Některé práce jsou těžká pohoda. Vincent by mohl vyprávět: být knihovník a farář představuje v jeho případě spoustu alkoholu, těžkotonážní dávky nikotinu, beznaděj… a popularitu. A právě ta rozhýbe Vincentův neutěšený život a přivede ho do dalšího pořádného průšvihu. Vincent Krhavý se vrací, aby sehrál svůj další part a vnesl do Opočinku, města plného důchodců, trochu toho svěžího uragánu.
Pokud jste četli Posmrtnou predaci, tedy předchozí knihu Viléma Koubka s Vincentem Krhavým v hlavní roli, pak máte víceméně představu, co vás čeká. Ano, Smějící se bestie je opět noirová poetika, ze které vám při čtení budou tvrdnout játra a naskakovat osypky a husí kůže. Koubek se s ničím nemaže, jde na dřeň a v tom všem hnusu si najde cestu, jak čtenáře okouzlit. A člověk v duchu musí poděkovat Jiřímu Štěpánovi, že se podobnou knihu nebojí zařadit do edičního plánu Vydavatelství Host, protože to rozhodně není čtení pro každého.
Těžké úkoly, velké výzvy
Ze všeho nejdřív si nastíníme těžký úkol, který stojí před hlavním hrdinou. Ten se po pořádném rošambu v Odpočinku, městě obývaném důchodci kterým mladí lidé slouží víceméně jako pomocné síly (nebo chcete-li služebnictvo), během kterého rozkryl nelegální obchod s orgány, konečně dal dohromady. A hned nafasoval novou práci. Pravda kombinace knihovníka, hrobníka a kněze není zrovna práce snů, ale Vincent moc jiných možností nemá. A tak nezbyde než rezignovaně sklonit hlavu a zkusit se s osudem přiděleným úřadem nějak poprat. Naštěstí má ještě Mae – nejspíš si ji budete pamatovat z minulého dílu – mladou ženu, kterou Vincent vnímá spíš jako svoji dceru, která se rozhodne pomoc mu nést jeho břímě a trochu mu s provozem knihovny píchnout.
No a teď si povíme o nelehkém úkolu recenzenta. Smějící se bestii je totiž strašně těžké přiblížit čtenáři. To nejpodstatnější je, že kostra příběhu je v podstatě noirová detektivka. Jenže v tomhle případě nejde až tak o to, co Koubek napsal, ale hlavně JAK to napsal. Hlavní hrdina je ve své podstatě zkrachovalá existence – válečný veterán a soukromý detektiv, který má dluh u místního mocného mafiána, a tím pádem je ve vleku událostí. Je dost rezignovaný a ke své práci se staví tak, že mu vlastně všichni můžou políbit půlky. Den začíná panákem a na jeho konci v jeho alkoholu najdete spíše stopové množství krve, o nadměrné spotřebě cigaret a ironických dialogů říznutých až filozofickou moudrostí nemluvě.
Blízkost a úzkost
Do hlavního hrdiny se dokonale vžijete. Koubek balí depresi, beznaděj a lhostejnost (nebo tomu říkejte vlastní názor a extrémní životní postoj podpořený zkušenostmi, jak je libo, záleží na úhlu pohledu) do líbivého balícího papíru slov. A s těmi to opravdu umí! Při čtení budete žasnout, protože budete mít čím dál silnější pocit, že věty na sebe dokonale sedí, že jsou vybroušené k dokonalosti; mnohdy osekané na dřeň, mnohdy zase ukázkou minimalistické poezie.
Ironické slovní přestřelky nebo odstavce plné nihilismu zakončené tečkou čtenáři mezi oči vás v mnoha pasážích dostanou, zakousnou se do vás svojí syrovostí a brutálně dokonalým provedením. Mnohdy ani nepoberete, jak dokázal mezi všechen ten chlast (který je snad všudypřítomný) dostat autor tolik příběhu. A také tolik mrazivé satiry.
Podstatnou složku příběhu totiž tvoří fakt, že Vincent díky svým kázáním získá popularitu. Stačí ho natočit na síť a trochu jeho mýtus přiživovat – a rázem tu máme nového vlivného influencera. Což se samozřejmě nelíbím těm starým, a také muži jménem Kafka, který se rozhodne pár populárních netových existencí sprovodit ze světa – samozřejmě hlavně proto, aby si získal nějaké ty lajky a folowery. Jenže ono je to celé komplikovaná psychologická hra, ve které hrají roli Vincentova kázání a knihy, které k nim využívá. Mimochodem, kresba na obálce knihy, tedy dáma (Mae) s basovou kytarou, pochází právě z jednoho z kázání.
Tempo příběhu je… Inu, v mnoha pasážích se jen tak líně a nanicovatě převaluje, autor si dlouho připravuje půdu, jemně čtenáře naklepává a uspává, aby to v závěrečné zhruba třetině rozbalil v brutálním finále. Vymyšlené to má Koubek dobře, protože dokáže dávkovat napětí a události a čtenář je celou dobu v napětí, protože si říká, že za chvílí už konečně NĚCO přijde. Jistý si sice být nemůže, ale o to větší bude mít radost, že se trefil.
Noir plus ultra
A nebyl by to Vilém Koubek aby svoji knihu neprošpikoval.
První „nádivka“, o které budeme hovořit, jsou všudypřítomné popkulturní odkazy. Vincent si v knihovně na plné pecky pouští všemožné vinyly – od klasiky po metalové nářezy. Takže si čtenář v klidu může udělat soundtrack ke čtení a tím pádem i jasnou představu, co zrovna hraje a v jaké je hlavní hrdina asi právě náladě.
Trochu (ne)očekávaně u knihovníka sehrají svoji roli také knihy. I v těch se autor „přehrabuje“ s gustem, a ukazuje, že má něco načteno – byť zlí jazykové budou nejspíš tvrdit, že se jedná o základy knižního vzdělání. Jenže ono využít obecně profláklé knihy dobře posloužilo účelu, který měly v knize plnit, takže tahle výtka je dost lichá.
Druhá výplň, nebo spíš náplň, je humor. Nekorektní a černý. Koubkovi nic není svaté a člověk si už druhý díl říká, co mu asi museli důchodci provést strašného, že se jim takhle literárně mstí. Tentokrát se se svébytným přístupem pouští i do influencerů a my-chceme-být-populárních internetových existencí, kopne si do intelektuálů, country… A přitom tyhle motivy často využívá dvojsečně, protože to, co je v prvních řádcích ironie, se může velmi rychle zvrhnout v mrazivý děs.
Takže i když se vám to nejspíš bude zdát nepravděpodobné, je Smějící se bestie vlastně artovu knihou, která je dobře maskovaná drsnou a krutou noirovou detektivkou. Obsah vítězí nad formou (ale těsně, oboje je totiž dobré!), a Koubek ukazuje, že i nemainstreamové knihy mohou být úžasné. Protože o běžné detektivce tady prostě nemůže být řeč.
Lépe jsem asi tu mozaiku pocitů a vjemů, které ve mně kniha zanechala, poskládat nedokázal. Laskavý čtenář nechť tedy vezme na vědomí, že má před sebou knihu výjimečnou, nikoliv však nepřístupnou. Syrovou, zábavnou, úsměvně depresivní i depresivně úsměvnou… A těžko zachytitelnou slovy, protože emoce, které přináší, jsou strašně různorodé.
Vilém Koubek: Smějící se bestie
Vydal: Host, 2022
Obálka: Jana Kiliánová
Počet stran: 266
Cena: 349 Kč
