechceme opakovat.
Obvykle, zhruba v polovině roku, OSZSP ČR apeluje na vládu, aby byly dodatečně navýšeny finanční prostředky pro pobytové sociální služby. Jak jsou na tom letos?
V letošním roce to vypadalo úplně stejně, jako tomu bylo i v předchozích letech. To znamená, že jsme opět žádali o dodatečné navýšení finančních prostředků na sociální služby. Proto se také 27. června uskutečnilo pod vedením náměstkyně Odstrčilové jednání pracovního týmu Rady hospodářské a sociální dohody ČR pro sociální otázky a koncepci důchodové reformy. Na programu byly tři hlavní body. Jednak to bylo dofinancování sociálních služeb v roce 2022, dále novela zákona o sociálních službách a třetím bodem byla otázka podpory pro zdravotně znevýhodněné osoby.
Pokud jde o první bod, to je dofinancování sociálních služeb, jenom připomenu, že první tři měsíce letošního roku nebyl schválen státní rozpočet pro rok 2022, takže sociální služby byly financované v systému rozpočtového provizoria, což pro ně nebylo lehké. Vzhledem k velké nejistotě všichni poskytovatelé v podstatě svým klientům poskytovali pouze základní péči, a to prakticky ve všech druzích služeb, které svým klientům běžně nabízejí.
Takže schválený rozpočet vás opět neuspokojil?
Po schválení státního rozpočtu jsme se opět dostali do nečekaných problémů. Zvyšovaly se ceny energií, potravin a další náklady, které sociální služby potřebují pro svoji činnost, a hlavně pro poskytování kvalitní péče o své klienty. Je logické, že z jednotlivých krajů postupně přicházely požadavky, na dofinancování sociálních služeb. Připomínám, že pro letošní rok byla původně schválena částka ve výši 20,4 miliardy korun. Ani původní částka nebyla z hlediska krajů dostačující, vzhledem k dalším zvýšeným nákladům proto požadovaly další navýšení financí, a to o 4,4 mld. Kč.
Odbory samozřejmě požadované navýšení podporovaly. Dnes už víme, že vláda rozhodla o dofinancování sociálních služeb ve výši 3,2 mld. Myslím si, že je to záslužné navýšení, protože se tímto krokem ministerstva práce a sociálních věcí situace v sociálních službách zklidnila.
Pokryje toto navýšení náklady pobytových zařízení sociálních služeb?
Do sociálních služeb jde letos skutečně více finančních prostředků. K 1. březnu letošního roku došlo k navýšení úhrad v pobytových zařízeních sociálních služeb za pobyt a stravu. Ani provedené zvýšení ovšem nepokryje náklady, které pobytová zařízení v posledních měsících mají. Části klientů se totiž navýšení nedotýká, takže zvýšené náklady stejně nesou jednotliví poskytovatelé. Jde totiž o to, že podle zákona o sociálních službách musí klientům sociálních zařízení zůstat minimálně 15 procent částky z jejich důchodů. Poskytovatelé mají problém, ale pokud by klientům finance nezůstaly, tak ještě větší problém by měli oni. Finanční prostředky, které jim zůstávají, klienti používají na uhrazení svých osobních potřeb, a hlavně také na doplatky za léky. Problémy mají všichni. Prostě, dochází ke zdražování všeho, co člověk potřebuje ke svému životu.
Ale tato situace se opakuje každý rok…
Když to shrnu, jsme rádi, že došlo k navýšení finančních prostředků v sociálních službách. Nicméně si myslíme, že každoroční handrkování o finance pro ty nejzranitelnější je nedůstojné, a proto dlouhodobě prosazujeme, aby finanční prostředky pro sociální služby byly mandatorním výdajem státu.
Podle nás by v připravované novele zákona o sociálních službách mělo být toto zakotveno. Situace v sociálních službách by se tím velmi zklidnila. Zařízení, která sociální služby poskytují, by věděla, že potřebné finanční prostředky dostanou. Znamenalo by to, že by se již nesváděl každoroční boj se státem o finanční prostředky do sociálních služeb. Na nastavení financí jako mandatorních výdajů by měla navázat jejich automatická valorizace.
Finanční jistotu potřebují všichni. Poskytovatelé a také zřizovatelé by měli jistotu, že příslušné peníze dostanou, a že síť těchto zařízení a služeb bude fungovat. Do zákona by mělo být také zakotveno, aby stát mohl do financování v mimořádných případech zasáhnout. V této souvislosti jenom připomenu, že uplynulých dvou letech covidové pandemie značně, až neúměrně sociálním zařízením vzrostly jejich náklady.
Je zajištěn dostatek finančních prostředků i pro poskytování sociální péče v domácnostech?
Pokud jde o sociální péči v domácnostech, musím tuto otázku rozčlenit na dvě oblasti. V první řadě jde o poskytování pečovatelské a asistenční služby, ve druhém jde o ošetřovatelskou péči, a to v přirozeném prostředí klienta, to je v jeho domácnosti, kdy potřebuje obě služby.
Pečovatelská a asistenční služba je ve většině případů provozovaná městy, obcemi nebo i soukromými subjekty. Tyto služby jsou součástí sítě poskytovatelů v příslušném kraji, což znamená, že je tato síť schválena zastupitelstvem daného kraje. Takže poskytovatelé, kteří tuto pečovatelskou službu poskytují, na to od státu, kraje, města, obce dostávají potřebné finanční prostředky. Přitom si samozřejmě na službu připlácejí i klienti těchto služeb, a to z jejich příspěvku, který dostávají od státu právě na tuto péči.
Logicky k tomu musím dodat, že i na tyto služby, poskytované v domácnostech, se vztahuje jejich dofinancování. Přirozeně, že tuto oblast postihlo především zdražování pohonných hmot, neboť jiná je dostupnost klientů v Praze či krajských městech, jiná je na venkově, v malých obcích. Běžně se stává, že poskytovatel této péče musí od jednoho klienta za druhým přejet vzdálenost 10 až 15 kilometrů, což tuto službu, při dnešních cenách, značně prodražuje. Proto také navýšení finančních prostředků bylo požadováno i pro tuto oblast.
Opakující se nedostatečné financování už ale vedlo i k protestům…
Hrazení odborné zdravotní péče v domácnostech, je vykazováno z finančních prostředků zdravotních pojišťoven. Proto jsme před třemi roky jako zdravotnické odbory organizovali protestní akci nazvanou »9 proti kolapsu zdravotnictví«, kde se kromě zdravotníků a poskytovatelů sociálních služeb v pobytových zařízeních k této akci přidali i zástupci poskytovatelů péče v domácnostech, protože ani oni tehdy nedostali dostatek finančních prostředků na svoji činnost ze zdravotního pojištění. Podotknu k tomu, že je to každý rok, co probíhá boj o finance pro tuto oblast péče.
Pokud jde o poskytování sociální péče v domácnostech, dá se říci, že i připravovaná novela zákona o sociálních službách podporuje především péči v domácnosti. To znamená, aby tito lidé mohli zůstat ve svém přirozeném prostředí co nejdéle, a to za pomoci lidí, jak z pečovatelské, tak i z asistenční služby. Připomínám, že byl v minulosti navýšen příspěvek na péči pro osoby, které jsou ve 3. a 4. stupni. Jsme toho názoru, že když jde o rodinu, která poskytuje tuto péči ve vlastní domácnosti, je to péče velmi náročná a potřebuje podporu sociálních služeb, bez té se neobejde.
Nemýlím-li se, máte vlastní zkušenosti sociální pracovnice v pobytovém zařízení v domově seniorů ve Velkých Hamrech na Liberecku…
Nabízeli jsme svým klientům řadu volnočasových aktivit, aby tak lépe prožili své stáří. O tyto aktivity byl veliký zájem i z řad nově příchozích klientů. Prostě, čeká na ně kulturní vyžití, besedy a diskuse se svými věkovými vrstevníky apod. Ožijí a oceňují to, že mají tuto možnost, která mnohdy v některých domácnostech chybí. Proto mne také mrzí, když se v naší společnosti vyskytují i tací jedinci, kteří pobytové služby kritizují a takzvaně upřednostňují péči v domácnostech. To není tak jednoznačné. Mělo by se to nechat na každém člověku, který druh sociální služby mu bude vyhovovat. Proto nám, odborům, jde o to, aby i klienti v pobytových zařízeních měli dobře zajištěné kvalitní služby, kvalitními zaměstnanci, kterých bude dostatek a budou i řádně zaplaceni.
