Tak se to povedlo! Tým Jumbo-Visma má konečně svého vítěze Tour de France. Není jím Primož Roglič, na kterého se spoléhalo v předchozích letech, a také letos měl původně být lídrem on. Králem Staré dámy 2022 se stal mladý Dán Jonas Vingegaard. Ovšem jak i on sám zmínil, právě týmová síla byla jedním z klíčů k tomu, aby mohl v neděli při západu slunce na Chámps-Élysées obléknout ten nejcennější cyklistický dres. Jaké byly ty další?
Už v minulém ročníku, při své premiéře, stál Jonas Vingegaard v Paříži na pódiu. Tehdy bral druhou příčku, ale ukázal, že v horách může být hodně silný. A taky byl. K tomu ještě přidal chladnou severskou hlavu a výrazně mu pomohlo také sedm parťáků z týmu Jumbo-Visma. To vše sehrálo velkou roli na Dánově žluté cestě do Paříže.
Oprávněné sebevědomí
Mohlo to vypadat možná trochu troufale, když Vingegaard už před startem letošní Tour de France prohlašoval: „Věřím si na celkové prvenství. Už loni jsem v etapě na Mont Ventoux Pogačarovi ujel. A za rok jsem udělal další velký pokrok.“
Ono se ale ukázalo, že to bylo v podstatě jen konstatování faktu. Ve stoupání na Col du Granon to dokázal pětadvacetiletý závodník dokonale. Nejprve týmově svého soupeře vyčerpali, a pak mu sám nastoupil a dojel si pro žlutý dres.
V tu chvíli se jeho sebevědomí snad ještě zvětšilo. „Samozřejmě druhé místo na Tour by bylo skvělé, ale to jsem získal už loni. Letos chci jet na vítězství. Teď se budu snažit udržet žlutý dres až do Paříže,“ říkal Vingegaard. Udržel.
Žádný špatný den
Jet tři týdny v takových vedrech, stále koncentrovaný jen na to, co se děje na silnici před vámi a neudělat žádnou chybu. Pro běžného smrtelníka nepředstavitelná věc. Pro profesionálního cyklistu jedoucího na celkové pořadí zcela normální. K tomu v současné době mít to štěstí, že nebude mít žádný z testů na covid pozitivní, ani jinak neonemocní, vyhnou se mu nebezpečné pády.
A aby toho nebylo málo, při současné vyrovnanosti pelotonu, nemít žádný špatný den. To všechno letos vyšlo Vingegaardovi na jedničku. Hvězdičku tomuto výkonu odebral jen, teď už spíš úsměvný, chaos při výměně kola v kostkové etapě a menší pád v době, kdy už oblékal žlutý trikot. Ale výpadek kondice? Ani náhodou.
Wout van Aert 2x
Někteří si z toho dělali legraci. Jumbo-Visma na Tour vlastně nestartovali v osmi lidech, ale od samého začátku měli početní převahu. Wouta van Aerta lze totiž počítat minimálně za dva. Je to sice nadsázka, ale výsledek takový v podstatě byl.
Nejprve jel ve žlutém dresu, při tom však už poctivě sbíral body do zelené soutěže. Tu poměrně brzy ovládl a pak už mohl být plně k ruce lídrovi svého týmu. Tím se Vingegaard stal už po pár etapách. A belgický kolega při něm nestál jen v náročné etapě po kostkách, kde mu po bláznivé výměně kola pomáhal dotáhnout se zpět do pelotonu, ale také v horách. K tomu si zvládl vyhrát jednu etapu po sólo úniku, druhou ve sprintu do kopce a třetí v časovce.
Méně tlaku ze začátku
Dřív už na tento model najel tým Sky (dnešní Ineos Grenadiers), a osvědčil se teď i nizozemskému Jumbu. Tedy vstupovat do Tour de France s víc než jedním lídrem. V předchozích dvou letech byl jediným mužem na celkové pořadí Primož Roglič.
Jenže loni se po Slovincově odstoupení jako skvělý záskok ukázal právě mladý dánský cyklista. Ten ostatně už samotnou účastí zaskakoval za Toma Dumoulina, který byl původně na Tour určený, ale v průběhu sezony si vzal ‚neplacené volno‘. Najednou celý svět začal zjišťovat, kdo je to vlastně Jonas Vingegaard.
Na start letošní Staré dámy nastupoval už jako jeden z lídrů, ale stále se předpokládalo, že tím hlavním bude Roglič. Což z jeho mladšího kolegy výrazně odstraňovalo tlak.
Silná časovka
Když chce někdo být jedním z favoritů na celkové pořadí, ať už je to kterákoliv ze tří Grand Tours, musí bravurně ovládat také souboj s chronometrem. Ukázalo se to už v minulosti a v posledních letech se to jen potvrzuje. Pogačarův dva roky starý kousek asi vůbec netřeba zmiňovat.
Také Vingegaard na časovce zapracoval a už loni ukázal, že tady jeho slabina nebude. Na minulé Tour v ní dvakrát skončil třetí. Tentokrát v té první kodaňské, která se jela za deště, dojel sedmý, ale jen osm sekund za Pogačarem. V sobotní 20. etapě mu pak patřilo 2. místo. A hádejte, o kolik porazil svého největšího soupeře? Ano, o osm sekund!
Oslabený Pogačarův tým
Někdy se stává, že k úspěchu jednoho ‚kohouta‘ napomůže nepřízeň osudu toho druhého. Ačkoliv Vingegaard letos předvedl úžasný a téměř bezchybný výkon, na jeho soupeři se určitě částečně podepsaly potíže jeho týmu. Ještě před samotným startem se se svou účastí musel kvůli covidu rozloučit Matteo Trentin. Místo něj byl na poslední chvíli povolán Marc Hirschi. Jenže ten se už od minulého roku potýká se zdravotními potížemi a ani na Tour rozhodně nebyl v dobré kondici.
A covid v týmu úřadoval i dál. Během první poloviny závodu museli odjet domů Vegard Stake Laengen (po 7. etapě), po něm pak i George Bennett (po 9. etapě). 16. závodní den, důležitý horský, nedokončil kvůli žaludečním potížím Marc Soler. Ve stejné etapě pak přišel Pogačar i o svého superdomestika Rafala Majku. Ačkoliv to hlavně v roce 2020 vypadalo, že Slovinec zvládl vyhrát v podstatě bez týmové podpory, proti Jumbu to tak zkrátka nešlo.
Související články
