Nápad spojit dvě na první pohled velmi nesourodá tělesa přišel ze které strany?
Z mojí. Ale spíše díky mé roli dramaturga festivalu MikuLove. Už jsme doma jsou jeho součástí hned od počátku a v jeho 20+2 leté historii na něm hráli téměř pokaždé. Ale i Romek Hanzlík, coby tehdejší dramaturg, mě často žádal, abych zkusil vymyslet „něco speciálního“. Tak jsme například hráli na festivalu s americkým tubistou Brianem Wolffem ap. Když se připravoval program letošního ročníku, napadlo mě spojit s námi něco zdánlivě odlehlého, ale ve skutenosti velmi blízkého. A když jsem si v hlavě probíral kapely, které by přicházely do úvahy, hned jako první mě napadl Hradišťan.
V hudbě Už jsme doma lze vystopovat vlivy různých stylů od punku přes alternativní i klasický rock až po jazz a soudobou vážnou hudbu, ale folklorní prvky nikdy neměla. Je to tedy něco jiného, co vás s Hradišťanem spojuje?
Začnu trochu humorně – před velmi mnoha lety, někdy kolem roku 1991, 1992 jsme hráli v Německu a v novinách vyšla recenze koncertu a pokus o charakteristiku naší hudby. Ten pán, co to psal, tam našel punk, avantgardní prvky, progresivní rock a mnoho dalších „vlivů“, ale pak tam napsal také „Slawische Provokation in Tönen“ a „Gregorianischer Gesang“. Ta slovanská provokace v tónech se s námi pak táhla spoustu let, dokonce i v amerických recenzích ho i po letech citovali, nedokázali jsme to setřást. Ale třeba v té naší hudbě něco slovanského skutečně je, aniž bychom si to uvědomovali. S Hradišťanem nás pojí láska a úcta k poezii, citovost a melodičnost a možná i určitá odvaha k experimentu, hledání nových postupů.
Jak konkrétně bude váš společný koncert v Mikulově vypadat? Podle čeho jste vybírali repertoár?
To, jak by to mělo vypadat jsem si už několikrát vyzkoušel. V podstatě je to také vzájemná výměna písní, kdy každá kapela zahraje čtyři až pět písní té druhé kapely, ovšem přetavených do svého stylu. Na našich patnáctinách jsme kdysi požádali KNS, Chadimu a Zuby nehty o totéž a např. Nemilovaný svět v podání Krásných nových strojů byl pro mě nezapomenutelný. Jako by odjakživa patřil do jejich repertoáru. Chadima přetavil Hollywood k nepoznání a opět to znělo jakoby z jejich CD. Tady je to ovšem vzájemná výměna a většinou i společné provedení těchto „nových pohledů“ na dané písně. Pět písní Hradišťanu jsem vybral já, čtyři písně UJD vybíral Jura Pavlica.
Aranžmá jsou společným dílem?
Nikoli – jedním ze záměrů bylo, že se autoři podívají na tu druhou stranu svýma očima a při veškerém respektu k daném materiálu že se ho pokusí přetavit. A že se tím otestuje řekněme „nosnost“ dané skladby nebo jednotlivého motivu, melodie atd. I v případě přenesení do jiného okolí. Písně Hradišťanu jsem aranžoval já a naše zas Jura Pavlica. Některé drobné věci jsme konzultovali po telefonu, ale v zásadě jsme si navzájem dali zcela volné ruce.
Už jsme doma hrají poměrně dost nahlas, Hradišťan je plně akustická kapela. Jak budete řešit zvukové poměry?
To se ukáže na společné zkoušce a oba zvukaři – ten jejich a ten, který bude zvučit celý festival – jsou ve spojení a bude to v jejich rukou. Věřím, že se jim podaří nazvučit tak, aby to bylo kompatibilní. Jura občas použije elektrické housle, my zas v některých písních redukujeme bicí a basu, já jsem třeba nechával často cimbál v mezihrách zcela osamocený nebo jen s trubkou atd. Věřím zvukařům, že se s tím poperou.
Inspirovali jste se nějak spoluprací Hradišťanu s rockovou kapelou Vlasty Redla, případně spoluprací Už jsme doma s americkými Residents?
Já bohužel to spojení s Redlem neslyšel ani jsem to neviděl na koncertě. Jen o něm vím. A je pravda, že právě toto spojení mi dává naději, že ty zvuky půjdou nazvučit. Residents mi byli jistou inspirací v myšlence přetavení původního materiálu do našeho stylu. Letos vyšlo LP Moravian Meeting, na které jsem přearanžoval písně The Residents a do jisté míry znějí, jako by byly naše. Nebyla to jednoduchá práce, ale zároveň se na ní ukázalo, že ty dvě kapely mají k sobě opravdu blízko, i když na první poslech znějí velmi vzdáleně. V mnoha recenzích po celém světě označovali výsledek jako „třetí kvalitu“. Doufám, že něco podobného se nám podaří i s Hradišťanem.
