BRITSKÉ MAGICKÉ IMPÉRIUM I. (4)

Wheatleyho postoje a názory se s věkem nijak neměnily. Satanista z roku 1960 nahlíží na vzmáhající se sexuální revoluci v Londýně s pocitem narůstající hrůzy a vykresluje všechny umělce jako komunisty a sexuálně osvobozenou mládež jako děti ďábla.^[23] Jde o černomagickou hororovou novelu postavenou na protikomunistickém špionážním tématu. Patřila k populárním románům 60. let 20. století, které zpopularizovaly bulvární představu černé mše. Z předchozího románu "The Devil and Daughter" se tu objevuje postava plukovníka Verneyho, britského šéfa protisovětské špionáže bojující proti černé magii. Zápletka se týká mladé vdovy Mary Mordenové a Verneyho zvláštního agenta Barneyho Sullivana, kteří se infiltrují do satanistické sekty a překazí tak komunistické spiknutí s cílem podmanit si celý svět.

Satanismus a okultismus byly v 50. letech 20. století v britské populární kultuře nepochybně silně zastoupeny. Zřejmě nejvýznamnějším literárním uctívačem ďábla té doby byl Dennis Wheatley, který velmi jednoznačně vnímal ďábla jako postavu své doby. Satan pro něj byl vlastně vrcholným studenoválečníkem. Wheatley velmi důsledně, a to v celé řadě děl, od Strašidelného Tobyho Jugga^[24] – zfilmovaného v roce 2006 pod názvem "The Haunted Airman"^[25] a dál, chápal komunismus jako gigantické satanské spiknutí s cílem ovládnout svět – samotný Stalin byl pouze nástrojem či agentem Ďábla. Jeden z jeho nejznámějších románů z 50. let - "Astrální dvojník Gifforda Hillaryho",^[26] je v podstatě novoviktoriánský spiritualistický román plný zážitků mimo tělo, astrálního putování a strachu z předčasného pohřbu, avšak začíná velmi dlouhým popisem britské vojenské politiky za studené války z pohledu „jestřába“ je tak dlouhý, že Wheatleyho vypravěč cítí potřebu přerušit své vlastní vyprávění psané kurzívou touto omluvou:

„Každý čtenář tohoto dokumentu nezajímající se o budoucí strategii a naše opatření proti hrozbě sovětské invaze o nic nepřijde, když vynechá následujících několik tisíc slov a bude pokračovat v tomto líčení na straně 40.“

Zdá se, že Wheatley zastává názor, že Británie potřebuje jaderný odstrašující prostředek, aby mohla bojovat proti satanským silám zla. Jeho kritická studie "The Devil and All His Works" z roku 1971, přiznávající vliv Margaret Murrayové na některé z jeho myšlenek, předkládá velmi zřetelně Wheatleyho přesvědčení, že je to Satan, který ve skutečnosti působí na sekulární modernitu a ovládá ji:

„Musíme rovněž promyslet, co tento nový věk bezvěrectví znamená. Ateismus jde ruku v ruce s komunismem. V posledních několika desetiletích, zejména v Rusku a Číně, a spolu s vymíráním starších generací, stále méně lidí přijímá víru svých předků. To platí zejména pro miliony lidí v západním světě a mezi vzdělanějšími národy Blízkého východu. … Úpadek víry vedl u mnoha milionů lidí k zásadním změnám v pohledu na svět a v chování – mj. k tomu, že mladí lidé odmítají autoritu a (případnou) moudrost starších, hledají nějaký duševní stimul, jímž by nahradili akceptovaná náboženství, a boří zákazy, které napříč věky chránily společnost pro její vlastní dobro. Ať už jde o záměrně vyhledávanou neortodoxní pomoc nebo přijímání ateismu, odstranění starých zábran proti sebeuspokojování učinilo velkou část nové generace zranitelnou vůči pokušením, kterým by jinak ze strachu nebo s nadějí na odměnu odolala. A nic na tom nemohou změnit zákony, o nichž bylo v době stvoření určeno, že mají řídit životy lidí. Všichni tedy setrváváme na svých pozicích a musíme na nich vytrvat jsouce vystaveni silám Světla a Temnoty.“

Podle Wheatleyho chmurné prognózy může svět zachránit pouze společenský a politický konzervatismus a návrat k hodnotám britského magického impéria.^[27] Při pomyšlení na takové duchovní postoje je samozřejmě cítit rozpaky, ale zároveň tyto autorovy velmi reálné obavy z poválečného mezinárodního vývoje a rozpoutání studené války, jakož i jeho víceméně zjevná, třebaže tajená přitažlivost k okultnímu milieu vytvářejí fascinující čtenářský zážitek a spolu s několika dalšími příběhy z téže doby stanovily měřítka pro dnešní okultní fikci a lze je vnímat v příbězích např. Augusta Derletha a Dennise Wheatleyho. Kniha "The Devil and All His Works" byla atraktivně ilustrována a trefila se do tehdejší nálady – prodalo se jí asi na 60 000 výtisků: „Ďábel je najednou nová věc“, zněl soudobý titulek recenze knihy v deníku "Evening Standard". Ale navzdory vítanému vlivu na prodej se Wheatleymu okultní oživení nelíbilo. V posledním čísle časopisu "Man, Myth and Magic" byl dotázán na svůj názor:

