Z hranice vápna jste levačkou poslal přímý kop přesně k tyči a otevřel skóre utkání Zlín – Budějovice. Bylo to 13. března 2021. Víte, komu jste tehdy dal gól?
Jasně, Jardovi Drobnému.
Správně, to bylo na úvod snadné. Od té doby jste ale skóroval v lize jen jednou, v minulé sezoně jste zůstal bez vstřelené branky. Změní se to v Budějovicích?
Doufám, že jo. V Plzni jsem nehrál, za půl roku jsem nastoupil na 22 minut. Ale tréninky tam byly na takové úrovni, že mi to fotbalově hodně pomohlo. Plno jsem se toho naučil, posunul se dál a cítím se výborně.
I když jste skoro nehrál, tak vám může půlrok v Plzni paradoxně prospět do další kariéry?
Nebyl jsem ve Spartě ani ve Slavii, ale takové tréninky a přístup k hráčům se nedají srovnávat s žádným klubem v Česku. Do Plzně jsem chtěl jít vyhrát titul, moc jsem se o to nezasloužil, ale mám ho. Byla to zkušenost k nezaplacení.
Prostor na hřišti byste ale v Dynamu měl mít výrazně větší.
Příchod do Budějovic mi dával největší smysl. S trenérem Weberem jsme si řekli, co ode mě očekává. Zaujalo mě to. Známe se z Bohemky, když jsem tam hrál ve dvaceti.
Opory i kouč jsou pryč, Budějovice cíle nemění. Chtějí být do desátého místa |
Vyjasnili jste si s Jozefem Weberem, jaká bude vaše role?
To je mezi námi. Nechci prozradit něco, co by mohlo ublížit našemu vztahu. Ale je jasné, že bych měl patřit k oporám. Už mám na to věk. Myslím si, že tlak unesu. I kluci mě berou tak, že jim můžu pomoci.
V 31 letech jste v kabině třetí nejstarší. To je nezvyklé, co?
Myslím si, že jsem pořád mladý kluk. Nejlepší fotbalový věk je podle mě od 29 do 33 let. Všichni chtějí v mužstvu mladé hráče. Ano, je fajn je v týmu mít, ale jen s nimi se hrát nedá. Chce to i zkušené borce.
Jen o dva měsíce starší je váš dlouholetý kamarád Jakub Hora. Už jste stihli něco podniknout?
Dvakrát jsme spolu byli na večeři. Viděly se i naše rodiny, máme podobně staré děti. Známe se od šesti let, takže jsem rád, že je tady. Vrátily se srandičky, které jsme zažívali spolu v Teplicích. Když zjistil, že mířím do Budějovic, tak mi hned psal, ať už jsem tady.
Zajíc se chce v Budějovicích nastartovat: Mám velkou motivaci dávat góly |
Už jsou to tři roky, co jste v lize nasázel deset gólů za sezonu. Ukážete, že jste branky střílet nezapomněl?
Já je určitě střílet nezapomněl. Myslím, že to pořád ve mně je. Fotbal mě baví a mám hlad po gólech. V jednu chvíli jsem chuť ztratil, důvody říkat nebudu. Byl jsem z toho psychicky dole, ale už jsem zpátky.
Máte gólový cíl, který byste na jihu Čech chtěl naplnit?
Mám, ale také ho neřeknu. Jsem tajemný jak hrad v Karpatech (směje se). Až dám gól, tak je možné, že zase přijdou moje gólové oslavy, co jsem dělal dřív. Něco předvedu.
V podobné situaci a také z Baníku přišel do Dynama i Tomáš Zajíc. Bavili jste se spolu o tom, že vás čeká takový společný restart?
Já nevím, proč všichni říkají restart. Docela mě to štve. Loni na podzim jsem hrál v Baníku 14 z 19 zápasů v základu. I když jsem nedával góly, tak jsem byl platný. Chtěla mě Plzeň, to se neodmítá. Tam jsem skoro poprvé vysedával na lavici, jinak jsem v lize osm let hrál v základu. Se Zajdou se bavíme normálně. On je tichý a hodný kluk, moc často se nesměje, ale když dělám srandičky v kabině, taky se občas pobaví.
Kabinu Dynama jste očividně oživil, že?
Kabina musí být živá, mám rád srandu. Když je někdo naštvaný nebo smutný, tak se ho snažím rozesmát a povzbudit. I kluci z realizačního týmu tvrdí, že chodím do kabiny s takovou náladou, že ji vždy všem zvednu. Manželka se diví, jak to, že jsem pořád takhle pozitivní. I spoluhráči byli překvapení. Benjamin Čolič mi říkal, že na hřišti jsem jako soupeř svině, ale jinak hrozně hodný kluk. Kdo mě pozná, tak to ví. Vybiju se na hřišti a doma jsem pak miláček.
Je pravda, že na hřišti umíte být hodně nepříjemný.
Soupeři mě tak berou. Myslím, že je to dobře. Je lepší být trochu blázen, než aby si s námi někdo vytíral zadek. Neumím prohrávat, a tak na hřišti vždy nechám všechno. V tréninku i v zápase. Začnu na někoho řvát a jsem okamžitě vzteklý.
Čolič a Mršič se starají o zahrávání standardních situací, což je i vaše přednost. Jak se podělíte?
Jsem nejstarší (směje se). Ne, vždy se domluvíme podle pozice, sebevědomí a situace. Pro tým je to výhoda. Navíc máme Lukáše Havla jako skvělého hlavičkáře. Říkám mu magneťák, přitáhne každý centr.
Kromě gólových přihrávek jste se začal starat i o účesy spoluhráčů. Jak jste se k tomu dostal?
Udělal jsem si barber kurz a stříhám celou kabinu. Na soustředění jsem s nadsázkou říkal, že mě bolí víc ruce než nohy. Myslím, že to kluci oceňují a líbí se jim to, když přijdou za nějaký čas zase.
Sivok reaguje na ostrá slova majitele Budějovic: Ať klub prodá. Já mám zájem |
Ale asistenta trenéra Jiřího Kladrubského jste asi nepotěšil, když má vlastní UnderBarber shop v Budějovicích, co?
Ne, je v klidu. I Kladryho jsem stříhal. Já už se o to zajímám delší dobu a stříhám docela dost lidí. Po kariéře by to nemusel být špatný nový začátek.
Ne každý sportovec myslí na život po kariéře takhle brzy.
To je pravda. Snad mám ještě čas. Ale já byl i dva roky na vysoké škole, studoval jsem ekonomii. Ale nedodělal jsem to. V Bohemce mi trenér Pavel Hoftych dal na výběr, ať se rozhodnu, jestli chci studovat, nebo hrát fotbal. Vybral jsem si.
Kdo vás zná jen ze hřiště, asi bude překvapený, co se na vás nedozví.
To je právě ono. Málokdo mě zná a všichni si myslí, že jsem hloupý a blázen. Dřív mě to mrzelo, lidi jsou zlí a rádi si kopnou. Teď už to nečtu. Mám tři jezevčíky, chodíme je venčit do Stromovky a mám klid. Od září budeme mít barák na Hluboké, tam se s rodinou těšíme. A umím si představit, že bychom na jihu mohli zůstat i déle než jen dva roky.
