Zařazení Myslivečkova oratoria do dramaturgie tak významného festivalu je mimořádné. Collegium 1704 v čele s Václavem Luksem si zde vypracovalo renomé osvědčené značky už od roku 2015, když prorazilo se svou mladistvě energickou interpretací velké mše h moll Johanna Sebastiana Bacha, díla, které má v německy mluvících zemí obrovskou interpretační tradici.
A nezůstalo u jednorázové rarity – hned následně byla Collegiu 1704 svěřena velkolepá vícesborová mše Heinricha Ignaze Bibera komponovaná pro Salcburský dóm. Festivalovým dramaturgickým průlomem se stalo také Luksovo představení díla Jana Dismase Zelenky. Letos došlo ve Velkém sále Mozartea na dalšího skladatele české původu, který uspěl ve světě a jehož odkaz Collegium 1704 na tak špičkové úrovni znovuobjevuje, – na Myslivečka.
Emoce nejenom v hudbě, ale i v recitativech
Josef Mysliveček (1737–1781) se prosadil v Itálii především jako jeden z tehdy nejžádanějších skladatelů oper seria. O jeho životě i vzhledem ke kusým pramenům stále koluje řada romantizujících mýtů. Faktem zůstává, že po letech oslnivé slávy, k níž mu ovšem finančně dopomohl i zděděný pražský mlýn, zemřel v bídě, nemocný a opuštěný. S oratoriem Abrahám a Izák ovšem zažil ještě úspěch. Po provedení v roce 1776 ve Florencii s ním zaznamenal triumf následujícího roku v Mnichově a množství opisů svědčí o jeho značné popularitě po celé Evropě. A pozornosti se mu dostalo i díky korespondenci Wolfganga Amadea Mozarta, pro kterého byl Mysliveček jedním z formujících vzorů.
JOSEF MYSLIVEČEK: ABRAMO ED ISACCO (ABRAHÁM A IZÁK) Dirigent: Václav Luks Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 Salcburský festival, Velký sál Mozartea 23. 7. |
Mysliveček zhudebnil osvědčené libreto Pietra Metastasia, který z příběhu prvního biblického patriarchy a praotce izraelského národa, jak je popsán v 22. kapitole knihy Genesis, rozvedl dvě hlavní situace: v první části po rozhovoru Abraháma se synem Izákem o okolnostech jeho narození a víře v nekonečnou Boží dobrotu Abrahám zdrceně reaguje na andělem zvěstovaný Boží příkaz, aby obětoval vlastního syna.
V druhém dílu se Sára po mučivém čekání na zprávu o průběhu oběti z Abrahámova vyprávění dozvídá, že takto Bůh pouze zkoušel jeho poslušnost ve víře a na poslední chvíli místo Izáka poslal obětního berana. Anděl pak ujišťuje Abraháma, Sáru i Izáka o Božím slibu, že z jejich rodu vzejdou všechny národy. Na nás dnes z této zkoušky víry asi nejvíc působí Myslivečkovo umění zprostředkovat střetem pouta mezi rodiči a dětmi na straně jedné, a na druhé pouta s Bohem jako nejvyšší autoritou; lidská dramata tváří v tvář morálním dilematům, jimž i my čelíme, včetně těch nejvyšších.
Mysliveček v Abrahámovi a Izákovi sice respektuje pro oratorium typický biblický námět, ale virtuózními pěveckými party, pouhými dvěma sbory a absencí vypravěče má blíže k opeře seria, kterou duchovní hudební drama při zákazu hraní v divadlech v postní době nahrazovalo. Dílu dominuje hlasová bravura s brilantními koloraturami, značným intervalovým rozsahem partů, uměním dlouhodeché kantilény a flexibilitou dynamiky.
Vrcholná pěvecká technika ale není samoúčelná. A Luks ve své interpretaci vyjádřil intenzitu emocí nejen v Myslivečkově nápadité melodice árií, ale i v recitativech. Nescvrkly se jen na „oddrmolené“ texty, ale i v nich sólisté s perfektní deklamací zprostředkovali vnitřní dramata postav – něžnou lásku, pokoru, bolestný smutek, nářek, nedůvěřivé váhání, vzrušení, zoufalství, strach i pevné odhodlání a především oddanost Bohu.
Václav Luks pro salcburské provedení získal sólisty, z nichž každý svrchovaně ovládá pěvecké nároky a zároveň společně tvořili komplementární ansámbl typově kontrastních hlasů. Francouzský tenorista Mathias Vidal zprostředkoval pevnost Abrahámovy víry v Boha i úzkost otce, který má zavraždit vlastního syna. Ze světlého průzračného sopránu Mari Eriksmoen vyzařovala čistota a nevinnost Izáka s jeho oddaností k rodičům, zatímco plný tmavší mezzosoprán Pauly Murrihy odpovídal roli těžce zkoušené matky Sáry.
Tuto ústřední trojici pro postavu pastýře Gamariho doplňoval Matthias Windkhler měkce lahodným barytonem jako důvěrníka, utěšitele. A klíčová sdělení Anděla zprostředkovala Nikola Hillebrand v souladu s partem této role, nikoli jako nebesky křehký hlas shůry, ale svým hutným sopránem jako vtělení Božího poselství. I když úloha sboru je v tomto Myslivečkově oratoriu relativně malá, Collegium Vocale 1704 předvedlo svoji sezpívanost při plné barevnosti výsledného zvuku.
Bouřlivý ohlas salcburského publika
S Collegiem 1704 těžil Václav Luks také z barvité instrumentace oratoria. Mysliveček totiž k některým áriím instrumentoval ke smyčcovému základu sólově traktované dvojice dechových nástrojů, zejména hobojů, fagotů, fléten, lesních rohů nebo trubek, což dodává dílu velkou zvukovou pestrost. I když v třetí části předehry Luks nasadil předepsané prestissimo, které orchestr suverénně zahrál, nehnal se za zběsilými tempy, jak je dnes až módní. Předností jeho interpretace bylo vypracování frází, které prozářilo plasticitu díla.
Koncert hýřil muzikantskou energií a intenzitou spříznění všech interpretů, která se přenášela do publika. Ohlas provedení byl bouřlivý. A bylo by skvělé, kdyby se podařilo tak špičkovou interpretaci Abraháma a Izáka, jak ji Václav Luks prezentoval v Salcburku, zachovat také na nahrávce.
