Běží 110. minuta finálového souboje mezi Angličankami a Němkami, když útočnice Chloe Kellyová přetlačí na malém vápně soupeřky a po rohu nadvakrát střílí druhý gól domácích „Lvic“.
Vyprodané Wembley vybuchuje radostí, Kellyová na chvíli zaváhá, bojí se, že jí bude odpískaný faul, aby následně svlékla dres a nadšeně létá po hřišti.
Dává tak vzpomenout na stejnou oslavu Američanky Brandi Chastainové po vítězné penaltě finále mistrovství světa 1999.
„Moje pocity? Plníme si sny, bože můj, podívej se na ně,“ zářila sympatická blondýnka při pozápasovém rozhovoru, než se omluvila a vyrazila za spoluhráčkami slavit a zpívat „Sweet Caroline“.
„V 19.51 londýnského času, kdy kapitánka Leah Williamsonová zvedla nad hlavu stříbrný pohár pro evropské šampionky, se začala psát nová kapitola ženského fotbalu,“ začíná v pondělí velké zhodnocení turnaje na stránkách televize BBC.
Skutečnost, nebo jen euforické zvolání? Tak trochu od obojího.
Další pokus o respekt
Ženský fotbal to má na mezinárodní scéně podobné jako řada dalších, dříve čistě mužských sportů. Nejlépe sedí přirovnání k boxu, kde ženy až do poloviny 90. let minulého století stály mimo normy a oficiální zápasy byly ve světě zakázány (některé státy ženský box zakazují dodnes).
Je totiž namístě připomenout, že například v Anglii byl od roku 1921 na dalších dlouhých padesát let zakázán!
„Dobrovolnicím (a dobrovolníkům) v rámci Women’s FA (Fotbalová asociace) patří obrovské díky za to, co udělali,“ připomíná snahu tehdejších žen a jejich normálně smýšlejících mužských kolegů bývalý sekretář anglického svazu Pat Gregory.
„A my byly vlastně taková ztracená generace,“ přidává se k němu Gill Coultardová. Jedna z ikon recese ženského fotbalu na britských ostrovech, 119násobná reprezentantka Anglie a finalistka prvního Eura z roku 1984.
„Myslela jsem, že se tím naším výsledkem vše změní. Že to bude exploze...,“ usmívá se při ohlédnutí časem.
Reklama na ženský fotbal. Rekordní návštěva, krásné góly a Barcelona v tranzu |
Nebyla. Opravdová revoluce v Anglii, zemi, která světu fotbal dala, začala až v roce 1998, kdy technický ředitel FA Howard Wilkinson jmenoval coby trenérku národního týmu Hope Powellovou. Tehdy 31letá bývalá reprezentantka vedla tým patnáct let, kdy stihla odtrénovat 169 zápasů (85 vítězných) a postoupit s „Lvicemi“ dvakrát do čtvrtfinále světového šampionátu.
Ale hlavně, začala ze ženského fotbalu dělat profesionální sport.
„Je to legenda, dlouhé roky zodpovídala za vše,“ chválí svoji bývalou šéfku její dlouholetý asistent Brent Hills. „Postavila základy pro další generace,“ říká další slavná hráčka Kelly Smithová.
Hope musela třeba bojovat i o to, aby dostala ve Wembley v sídle svazu vlastní kancelář. Většina jejích spolupracovníků či spolupracovnic měla na svazu jen částečné úvazky. Neexistovala žádná centra pro hráčky; na to, aby jich vzniklo prvních padesát, musela vyprosit od svazu 50 tisíc liber. Rozjela skauting, zavedla jednotný herní systém pro reprezentace od sedmnáctky výše 4-3-3.
Ještě v roce 2008 neměla reprezentace svého kuchaře a nutričního specialistu, jídelníčky hráčkám sestavovala Powellová. Týmového psychologa svaz najal o další rok později.
24 let po startu této revoluce dokázaly anglické ženy to, co se na loňském Euru nepovedlo jejich mužským kolegům. Je to až neuvěřitelné, ale kolébka fotbalu slavila v neděli teprve druhé velké seniorské zlato (první zapsala také doma na MS 1966).
Ve Wembley se tísnilo 87 192 platících diváků. Nejvíce v historii evropských šampionátů. Mužských i ženských!
U televizních obrazovek jej sledovalo 17,4 milionu Britů, v Německu pak dalších 17,9 milionu. BBC letos neměla dosud sledovanější pořad.
Celé Euro pak navštívilo přes půl milionů fanoušků. Ale...
Pořád je zde velká propast mezi muži a ženami
Zatímco UEFA (Evropská fotbalová unie) letos zvýšila odměny pro 16 účastníků Eura na 16 milionů eur (příjmy jsou odhadovány na 60 milionů), na tom mužském loni rozdělovala mezi 24 výběrů hned 331 milionů eur.
Na ženské finále stály letos nejlevnější lístky už 15 liber, na mužské loni (ovlivněné ještě covidem) pak 250 liber.
Women’s Super League (nejvyšší anglická soutěž, jedna z nejlepších na světě) loni získala televizní smlouvu s BBC a Sky na 8 milionů liber ročně s tím, že lze zápasy sledovat i na volně přístupných kanálech. Premier League má roční televizní kontrakt na 1,5 miliardy liber. A je vysílaná výhradně na placených platformách.
To, co si vydělá momentálně nejlépe placená fotbalistka, Australanka Sam Kerrová (500 tisíc eur) za celou sezonu, přiteče Francouzi Kylianu Mbappému na konto za tři dny.
Mimochodem, jde o hráče, kteří jsou tváří v září vycházející oblíbené hry FIFA 23. Kerrové se prestižního ocenění – být na obalu hry – dostalo jako první ženě.
„Trvalo to dlouho, ale teď se vše mění velmi rychle. Vždyť ještě před pěti lety nebyla naše liga plně profesionální,“ věří v lepší zítřky Carrie Dunnová.
A tentokrát nemusí být tak daleko od pravdy jako před 38 lety Coultardová. Už nyní ženské reprezentantky dostávají stejné startovné (2000 liber) jako jejich mužští kolegové. Rovnoprávnost na reprezentační úrovni si vysoudily také Američanky.
A další z řady reforem se chystá také v Německu. „Chci rovnoprávnost odměňování mužů a žen ve sportu. Především na reprezentační úrovni,“ řekl ještě v neděli před finále ženského Eura německý kancléř Olaf Scholz, který se chce sejít s manažerem německého fotbalu Oliverem Bierhoffem.