„Zdá se, že není pochyb o tom, že se stále více lidí náhodně obrací k okultismu, a já si myslím, že je to velmi špatné. Lidé mají tendenci se o toto téma zajímat, a tak se do toho zaberou, že zanedbávají své rodiny a zaměstnání, a pokud jsou byť jen trochu slaboduší, mohou skončit i v blázinci.“

Wheatley psal podobné „hlášky“, kdykoli se toto téma objevilo: mimo jiné riziko vydírání, drogy, možnost duševní nemoci, zanedbávání práce a rodiny, vzdálená, ale reálná možnost nadpřirozeného zla atd. Pak se rovněž domníval, že by měly být znovu zavedeny zákony proti čarodějnictví, z nichž poslední byl zrušen teprve v roce 1951. Jak bystře poznamenal časopis "Man, Myth and Magic", svým odsouzením okultismu a varováním, aby se s ním nikdo nemazlil, „lze téměř říci, že Wheatley … na sebe vzal plášť zesnulého Montaguea Summerse“. „Jít v noci sám ven znamená říkat si o loupež a vraždu,“ napsal Wheatley v knize "The Devil and All His Works" a jeho obavy z okultismu souvisely s širším kulturním pesimismem. Konec šedesátých a začátek sedmdesátých let nebyl pro lidi Wheatleyho generace a jeho názorů dobou příznivou – ztráta impéria, dělnické agitace, studentské revolty, protesty proti válce ve Vietnamu, rasové nepokoje v Americe a vzestup kultury mládeže jako ekonomické síly (desky kupované dětmi – „pop music“ – byly náhle v centru kulturního dění a zabíraly hlavní vysílací čas).

Existovala permisivní společnost, drogy, „volná láska“, hippies a další, a na proletářské úrovni byl vnímán masivní nárůst kriminality a vandalismu, spolu s kulturou násilí („aggro“^[28] a „bovver“^[29]) a subkulturami skinheadů a pekelných andělů, z nichž ta druhá měla satanistický nádech. Americké feministky se sdružily do organizace "WITCH - The Women’s International Terrorist Conspiracy from Hell" (Mezinárodní teroristické spiknutí z pekla), zatímco okultní skupina v New Yorku, nazvaná "Démonický proletariát" (Demonic Proletariat), šířila bizarní grimoár, který se skládal z magických knih a revolučních hesel – jako by se snažila potvrdit Wheatleyho nejhorší obavy. Dokumentární studie Arthura Lyonse - "Satan tě chce: Uctívání ďábla a jeho sekty v Americe"^[30] z roku 1970 neměla nouzi o soudobé příklady a na podzim toho roku – zrovna když se skupina Black Sabbath ocitla na vrcholu britských žebříčků alb^[31] a na vrcholu žebříčků singlů kralovala nahrávka nazvaná Voodoo Chile^[32] – byl Charles Manson vykázán ze soudní síně poté, co soudci zazpíval Sinatrovu píseň "That Old Black Magic" (Ta stará černá magie).

Dům britského ministra vnitra byl vystaven bombovému útoku Angry Brigade,^[33] vyšlo 28. číslo časopisu "Oz" s názvem "Schoolkids Oz",^[34] kde se objevil comics, kde má medvídek Rupert sex se svou babičkou, a 100 000 odborářů vyšlo stávkovat do ulic kvůli zákonu o průmyslových vztazích. Tohle byl svět, na nějž si Wheatley stěžoval v rozhlasovém rozhovoru s Williamem Hardcastlem. „Nyní hrozí to, že mocnosti temnot usednou na trůn,“ říká Wheatley. „Násilí a podobné věci, které se dnes dějí, jsou neuvěřitelné… A vláda to nezvládá, sotva se jim daří udržet linii.“ Hardcastle zpochybňuje Wheatleyho diskusi o „světle a tmě, pravici a levici, dobru a zlu“ – je to opravdu všechno tak věčně jednoduché? „Válčící mocnosti“, souhlasí Wheatley nadšeně, ignoruje tak Hardcastlovu skepsi a reaguje, jako by právě celou záležitost vystihl v kostce.^[35] Wheatley tvrdí, že v Británii působí na tři sta sabatů a že jejich počet se každým dnem zvyšuje. Hardcastle se ptá, zda Wheatley ve skutečnosti „nepodněcuje zvědavost, která toto zlo živí“, a Wheatley to popírá, on lidi varuje. „Nebojíte se, že si na vás troufnou?“ ptá se Hardcastle a v jeho hlase je slabě slyšet výsměch. Ne, říká Wheatley tónem zcela důstojné upřímnosti, protože oni mohou jenom ublížit lidem, kteří se bojí a věří, že jim mohou ublížit.

