Lidovky.cz: Co znamená váš nový song Offline?
Znamená to, že občas je potřeba vypnout, zresetovat hlavu a užívat si přítomnost. Nebýt pořád na telefonu a nestresovat se, protože v dnešní době je na tom být online už pomalu závislost. Málokdo umí na chvilku vypnout, nic neřešit a být jenom sám se sebou. Někdo má stav offline spojený s tím, že si jde zaběhat, aby hlavu vypnul a utřídil si myšlenky, případně aby mu tam naopak žádné myšlenky neproudily. Další si to zase spojuje s tím jít do kina s přáteli, jiný si dá skleničku vína…
Lidovky.cz: Jak se písnička zrodila?
Velmi spontánně a intuitivně, jelikož jsem sama zrovna prožívala přesně ten stav, kdy bylo všeho moc – hodně práce, hodně stresu, pořád jsem se za něčím hnala a nevěděla, jak z toho ven. Takže jsem si dala skleničku a řekla si, že musím vypnout a být offline. A to byl pro napsání písničky ten hlavní impuls: nejprve vznikl refrén, z něj se odvíjely sloky, pak jsem si sedla za piano a přidala tomu melodii. Jsem strašně ráda, za múzu, která tehdy přišla.
Lidovky.cz: A jak vznikal klip?
Stejně spontánně. Oslovila jsem Albi, šikovnou a talentovanou holku, kterou jsem našla na Instagramu, a představila jí svůj scénář, který už jsem měla. U mě to totiž funguje tak, že už když píšu text, v hlavě se mi zároveň odehrává příběh, jaký by se ve videoklipu mohl odehrávat. S Albi jsme daly dohromady výslednou podobu, načež jsem ještě zavolala kamarádce Niky Ladzianské, která dělala taneční choreografii, jestli by měla chuť a hlavně čas natáčet už za týden. Přezpívala jsem jí song do telefonu a ona hned odpověděla, že do toho jde. A tak vlastně za dva týdny bylo všechno natočeno a sestříháno do finální verze. Bylo to hodně rychlé.
Lidovky.cz: Vám se daří být offline, když chcete a potřebujete?
Sama na sobě pozoruju, že často jsem od rána do večera uvízlá v koloběhu „ještě musím dořešit toto, zavolat tamtomu, zařídit tohle“, hned nato jít večer do divadla a odehrát představení, kde je taky třeba stoprocentní koncentrace… Proto se snažím, abych alespoň občas vypnula a pročistila si hlavu. Není to snadné, ale pracuju na tom a občas se to podaří.
Lidovky.cz: Takže když jedete na dovolenou a jste na pláži, daří se vám telefon nechat někde odložený?
První dva dny ne, pořád ho mám v ruce, až si říkám, sakra, tohle je špatně, takhle to nemůžu dělat. Ale pak už jsem telefon konečně odložila a dál už se to dařilo.
Lidovky.cz: Své skladby píšete slovensky. Na jiné jazyky jako angličtinu ještě nedošlo?
Jsem Slovenka, tak píšu ve slovenštině. Miluju ten jazyk, je pro mě nejpřirozenější, nejlépe se mi v něm do textu daří přenášet svoje sdělení… Mám napsané písničky i v češtině, ale na ni se zatím ještě necítím. Ostatně, ráda bych do budoucna psala i pro jiné zpěvačky a zpěváky právě v češtině nebo slovenštině. V angličtině jsem se psát pokoušela, ale protože to není můj rodný jazyk, zatím takovým textům chybí sdělení. Ale angličtině se nebráním, spíš bych si nechala poradit od někoho jiného, jsem otevřená různým spolupracím. Nicméně texty, přes které mě posluchači mohou poznat a cítit třeba tu zmíněnou atmosféru, si píšu a zpívám ve slovenštině.
Lidovky.cz: Takže by vám nevadilo zpívat písničky od někoho jiného?
Určitě by kolem toho musely proběhnout nějaké konzultace, abych s dotyčným cítila nějakou chemii, spojení. Abychom si ujasnili, že to bude písnička o tom a tom, bude tam tahle myšlenka, tenhle pocit. Tomu bych se pak nebránila.
Lidovky.cz: Na angličtinu jsem se ptal, protože vaše umělecké jméno Lara Morr nezní úplně slovensky nebo česky. Co to znamená?
Je to můj pseudonym, pod nímž působím jako zpěvačka. Morr je zkratka mého příjmení Morávková, Lara je jméno, které se mi strašně líbí. Cítila jsem, že je potřeba udělat změnu, takže jsem se rozhodla, že svou hudbu budu šířit pod tímto jménem. V divadle působím jako Veronika Morávková, tam hraju jiné postavy a charaktery, ale skrz tento pseudonym mohou posluchači poznat moje autorské věci.
