Otázka volby? Tak ale se vším všudy, ne jen napůl

Někdy mám vážné pochybnosti, jestli už to je vrchol toho, že svět se zbláznil. Ale vždy přijde další důkaz, že zatím ještě ne…

Nedávno na mne z internetu vyskočily fotky, kde blonďatá paní objímá o hlavu nižšího fousatého pána s velkým břichem. Chtělo by se říci: No a? To je přeci běžné. Bylo by, kdyby…

Kdyby ten »pán« neměl velké břicho kvůli něčemu naprosto jinému, než šestému ze sedmi smrtelných hříchů, jehož démonem je Belzebub. Ano, je řeč o obžerství. U těch fotografií byl anglický text, který po kliknutí na slovo »přeložit« zněl takto: »Tento manžel a manželka jsou oba transgendeři. Počali přirozeně a manžel nesl odpovědnost za těhotenství. Danna Sultana, která se narodila jako muž, ale nyní je uznávaná jako žena, přivítala loni své první dítě se svým manželem Estebanem Landrauem. Na rozdíl od Danny se Esteban narodil jako žena, ale změnil se v samce. Pár počal přirozeně, protože Danna i Esteban si stále zachovali své reprodukční orgány.«

Nechci to nějak do detailů rozebírat, protože je možné, že konkrétně toto byl nějaký podvrh. Ale nemohu si při tom nevzpomenout na jméno Tom Neuwirth. Možná vám moc neřekne, tak přidám další – Conchita Wurst. To je ta postava, charakteristická svým femininním vzezřením kontrastujícím s hustými vousy, kterou Neuwirth vytvořil a skrze niž chtěl »poukázat na netoleranci k odlišnostem«. Navíc tato postava v roce 2014 zvítězila na mezinárodním finále Eurovize v Kodani. Otázka volby? Asi ano, ale některé volby by měly být se vším všudy, nejen napůl.

Možná někdo řekne, že je to jen »divadlo«. Asi ano, jsou i situace, kde to jako divadlo připadá, ale »herci« to myslí smrtelně vážně. Moji vrstevníci si jistě pamatují jméno Keijo Erik »Keke« Rosberg. První »létající Fin«, mistr světa F1 z roku 1982 se sám narodil ve švédském Stockholmu, čímž načal propletenec. V roce 2018 se mu narodil syn Nico Erik.

Moji vrstevníci si možná pamatují, s kým hrál tehdy československý tenisový tým v roce 1983 zápas Davis cupu v Hradci Králové. Naši tenkrát hráli ve složení Miloš Mečíř, Tomáš Šmíd a debl Pavel Složil – Libor Pimek. Hosté nastoupili ve složení Andrej Česnokov, Andrej Olchovskij a Alexandr Zverev. O dva roky později na sebe týmy v podobném složení narazili v Tbilisi. Ano, byl to Sovětský svaz. V roce 1991 Zverev odešel se svou ženou (ne, nebyla to běloruská reprezentantka Nataša Zverevová, jak si někteří mysleli) Irinou do Německa, kde se jim v roce 1997 narodil syn Alexander.

Není proto asi divu, že dnes reprezentuje právě Německo, stejně jako výše zmíněný Nico Rosberg. Podobných případů je nejen ve sportovním světě mnoho, prostě otázka volby – reprezentovat tu zemi, kde žiji, i když oba vlastně většinu času tráví na cestách a o reprezentování v případě F1 je asi těžké mluvit.

Pak jsou i případy, které se dotýkají československých kořenů. Určitě jste zaznamenali tenisová jména Sebastian Korda nebo Elizabeth Mandlik, možná Maxmilian Damm, Natalie Suk, Mark Mandlik, Toby Kodat… Všichni reprezentují USA, přestože jsou to kromě posledního děti československých a českých reprezentantů – Petra Kordy a Reginy Rajchrtové, Hany Mandlíkové, Martina Damma a Cyrila Suka. Příjmení Kodat je znalcům českého tenisu známé především jako trenéra a nevlastního otce Nicole Vaidišové.

Ke zmíněným lze přidat i Nicole Melichar, která byla za USA nominována k nakonec neodehranému deblu ve finále Fed Cupu v roce 2018 v Praze nebo Vasek Pospisil, který dnes reprezentuje Kanadu.

Nedávno jsem na ČT sport viděl čtvrtý díl seriálu Hrdinové z antuky. Díl se jmenoval Mistr v exilu a byl o »obojživelníkovi« Jaroslavu Drobném. Ten jako hokejista hrál za československou reprezentaci, na MS 1947 v Praze pomohl týmu získat první zlatou hokejovou medaili a na Zimních olympijských hrách 1948 stříbro. A jako první rodilý Čechoslovák vyhrál v roce 1954 Wimbledon, ovšem jako občan Egypta.

Ano, to je také kapitola sama pro sebe – on byl okolnostmi donucen hrát Wimbledon dokonce za čtyři státy: v roce 1938, tedy ve věku 16 let, hrál poprvé za rodné Československo. O rok později, po německé invazi a okupaci Československa, oficiálně reprezentoval Protektorát Čechy a Morava. Po druhé světové válce hrál ve Wimbledonu opět jako československý občan. Od roku 1949 do roku 1959 byl egyptským občanem, v roce 1959 získal britské státní občanství a při své poslední účasti ve Wimbledonu v roce 1960, ve věku 38 let, již hrál za Spojené království.

Hned v úvodu dokumentu se Jiří Bartoška zeptal Milana Matouše: »Vy jste společně s Helenou Štraubeovou, Vladimírem Černíkem a Jaroslavem Drobným odešli z Československé republiky, kde jste patřili k předním tenisovým reprezentantům. Odešli jste z jistoty do nejistoty, co vás k tomu vedlo?« Matouš odpověděl, že naopak šli z nejistoty komunismu do jistoty demokracie. Nevím, proč dokument o sportu musel začínat takto, ale asi to odpovídalo roku, kdy seriál vznikl – 1993.

Když už padla jména Matouš a Štraubeová – jejich dcera Elena Matous reprezentovala ve sjezdovém lyžování Itálii, San Marino, Írán a Lucembursko. Také čtyři země, jako Drobný, ale určitě z jiných důvodů.

Otázka volby? Asi ano, ale některé volby by měly být se vším všudy, nejen napůl.

Zbyšek Kupský

Související články

Zanechte komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here

- Advertisement -

Poslední zprávy