„Je na ministerstvu, aby uvedenou vyhlášku řešilo a dobu lovu jednotlivých druhů zvěře upravilo tak, aby nedocházelo k trýznění, a aby výjimku ‚do dvou let věku? nahradilo dobou lovu laní a lov kolouchů upravilo kompromisní krátkou dobou hájení. I tímto způsobem se dá docílit snížení neúměrně vysokých stavů jelení a dančí zvěře,“ vysvětlují žádost senátoři.

„Viníkem ohrožení českých lesů není ani zanedbání kalamitního rozmnožení lýkožrouta smrkového, který se přibývající teplotou v důsledku klimatické změny mohl množit v jednom roce i vícekrát, ani těžkopádné a zdlouhavé odstraňování ložisek vzniku kůrovcových ploch a nejsou to ani dlouhodobě vysazované smrkové monokultury. Je to lesní spárkatá zvěř. Její stavy u nás jsou příliš vysoké,“ komentuje žádost ministerstvu senátor Václav Chaloupek.

K přemnožení spárkaté zvěře podle předsedy komise Jiřího Voseckého došlo z důvodu nedůslednosti státní správy: „Je třeba udělat opatření, například dát zástřelné za to, že když nebude doba hájení, tak se bude dávat poplatek, aby myslivci stříleli.“

Na základě vyhlášky č. 323/2019 Sb. je možné, aby zvěř jelení, dančí, mufloní, srnčí a zvěř sika do dvou let věku bez rozdílu pohlaví byla lovena celoročně. „Pod záminkou snižování stavu zvěře jsou lovena mláďata od chvíle, kdy se narodí a jsou plně odkázána na péči matky. Mohou být a jsou loveny i laně, jeleni i sika, daněly, srny a mufloni i nejvyšším stavu březosti i v době kladení mláďat. Ministerstvo tuto nelidskost ospravedlňuje alibistickou výmluvou, že to není nařízení ale možnost. Kromě toho, že takový zákon se nedá odůvodnit ani hospodářskými ukazateli, ani praktickými dopady a je v rozporu s lidskostí a etikou, není přijatelný ani z odborného hlediska a z běžné myslivecké praxe,“ říká Chaloupek.