Lidovky.cz: Když zmiňujete muzikály, tak v nich ztvárňujete charaktery, které už někdo napsal a vy jim dáváte život. Je to lehčí, nebo naopak o to těžší než přijít na pódium za sebe a se svými autorskými písničkami?
Myslím, že jít s kůží na trh sama za sebe a se svou vlastní hudbou je daleko těžší. Chce to větší odvahu, nejde se jen schovat za charakter, kterému se snažíte přiblížit a pak být tou danou postavou. To není špatně, člověk si díky divadlu může přičichnout k různým postavám a jejich emocím, a je super si vyzkoušet obojí. Ale těžší je určitě stát na pódiu za sebe.
Lidovky.cz: Jak jste se k hudbě vlastně dostala?
Ke zpěvu mě vedla moje máma, když mě v šesti letech navlékla do kroje a přivedla do folklorního souboru Gbelan. Pak jsme celé roky chodila do umělecké školy na kytaru a zpěv, zpívala jsem s poprockovou kapelou, k tomu se přidal tanec, který jsem dělala závodně: hiphop, street dance, disco dance…
Vedle toho mě bavilo i kreslení, takže jsem nakonec šla na střední školu stavební, protože mě fascinovala architektura a dějiny. Po maturitě jsem zamířila na VUT v Brně, ale nakonec mi zavolal kamarád, jestli bych nechtěla jít zkusit udělat talentovky na JAMU. Řekla jsem si, proč ne, že nemám co ztratit. Ze 155 uchazečů brali deset – a ono to vyšlo, vzali mě. Tím se mi život otočil o 180 stupňů. Stavárna na VUT musela jít stranou, začala jsem se věnovat zpěvu, tanci a herectví naplno. Po dokončení školy jsem se přesunula do Prahy, kde jsem měla spoustu pracovních příležitostí a nabídek, a tak jsem tu zůstala.
Lidovky.cz: Co vás vedlo k tomu začít si písničky sama psát? Jedna věc je chtít být zpěvačkou, to je běžný sen, ale sama si psát texty i hudbu už tak běžné není.
Přišlo to spontánně. Člověk musí dospět do určitého věku, kdy to samo přijde. Pamatuju si, že první text k písni Dýchaj jsem napsala, když jsem pendlovala mezi Prahou a Ostravou, kdy jsem nastudovávala a zkoušela nový muzikál Cats. Sama jsem nerozuměla, jak se to stalo, že se ve mně najednou něco hnulo, a tak jsem začala psát. Je tomu dva a půl roku, kdy vznikla Lara Morr, kdy jsem si začala psát vlastní texty i hudbu. Debutové album Múza vyšlo loni, na něm spolupracoval Marek Leždík, baskytarista kapely Support Lesbiens, a David Vostrý, který měl na starosti hudební produkci celého alba a teď i singlu Offline.
Lidovky.cz: Máte k prvnímu textu speciálnější vztah než k jiným, nebo to tak nejde říct?
Mám, první dílo bude takové, které se do paměti vryje a bude k němu určitý vztah. Šlo mi v něm o sdělení „dýchaj a nechaj dýchať, vnímaj a nechaj vnímať“. Že někdy bychom měli nechat věci být a jít dál. Ale vztah mám ke každé písničce, všechny jsou moje. Srdcová záležitost je pro mě skladba Múza.
Lidovky.cz: Měla jste nebo dosud máte nějaké hudební vzory?
Poslouchala jsem pop, rock, vyrůstala jsem na r´n´b, soul, jazz, devadesátá léta, měla jsem doma puštěné MTV a sjížděla Destiny´s Child, Alicii Keys, Justina Timberlakea, Bruna Marse, ze starších mám ráda třeba Arethu Franklin… Co jsem do sebe nasála v dětství, tak se asi přirozeně zrcadlí i v mojí hudbě. Ale samozřejmě se snažím být sama sebou, jít svou vlastní cestou a být originál.
Lidovky.cz: Máte za sebou první album, nyní přišel nový singl Offline. Nabízí se proto otázka, co bude dál?
Samozřejmě už pracuju na další hudbě, mám rozepsané další skladby, z kterých vznikne další album. Pomalu se také začíná ukazovat, jakým směrem bych chtěla směřovat, i když to se samozřejmě může ještě všechno změnit. Těším se na koncerty, na natáčení a další spolupráce, na kolegy do divadla, na další projekty... Těším se na to, co přijde.
