Za svou dřinu a nasazení byl „po zásluze“ potrestán, když si před prvním utkáním sezony natrhl zadní stehenní sval. Ligovou premiéru se Slováckem tak vytrpěl jako divák z lavičky a na hřiště nevběhne zatím ani v Olomouci.
Převtělí se však alespoň do role experta na soupeře. Vždyť za domácí Sigmu naskakoval třináct sezon, zatímco v červeném dresu Zbrojovky tráví až poslední rok.
„Potřeboval jsem už změnu. V Brně jsem získal klid, už jsem přelepil znak Olomouce, jsem Zbrojovák a hodlám se bít za Brno,“ vzkazuje Štěrba, od něhož se očekává, že bude kápem zbrojovácké defenzivy.
„Nezapomínejme na Kubu Šurala, který je přirozeným lídrem, dokáže dirigovat obranu a má vůdčí schopnosti. Jak se ale minulou sezonu zranil, zůstalo to na mně. Tuhle roli lídra jsem samozřejmě rád přijal,“ popisuje svou aktuální pozici v týmu.
Byť ještě v osmadvaceti letech není žádným veteránem, v obraně Zbrojovky platí za mazáka. Parťák Lukáš Endl v něm má jasný vzor. „Já na tom s Endlíkem pracuju, bavíme se o stoperské roli a komunikaci. Je to mladý hráč, je úplně normální, že se tolik nezapojuje. Trenéři ho stále nabádají, aby při hře mluvil. Nemusí to nějak hecovat, ale ne všechno jeden stoper nebo krajní bek uhlídá, takže tam musí pomoci. Pracuje na tom a v budoucnu to jistě zvládne. Zatím to však stojí na mně. Škoda, že si v sobotu z trávníku zakřičet nemůžu,“ mrzí Štěrbu.
Vůdcovskou roli připisuje nikoli své nátuře, ale postu na hřišti. „Lídrování a kočírování týmu z pozice zkušeného stopera je jisté dogma, ale ono je to vlastně čistě pragmatické. Stopeři nemají tolik běhání, nejsme tak zadýchaní, a tak dokážeme ještě něco zakřičet, zatímco krajní beci po sprintu nahoru a dolů lapají po dechu,“ popisuje Štěrba s úsměvem.
Na otázku, zda se víc mění tým kolem něj, nebo on pro tým, nemá jasnou odpověď. Proces změny druholigového týmu na ambiciózního nováčka nejvyšší soutěže jej však velmi baví.
„Musím říct, že když jsem hrál v Olomouci, tak se tam nepřizpůsobovala hra soupisce, protože ta zůstávala velmi podobná. Přišli vždy jen dva nebo tři hráči a kolektiv se držel,“ připomíná první éru trenéra Václava Jílka v Sigmě, v níž prožil jedno z nejlepších fotbalových období.
„Je to do jisté míry výhoda. Kolektiv se drží, a když jsou úspěchy, posiluje vás to. Na druhou stranu změna přináší svěží vítr a například v Olomouci to nyní bylo potřeba, když tým stagnoval. Zbrojovka do toho nyní také sáhla a je tu dobrá půda pro nový růst,“ míní obránce.
Dobře vyladěné hlavy
Ač má Zbrojovka v kabině i ostřílenější matadory, patří ke zkušenější části týmu, která si nejvíce lámala hlavu s rozpačitou přípravou. O to větší úlevu z šatny nyní cítí. „Dobře jsme vnímali, že to v přípravě nebylo ono, a rozebírali si mezery, které jsme tam měli. Kluci s přibližující se ligou podvědomě zvolní, nechtějí se zranit, a navíc jsme si začali uvědomovat, že na nás padne zodpovědnost. Dokázali jsme se ale dobře vyhecovat a zápas se Slováckem dal razítko na klišé, že fotbal je o hlavě. Podařilo se nám dostat ze sebe maximum,“ hodnotí úvod soutěže.