DW: „Netvrdím, že jsem nějak zvlášť dobrý člověk, ale věřím, že jsem na správné straně a mocnosti světla mě ochrání.“

WH: „Vy si však myslíte, že nás mocnosti temnot ovládnou?“

DW: „Myslím si, že se civilizace rozpadá, a pokud někdo nezatáhne za záchrannou brzdu, bude to rok od roku horší a horší…“

Takové bylo poselství na konci knihy "The Devil and All His Works". „V posledním desetiletí dospělo myšlení lidstva do nové fáze. Říká se jí permisivní společnost.“ Wheatley se k tomu nestavěl nijak odmítavě, když poukazoval na to, že dlouhé vlasy a krátké sukně neznamenají, že jsou muži zženštilí nebo ženy nemorální, ale domníval se – zejména v souvislosti se zánikem autorit a stínem jaderné hrozby –, že mladí lidé se nyní obrátili k okultismu jako k „berličce“. Odtud přešel ke špatné stránce okultismu s odkazem na Charlese Mansona a na nově vzniklou Satanovu církev v čele s Antonem La Veyem, k níž se hlásilo na sedm tisíc členů. A také poukázal na moderní společnost, které hrozí návrat „do temného středověku“. Stejně jako původní středověk přišel s koncem Římské říše a Pax Romana, tak nyní skončilo Britské impérium a Pax Britannica. „Jaké byly náklady na stažení vlajky Union Jack?“ ptá se Wheatley, a poukazuje na stav v Africe, kde Britové vybudovali silnice a školy. Nyní to vypadá, jako by dospělí „za sebou zamkli dveře mateřské školky, zatímco děti nechali si hrát s nabitými střelnými zbraněmi“.
V Prvním světě^[36] to nebylo o moc lepší.

„Loupeže a násilí jsou na vzestupu a zločinnost roste po celých Spojených státech. Ve Washingtonu DC se nejen bílé rodiny, ale i dobře situované barevné rodiny stěhují z Washingtonu na předměstí, protože ve městě už není bezpečné žít.“ Nespokojenci a vyvrženci společnosti rozbíjeli okna velvyslanectví (Wheatley měl možná na mysli Grosvenor Square), ničili sportovní hřiště (taktika bojovníků proti apartheidu), a vůbec se dopouštěli „nehorázností, které by žádná normální vláda nemohla tolerovat.“ To byla lekce velkých říší, zuřil Wheatley:

„Vládci by měli vládnout a vlády západního světa to v posledních dvou desetiletích nedokázaly.“

Wheatley nebyl sám, kdo si myslel, zda:

„Je možné, že by nepokoje, divoké stávky, boj proti apartheidu a děsivý nárůst kriminality měly nějakou souvislost s magií a satanismem?“^[37]

Zatímco ve svých poválečných dílech, počínaje Toby Juggem z roku 1948,^[38] Wheatley poukazoval na komunismus jako na velké vyprávění^[39] nutné pro pochopení okultismu, jeho dřívější díla z 30. let 20. století mají tendenci interpretovat ho v koloniálním kontextu, kdy hrozby pro britské impérium přicházejí od vlastních nespokojených druhořadých příslušníků impéria. V 60. letech 20. století prodávalo nakladatelství Hutchinson milion výtisků knih ročně a většina titulů vycházela i v pevné vazbě. Několik jeho knih^[40] bylo zfilmováno společností Hammer, z nichž nejznámější je "The Devil Rides Out", která vyšla roku 1934, zfilmována byla ale až v roce 1968. Wheatley napsal také díla literatury faktu, včetně popisu ruské revoluce, života anglického krále Karla II., a několik autobiografických svazků.

