Děti se podle společnosti mohou do krytů umístěných přímo v učebnách v případě útoku skrýt během minuty nebo kratší doby. Každý z krytů má pojmout celou třídu. Jejich plášť je podle společnosti vyroben z vojenské oceli, je speciálně tepelně upraven tak, aby odolal nejen všem ručním zbraním a brokovnicím, ale dokonce i poloautomatickým zbraním, jako jsou pušky AK-47 a AR-15. „Naším záměrem je, aby každá třída měla svůj vlastní kryt, který se zevnitř uzamkne třemi západkami a pojistným kolíkem,“ říká John Corrado, viceprezident společnosti z Fort Pierce na Floridě.
Zbraně tu budou navždy
Firma pochází z místa, v roce 2018 útočník střelbou zabil sedmnáct lidí. „Naše kryty jsou odpověď na současný neřešitelný problém,“ říká Corrado. „Čím méně zbraní, tím samozřejmě lépe,“ dodává.
Podle něj si všichni v jeho firmě uvědomili krutou realitu, že s vládou, kterou v současnosti v USA mají, se změny zákonů prosazují jen s největšími obtížemi. „Zbraně tu zůstanou navždy, takže musíte udělat něco, abyste se před nimi ochránili,“ dodává Corrado. Podle jeho slov však jde o to, aby jejich kryty byly jen jednou ze součástí komplexního řešení tohoto problému.
Společnost National Safety Shelters začínala jako firma zabývající se výrobou mobilních výtahů a zařízení na pomoc postiženým lidem. Jedním z jejích dodavatelů byla i firma, která stavěla nadzemní kryty chránící proti tornádům v Missouri. „Po střelbě na škole v Sandy Hook na konci roku 2012 se na nás začalo obracet několik škol v sousedství s dotazem, jestli bychom něco podobného nemohli umístit třeba do tříd, abychom ochránili děti,“ vzpomíná Corrado na zrod nápadu. Vážně se do výroby firma pustila až v roce 2018, kdy došlo k další ke střelbě v Parklandu na Floridě. „Pro nás je to za humny, tamní škola je asi jen hodinu a půl od místa, kde žijeme,“ říká Corrado.
Za vysoký počet obětí střelce v Uvalde mohou mnohá selhání, odhalila zpráva |
Jeho společnost začala kryty nejprve prodávat jako ochranu před střelci a tornády. Jejím prvním klientem byl školní obvod Quitman v Arkansasu, který utratil 1 milion dolarů za instalaci 53 krytů ve všech školních třídách, jídelnách a tělocvičnách, informovala v roce 2019 místní stanice THV11.
Od té doby společnost National Safety Shelters podle Corrada spolupracovala s několika dalšími školami i školkami. Zatím podle něj žádná škola kryty nepoužila při reálném útoku, i když v Quitmanu se v nich svolávaly děti před hrozícím tornádem. Krytů proti tornádu na Středozápadě vyrábí i několik dalších firem, i oni je však začali přeznačovat na „bezpečnostní“ kryty, nikoli kryty proti střelcům.
Jde jen o pocit bezpečí
„Podobná opatření, kvůli nimž se naše školy začnou podobat pevnostem, nejsou opodstatněná,“ reaguje profesor sociální péče na kalifornské univerzitě Ron Avi Astor na snahy floridského výrobce. Podle něj má nápad zásadní nedostatek: až příliš mnoho lidí totiž doufá, že útočník vždy přichází zvenčí, zatímco mnoho střelců bylo žáky škol nebo bývalí studenti. Jsou si vědomi, že opatření mohou snadno obejít. Za druhé nemusí taková opatření lidem přinést lepší pocit. „Máme bezpočet důkazů o zařízeních, která vypadají a působí jako malá vězení,“ říká Astor.
„Stále používám přirovnání o domu, který chcete koupit v sousedství, a realitní agent vás provází a říká, že je celý betonový, všechna okna jsou neprůstřelná, na každém rohu stráží dva policisté, u vchodu je třeba tank… Cítí se lidé v takové stavbě bezpečněji? Ne! Přestěhují se tam, kde mohou pěstovat zeleninu na zahrádce a zdravit se přes ulici se sousedy,“ dodává sociolog.
Astor se rovněž obává dlouhodobých účinků toho, že děti vyrůstají v minivěznicích. „Představte si, že se v takové budově učíte třináct let. Existuje spousta dat, která ukazují, že zejména u dětí v předměstských oblastech s nízkými příjmy spousta těchto opatření, jako například psů nebo policistů, způsobuje naopak vyšší míru předčasného ukončení školní docházky. „Zvyšuje se také pravděpodobnost, že ze školy jdou děti přímo do vězení,“ varuje Astor. Škola se nesmí pode něj stát místem strachu.
Střelba na škole v Michiganu má tři oběti, policie zadržela 15letého studenta |
V krátkodobém horizontu je podle sociologa třeba nalézt plán, který by vyvážil, kam se chceme jako společnost dostat a zmírnit obavy z útoků. Astor proto vyzývá k rozvoji programů budujících vazby mezi dětmi a jejich školami. „Každý učitel by měl vědět aspoň něco málo o citovém životě každého dítěte a něco málo o jeho rodičích,“ říká profesor. Jeho vlastní výzkum navíc odhalil, že právě tyto programy snižují počet dětí, které nosí do školy zbraně.
Přestože Astor podněty, které stojí za těmito ochrannými opatřeními, nepodporuje, ale chápe je. „Když jdou moje vnoučata do školy, chci mít nějakou jistotu, že se z ní i vrátí. Takže naprosto chápu druhou stranu argumentace,“ dodává Astor.
Debata o tom, jak vyřešit tento problém, je však nadmíru komplikovaná. „Všichni se snaží problém vyřešit, ale měli by si uvědomit, že nestojíme proti sobě,“ říká profesor Ron Avi Astor. Nejschůdnější cestou vpřed bude podle něj konstruktivní, na datech založený přístup k dosažení veřejné bezpečnosti.