Aby při rekonvalescenci nezahálel, pustil se alespoň do analytického rozboru příštího soupeře. „Myslím, že trenéři to zvládnou sami, ale něco už jsem viděl a měl k tomu co říct. Sice už v Sigmě rok nejsem, prvky olomoucké hry ale stále dobře znám a mám je zažité. Některé věci jsem vyzdvihl, nabídl jsem také pár poznatků, čím je možná můžeme potrápit,“ svěřuje se.
Odborníků na Olomouc má kouč Richard Dostálek v kádru hned několik, a tak je příprava na druhý zápas sezony o to snazší. „Hrozně jsme se smáli, když jsme se v brněnské kabině sešli se Šimonem Faltou, Kubou Řezníčkem a Jirkou Texlem. My jsme byli první generace Sigmy pod koučem Jílkem. Snad z toho, že ho známe, něco vytěžíme a dovedeme to prodat. Kluci jsou odhodlaní, do kabiny jsme my z bývalé Sigmy něco slíbili, aby bylo o zábavu i motivaci postaráno,“ přibližuje Štěrba.
Zároveň však zodpovědně varuje a instruuje Endla se Šuralem, kteří budou střežit střed brněnské obrany. „Největší hrozbou bude útočník Mojmír Chytil. Moja už poslední sezony prokazuje sílu, hlavně co se krytí míče zády k brance týká. Určitě se o tom s kluky bavíme a připomínal jsem svým parťákům, aby se s ním nervali. Když ho chcete předskočit, on si tam dá tělo. Měli jsme na něj tedy celý blok v přípravě, tak snad mě kluci nezklamou,“ praví vážným hlasem jinak uvolněný fotbalista.
Souček: Brno mi vyšlo nejlépeFanoušci si museli na oficiální oznámení počkat, od pátku je však sparťanský fotbalový záložník Filip Souček definitivně zapůjčený k ročnímu hostování do Zbrojovky Brno. „Řešilo se to od minulého týdne a definitivně jasno bylo v pondělí večer. Těším se a věřím, že budu Zbrojovce co nejvíc platný,“ hlásí hráč, který má být kouči Richardu Dostálkovi k dispozici už v dnešním ligovém utkání v Olomouci. Reprezentant do 21 let v Brně čeká velkou porci minut. „Řešil jsem budoucnost na Spartě s manažerem Tomášem Rosickým i koučem Brianem Priskem. Brno nám z toho vyšlo nejlépe. Není to ale jen o minutáži, hledal jsem také klub s ambicemi a kvalitou, což pro mě Brno splňuje,“ líčí Souček. Sportovní management klubu si nyní musí zodpovědět, kam mladíka zařadí. On sám totiž váhá, zda je ofenzivním, či defenzivním typem záložníka. „Je to u mě mezi postem šest a osm, nevadí mi hrát ani jedno. Hlavně se budu soustředit na to, abych týmu pomáhal sbírat body,“ nechává volbu na trenérech. První trénink absolvoval s Brnem už v úterý, s týmem se však dle svých slov potřebuje sžít ještě více. „Šatna je plná dobrých fotbalistů a fajn kluků. Ještě si ale potřebuji víc navnímat, kdo jak fotbalově myslí, abychom vše zautomatizovali,“ hlásí Souček. Ve špatném startu do sezony svého mateřského klubu se nebabrá, ze Sparty si náladu pod psa nebere. „Začátek sezony se nezvládl, ale cesta Sparty je nastavená dobře. Do Brna jdu s odhodláním podávat co nejlepší výkony, navíc přicházím do dobré atmosféry. Jako nováček ligy byli kluci natěšení, jde to z kabiny poznat,“ hodnotí odchovanec Opavy nové prostředí. Pískot ochozů jako kmenový sparťan neočekává. „Nad tím jsem ani nepřemýšlel, snad fanoušky přesvědčím svými výkony a věřím, že mě budou hodnotit jen podle toho,“ rozjímá. |