Vydal i několik sbírek povídek^[41] a v letech 1974 až 1977 uspořádal pro britské nakladatelství "Sphere" sérii s názvem "The Dennis Wheatley Library of the Occult", v níž vyšlo 45 brožovaných reedicí, jež vybral a napsal k nim krátké úvody. Jednalo se jak o romány s okultní tematikou od autorů jako Bram Stoker a Aleister Crowley – úvod k jeho knize "Moonchild" napsal společně s Kennethem Grantem^[42] –, tak o literaturu faktu o magii, okultismu a věštění od autorů jako theosofka H. P. Blavatská, historik Maurice Magre, kouzelník Isaac Bonewits a chiromant Cheiro. V popkultuře se fiktivní verze Wheatleyho v novele Stephena Volka - "Netherwood", jež je součástí Volkovy trilogie Temní mistři z roku 2018, setkává s Aleisterem Crowleym a zapojuje se do černomagických obřadů. Dva týdny před svou smrtí v listopadu 1977 Wheatley obdržel podmínečné rozhřešení od svého starého přítele Cyrila „Bobbyho“ Eastaugha, biskupa z Peterborough. Byl zpopelněn v Tootingu a jeho popel byl uložen v jižní části hřbitova Brookwood Cemetery pod vysokým stromem nedaleko vchodu.

-konec-

--------------------------------------------

PRAMENY:

[23] Dennis Wheatley: The Satanist. Occult, 1960.
[24] Dennis Wheatley: The Haunting of Toby Jugg. Occult, 1948.
[25] Viz pozn. č. 23.
[26] Viz pozn. č. 22.
[27] Darryl Jones: „It’s in the Trees! It’s Coming!“ Night of the Demon and the Decline and Fall of the British Empire. Viz Darryl Jones, Elizabeth McCarthy, Bernice M. Murphy (eds.): It Came From The 1950s! Popular Culture, Popular Anxieties. Palgrave Macmillan, New York 2011, str. 39.
[28] Agresivita.
[29] Chuligánství.
[30] Arthur Lyons: Satan tě chce: Uctívání ďábla a jeho sekty v Americe. Nakl. Tomáše Janečka, Brno 1992.
[31] Zřejmě šlo o první dvě alba z roku 1970, eponymní Black Sabbath (únor) a Paranoid (září).
[32] Voodoo Chile je skladba Jimiho Hendrixe nahraná v roce 1968 pro třetí album Electric Ladyland.
[33] Angry Brigade byla krajně levicová britská teroristická skupina zodpovědná za sérii bombových útoků v Anglii v letech 1970 až 1972. Pomocí malých bomb mířila na banky, velvyslanectví, vozidlo BBC Outside Broadcast a domovy konzervativních poslanců. Policie celkově připsala 25 bombových útoků Rozzlobené brigádě.
[34] Toto číslo redigovali mj. patnácti- až osmnáctiletí školáci. Od června 1971 do 5. srpna 1971 probíhalo ve Spojeném království rozsáhlé soudní řízení ve věci obscénnosti, které bylo nejdelším procesem podle zákona o obscénních publikacích z roku 1959. Obžalovaní redaktoři Richard Neville, Felix Dennis a Jim Anderson byli shledáni vinnými a odsouzeni k trestu odnětí svobody až na 15 měsíců. Tento rozsudek byl později v odvolacím řízení zrušen ministrem spravedlnosti lordem Widgerym.
[35] Phil Baker: The Devil Is A Gentleman. The Life And Times Of Dennis Wheatley. Dedalus Limited, Sawtry 2009, str. 527-531.
[36] Termínem První svět se původně označovaly kapitalistické země západního bloku v čele s USA. Po pádu komunismu ve východní Evropě se ale toto označení začalo vztahovat na všechny vyspělé země s demokratickým zřízením, rozvinutým hospodářstvím, značným sociálním blahobytem a vysokou délkou života.
[37] Phil Baker: The Devil Is A Gentleman, str. 530-531.
[38] Viz pozn. č. 24.
[39] „Hlavní příběh“ znamená celkový, všezahrnující příběh, který vysvětluje a zároveň legitimuje podobu i složky určité kultury. Jsou to hlavní příběhy, které vysvětlují historii a společnost přijímáním nějaké univerzální pravdy.
[40] Forbidden Territory (1934); Secret of Stamboul (v USA pod názvem The Spy in White (adaptace knihy The Eunuch of Stamboul), 1936; The Devil Rides Out (v USA pod názvem The Devil’s Bride), 1968; The Lost Continent (adaptace knihy Uncharted Seas), 1968; To the Devil… a Daughter, 1976; The Haunted Airman (adaptace knihy The Haunting of Toby Jugg), 2006.
[41] Např. Dennis Wheatley: Mediterranean Nights. Hutchinson, 1942. Dále Dennis Wheatley: Gunmen, Gallants and Ghosts. Hutchinson, 1965.
[42] Aleister Crowley (ed. John Symonds & Kenneth Grant): Moonchild. The Dennis Wheatley Library of the Occult Series, Vol. 3. Sphere Books, London 1974. Úvod Dennis Wheatley & Kenneth Grant. Jde o slavný druhý Crowleyho román vyprávějící o mladé ženě, jež se ocitla v souboji dvou mágů, z nichž jeden se snaží využít její tělo jakožto nádoby ke „zrození“ mimolidské entity v lidské podobě, „Měsíčního dítěte“.