Nejznámější severočeské značky: Ceres

Poprvé se ztužený pokrmový tuk na bázi kokosového oleje objevil roku 1903 v Rynolticích na Liberecku, ve starém podniku firmy Schicht. Od roku 1911, kdy Schicht spustil v Ústí nad Labem moderní ztužovnu tuků –první v Evropě a čtvrtou na světě, ale patří Ceres k městě na Labi.

Úspěch ochranné známky zužitkoval Schicht i při berlínské olympiádě v roce 1936. Masivní kampaň hlásala, že sportovci vítězí zásluhou silného rostlinného tuku Ceres, který dává pokrmům sílu a záživnost. Velké barevné plakáty s blonďatým atletem dvojjazyčně ubezpečovaly, že „Sport žádá silnou stravu, proto ber … tedy… daher nimm CERES…“ Kdo ví, jestli právě tady někde a někdy nevzalo svůj počátek i rčení „jet na plnej céres…“

Do rodiny výrobků přibyly o rok později i rostlinný olej Ceresol a slunečnicový olej Vegetol.

Zato další nápad zavilého nepřítele alkoholu Johanna Schichta, vyrábět ovocné šťávy Ceres saft jako náhradu piva a vína, se ukázal být sice ušlechtilou, leč nefungující ideou – na trhu se šťávy sice ujaly, ale alkohol nevytlačily. Nakonec byla v roce 1952 jejich výroba zrušena.

Zato Ceres vydržel prakticky v nezměněné podobě další desítky let, až v roce 1984 nastoupil malý zázrak ve stojatých vodách socialistického trhu. Nový dusíkem šlehaný tuk Ceres soft přišel v atraktivním plastovém obalu, s vylepšenými vlastnostmi a dodnes je na českém trhu druhým nejprodávanějším tukem.

Firma, tehdy s názvem Setuza, se v roce 1986 vrátila i k masivní výrobě oleje ze stejné řady – Ceresolu. Že vám to jméno pořád něco připomíná a nemůžete přijít na to, co? Ceres byla bohyně úrody, která naučila lidi orat a věnovala jim pšenici. Na počátku 20. století měli lidé antiku v úctě, jména bohů z řecké a římské mytologie byla obecně známá.