Na jednoduchou otázku už neexistuje jednoduchá odpověď.

Samozřejmě obchodníci tvrdí, že drahé máslo je, protože zemědělci zdražili mléko. A obchody jsou vlastně tou brzdou, která brání zvýšení cen pro spotřebitele. Zrovna nedávno jsem od jednoho známého lobbisty zaslechl, když obhajoval vysoké ceny pečiva a vinu házel na pěstitele (kteří mimochodem v té době měli starou pšenici už dávno prodanou a nová se teprve začala sklízet), že statistika nuda je, má však cenné údaje. Tak jsem se podíval i na jiné údaje ze stejného statistického přehledu. A ejhle. Pšenice sice vyskočila o 56 %, žito dokonce o 92 %, ale řada dalších zemědělských komodit zdaleka nedosáhla hodnoty inflace. Ono je to vůbec kouzelné, porovnávat meziroční data. Nejsem sice stár, ale hodně pamatuji. Takže si pamatuji chléb (1,5kg bochník) za 4,20 Kč a za pšenici se platily 3,5 tisíce Kč. A ještě před rokem se za kilogramový bochník chleba platilo 25 Kč, ale za pšenici kolem pěti tisíc Kč. Dnes je kilogramový bochník za 36 Kč a tuna pšenice za 8 tisíc Kč.
Ale zpět k máslu. Ještě před rokem se litr mléka vykupoval za necelých devět korun. Dnes dostávají chovatelé kolem jedenácti. Ovšem čtvrtka másla se před rokem prodávala za 45 korun, letos je to za necelých 65 korun. Ještě se sluší dodat ceny zpracovatelů, kteří loni prodávali do obchodů čtvrtku za 31 korunu, letos za 46 Kč. Takže v případě másla je poměr přesně opačný, než tvrdí obchodníci u pečiva. Je tu ještě jedna důležitá skutečnost. Zemědělec si neurčuje, za kolik prodá svoji komoditu, musí se spokojit s tím, co mu nabídne odběratel. A cena je určena tak, aby se mu příliš nevyplatilo svoji komoditu vyvézt za hranice, kde je o české suroviny zájem. Zrovna tak si cenu neurčuje spotřebitel, kterému je nabídnuta taková cena, kterou je ještě schopen nebo ochoten zaplatit.
V tuto chvíli se nabízí jednoduchá zkratka. Zemědělci mají cenu o čtvrtinu vyšší, zpracovatelé a obchodníci o polovinu. Náklady vzrostly všem přibližně stejně. Takže za nárůst ceny másla mohou obchodníci. Ono tomu tak je, ale ze zcela jiného důvodu. Ještě před rokem bylo v regálech k mání máslo „v akci“ za nějakých 30 korun. Kdysi se takovému máslu říkalo „dvojka“, nyní jen nesmí být označeno jako čerstvé máslo. Jde o prodej zmrazené potraviny vykoupené v rámci intervenčních nákupů, jež se postupně uvolňovala do oběhu. Ta se samozřejmě obchoduje za zcela jiné ceny, podstatně nižší, než jsou ceny zpracovatelů. Tuto surovinu jsme již jednou zaplatili ve formě podpory skladování a obchody ji nakupují za zlomek toho, zač nakupují čerstvé máslo.
A vstupují do toho další faktory, jako je fakt, že v létě krávy méně dojí, v mléce mají nižší obsah tuku, takže se může vyrobit méně másla. Ve světě stoupá poptávka po živočišných tucích, kterým je i máslo. Faktem zůstává, že cenu neurčuje ani zemědělec, ani spotřebitel a do jisté míry ani zpracovatel.