Můžete říci, co sociální služby potřebují z hlediska zajištění své další existence?
Především musím zdůraznit, že pobytové sociální služby, ale i péče v domácnostech, potřebují především stabilitu a jistotu v oblasti financování. Jejich provozování nepomáhají ani časté změny filozofie poskytování služeb. Před námi je další novela zákona o sociálních službách. Nejprve snad tzv. technická novela, a příští rok by se měla připravit velká novela zákona o sociálních službách, která bude obsahovat také změny ve financování. V této souvislosti opět připomínám, že snahou odborů je, aby v sociálních službách pracovali zaměstnanci bez fyzického a psychického přetěžovaní, a samozřejmě také slušně zaplacení. V rámci jednání o státním rozpočtu na příští rok proto budeme jednat o navýšení potřebných prostředků pro rok 2023. A jak už jsem sdělila, protože financování považujeme za zásadní, tak opět budeme při novele zákona o sociálních službách navrhovat, aby financování sociálních služeb bylo nejen posíleno, ale aby se nepovinné a měnící se dotace změnily na mandatorní výdaj státního rozpočtu.
Asi to bude i o motivaci personálu…
Ano, pro kvalitní službu potřebujeme také motivované pracovníky. A proto jsme uvítali příslib vlády, že zaměstnanci, kteří nejsou v tzv. přímé péči o klienty, to jsou např. kuchařky, údržbáři, uklízečky a samozřejmě také THP pracovníci, dostanou přidáno na platech a mzdách od 1. září letošního roku o 10 % do jejich tarifů. Není to částka, kterou odbory požadovaly, chtěli jsme kompenzaci propadů jejich příjmů, ale z hlediska jejich životních nákladů jim pomůže každá koruna. Stabilizace personálu je nejdůležitějším úkolem. Z demografického hlediska je jasné, že pokud se nám bude postupně zvyšovat počet lidí v seniorském věku, tak bude potřeba mít lidi, kteří péči o jiné zajistí. A ti pracovníci musí být samozřejmě dobře zaplacení. V tomto případě jde jak o kvalitu života lidí, kteří v zařízeních pracují, tak také o to, aby zařízení sociálních služek byla na trhu práce konkurenceschopná.
Jak tato pobytová zřízení zvládala covidovou pandemii?
Myslím si, že zaměstnanci to zvládali velmi dobře, a to bez ohledu na složité hygienické a epidemiologické podmínky, které ke své práci měli. Je třeba je ocenit, a to zvláště i proto, že někteří z nich svoji práci pro druhé, pro společnost, zaplatili i svým životem. To bych zde zdůraznila.
Mimochodem, jako odbory jsme byli iniciátory sbírky pod patronací Nadace Via. Výtěžek sbírky byl rozdělen mezi pozůstalé zaměstnanců, kteří při péči o klienty onemocněli nemocí covid-19 a kvůli ní přišli o to nejcennější, o svůj život. Věřím, že ředitelé jednotlivých zařízení dbají na to, aby jejich zaměstnanci, personál pobytových zařízení a dalších služeb, měl dostatek ochranných pomůcek a to vždy.
Jaké je vaše přání k problematice sociální péče?
Přála bych si, aby sociální služby u nás byly kvalitní a dostupné. Chci, aby klienti dostávali potřebnou péči a aby zaměstnanci sociálních služeb byli řádně finančně ohodnoceni a aby jejich pracovní podmínky byly bezpečné. Primárně jde o to, aby si naše společnost, potažmo i vláda a Poslanecká sněmovna uvědomila, jak potřebné jsou sociální služby v životě člověka.
Nikdo z nás neví, kdy a jak je bude potřebovat. Tomu by měla odpovídat i materiální a finanční péče našeho státu pro jejich fungování. Personál sociálních služeb by měl mít podmínky pro výkon kvalitní a ohodnocené služby, a klienti by měli při poskytování sociálních služeb plnohodnotně prožívat svůj život.
(zku, svo)