POHLED: Ten, co zranil Hertla! Proč je Brown legendou s cejchem

Leckomu, obzvlášť pak skalním fanouškům LA Kings, to může přijít krajně nefér, ale těžko s tím něco nadělají. Dustin Brown je pro zástupy českých hokejových nadšenců především zákeřným lotrem, co likvidačním zákrokem zranil Tomáše Hertla, a tečka. Takové nazírání na kariéru bojovného Američana je samozřejmě příkré, nicméně sám hokejista špatnou pověst opakovaně zbytečně přiživil. A tak, až bude jeho dres v Kalifornii stoupat pro stop, spousta očí zůstane suchých.

Brownův ceremoniál plno Čechů nedojme.

Proč taky? Před očima stále vidí to, jak Brown sejme rozjetého nováčka s klukovským úsměvem a osmačtyřicítkou na dresu. A při té vzpomínce si možná zaspekulují, o kolik lepší mohla být už tak parádní kariéra slávistického odchovance.

Dalším se možná vybaví i střet s Michalem Rozsívalem z roku 2012, který totálně vytočil hráče arizonských Kojotů, v čele s tehdejším kapitánem Shaynem Doanem. "Rosie má koleno na maděru. Bylo to navíc po odpískání, jak to mohli rozhodčí přehlédnout?" čílil se.

O Brownovi se po zákrocích na Rozsívala s Hertlem v Česku psalo jako o "zabijákovi našinců". V bulvárněji laděném a velmi čteném tisku, který zásadně utváří hokejový světonázor davů. Brown byl od zmíněných incidentů nemilován, ba snad až nenáviděn.

V Los Angeles vnímají houževnatého válečníka jinak. Postaví mu dokonce sochu. Vždyť Krále dvakrát dovedl ke Stanley Cupu, drží vícero klubových rekordů, byl dlouholetým kapitánem, navrch strávil poblíž Hollywoodu celou kariéru.

Brownovu kombinaci umu a zápalu příznivci Kings milovali. A podle motta "účel světí prostředky" hájili a zlehčovali prohřešky mnohdy zákeřně hrajícího lídra. Teď stojí opět v první linii a po oznámení poct pro Browna odrážejí jízlivé kritiky či prosté pamětníky.

Vadí jim, že kdekdo si Browna, na němž lze ocenit tisíc a jednu věc od vůdcovství po věrnost, na první dobrou spojí se zmíněnými "prasárnami". Ale do velké míry si za to může sám. Ošklivých faulů vyrobil celý houf a byl za ně opakovaně disciplinárně potrestán, třeba za kontakt koleno na koleno s Michailem Sergačjovem.

"Dustin Brown má za sebou tolik "náhodných" incidentů, při kterých hrálo hlavní roli koleno či loket, jako žádný jiný hráč v dějinách NHL," napsal o něm známý novinář Mike Russo. A to byl rok 2014. S klidným srdcem lze říct, že takový cejch Brownovi zůstal. 

Oprávněně? Ano, což potvrzuje i Brownův bývalý spoluhráč Brad Richardson. "Dustin vynikal v umění trefit soupeře tak, aby to vypadalo jako nehoda," podotkl nedávno. Jsou hokejisté, co jednoduše mají špatný odhad (dlouho to platilo o Radko Gudasovi), Brown ale hrál za hranou záměrně.

Takový přístup pro něj zafungoval jako dvousečná ubraň. Vynesl mu slávu, poháry i bohatství, ale také nelichotivou visačku, co už mu nikdo nikdy neodpáře. Před Brownem se sluší za mnohé smeknout, ale bude se na něj – obzvlášť pak v Česku – vzpomínat jako na záporáka.

Stejně jako to je v případě Bobbyho Clarkea. Vybavíte si dřív to, že třikrát získal Hart Trophy, nebo jeho násilnický faul na Valerije Charlamova? Aby bylo jasno, Browna s Clarkem nikdo nesrovnává, co se týče hokejových kvalit, vždyť druhý jmenovaný je člen Síně slávy a NHL jeden čas kraloval.

Nyní posloužil jen k dokreslení důvodů, proč Brownův velký večer spojený s vyřazením třiadvacítky rozpláče jen málokoho.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter