GENTLEMAN JONAS VINGEGAARD
23letý Slovinec Tagej Pogačar opět dělal co mohl, aby ještě měl šanci potřetí za sebou obléknout pod Vítězným obloukem v Paříži žlutý dres. Útočil při stoupání na Col de Spandelles. Útočil i při sjezdu z něj. Což se mu málem stalo osudným. Poté, co zaváhal nejprve o dva roky starší Vingegaard, celou dobu jeho žlutý stín, skončil ve štěrku nakonec on sám.
Dán měl náhle cestu za triumfem otevřenou. Náskok několika vteřin, rozhozený rival, na čele pak tank jménem Wout van Aert. Jenže… „Nechtěl jsem vyhrát tímto způsobem,“ vysvětlil v cíli Vingegaard, proč zpomalil a na rivala počkal. Ten mu následně poděkoval podáním ruky a zvednutým palcem. „Byla to moje jezdecká chyba, šel jsem na hranu, možná za hranu,“ přiznal v cíli Pogačar.
GENTLEMAN TADEJ POGAČAR
Je třeba ocenit i sportovní chování právě slovinského bojovníka. Během letošní Tour kvůli covidu přišel vlastně o celý svůj podpůrný tým. Postupně o všechny své hlavní pomocníky do hor, takže třeba ve čtvrtek poté, co už nemohl dál hrdina 17. etapy Brandon McNaulty, byl opět proti přesile Vingegaardova Jumba osamocený. Ano, i stáj žlutého závodníka postupně prořídla, ale přece jen ne tak výrazně.
Zničený slovinský cyklista Tadej Pogačar z týmu UAE v cíli 18. etapy Tour de France
Pogačar se mohl vymlouvat, mohl hřešit na smůlu, házet vinu na ostatní. Jenže on ne. „Dal jsem do toho dneska všechno. Nemyslel na vítězství v etapě, chtěl jsem zpět žlutý dres. Myslím, že jsem udělal všechno, co jsem mohl, jsem na sebe hrdý, protože více jsem pro celkový triumf udělat nemohl. Jonas byl dneska silnější. I na Tour. Jestli mě dnes ovlivnil pád a fakt, že jsem byl bez svých pomocníků? I v osmi lidech by bylo Jonase těžké porazit, možná bych měl více možností pro útoky v posledním týdnu, ale on byl prostě nejlepší,“ uznal sportovně.
ZROD NOVÉ RIVALITY. SPORTOVNÍ RIVALITY
Mimochodem, byl to Slovinec, který jako první gratuloval svému přemožiteli, když ten telefonoval domů manželce a dcerce. A jak řekl po závodě legendární Alberto Contador, nyní expert Eurosportu: „Tohle byl krásný den pro cyklistiku. Tahle rivalita je to nejlepší, co nás mohlo potkat.“
Tour de France 2022, 18. etapa: Pogačar a Vingegaard na startu etapy.
Pogačarovi je 23 let a na Tour má ze tří účastí dva žluté a tři bílé dresy, jeden puntíkatý (pro krále hor), letos skončí celkově druhý, na slavném závodě už vyhrál devět etap. „A do konce Tour chybí ještě tři, mohl bych zkusit nějaké to vítězství,“ ukázal po prvotním zklamání opět svoji rozvernou a bojovnou povahu.
Vingegaard při druhém startu na „Staré dámě“ bere po loňském druhém místě letos žlutý i puntíkatý. Oba dresy letos podpořil dvěma etapovými vavříny. Na kluka, který ještě před pěti lety v přístavu kuchal ryby a o profesionální cyklistice mohl jen snít, celkem slušný úspěch. A také on patří do mladé generace, v prosinci mu bude 26 let a narodit se o tři týdny dříve, mohl letos získat stejný trojboj jako Pogačar loni, tedy mít ve svém držení i dres bílý pro nejlepšího mladíka.
„ZELENÁ PŘÍŠERA“ WOUT VAN AERT
Nebylo by fér na letošní Tour oslavovat jen impozantní dvojici na čele závodu. Je téměř jisté, že největším bojovníkem „Staré dámy“ se stane někdo jiný, 27letý Vingegaardův parťák z týmu Jumbo-Visma jménem Wout van Aert. „Vezměte si Petera Sagana v jeho nejlepších letech a vynásobte dvakrát. A pořád to nebude stačit. Ten kluk je mimo veškeré kategorie,“ ocenil nizozemský tank ve čtvrtek i bývalý český profesionál František Raboň.
Tour de France 2022, 18. etapa: Van Aert stupňuje tempo, za ním Vingegaard a ještě i Pogačar, který ale brzo odpadne.
Muž v zeleném pro nejlepšího sprintera ve čtvrtek dojel třetí v nejtěžší pyrenejské horské zkoušce letošní Tour de France! Za Vingegaardem a Pogačarem. Na posledním kopci mu vyčerpaný Sepp Kuss předal jejich lídra. Co na tom, že byl Van Aert už 120 kilometrů v úniku. Poté, co zničil kolumbijskou „horskou blechu“ Daniela Martineze i francouzského elitního vrchaře Thibauta Pinota, právě on svým tempem definitivně odrovnal i Pogačara. S vahou přesahující o deset a více kilo horské specialisty.
„Říkáme mu ‚Zelená Příšera‘,“ usmívá se sportovní ředitel Jumba Grischa Niermann. „Chtěli jsme pro Jonase získat ještě nějaký čas. V závěru jsem do toho dal úplně všechno. Byl to bláznivý den. A vím, že když se na to soustředím, dovedu být jeden den v horách velmi silný,“ přidal se sám Van Aert. Nabízí se otázka: Pokusí se jednu sezonu soustředit více než jen jednu etapu jednoho ze závodů Grand Tour a obětuje i něco ze svých svalů, aby se pokusil vyhrát Giro, Tour či Vueltu?
NEPOVEDENÝ ROČNÍK DOPROVODNÝCH MOTOREK
Zatímco na 700 kontrol Mezinárodní cyklistické federace (UCI) během letošní Tour žádné pomocné motorky v rámech kol pelotonu neobjevily, ty skutečné dvoustopé motorky (někdy i trojkolky) nemají za sebou povedenou Grand Tour.
V průběhu závodu si opakovaně závodníci stěžovali, že motorky pomáhají jezdcům v únicích, protože jsou až příliš dlouho a blízko před nimi, takže je za sebou díky aerodynamice táhnou. Ve čtvrteční etapě pak zapsaly na své konto pády Nilse Eekhoffa a Jacka Bauera. Při průjezdu městem v úvodních kilometrech 18. zkoušky totiž na dlouhém zpomalovacím přejezdu jedna zastavila těsně před Eekhoffem, který přes ní přepadl.
Kousek za oběma jelo i doprovodné vozidlo Pogačarovy stáje UAE. To muselo prudce dobrzdit, aby Nizozemce nepřejelo. Za ním ale jel zpět do pelotonu Bauer. Ten by se autu stihl vyhnout, jenže možnost jej objet mu uzavřela další motorka, která se do zúžené silnice cpala naprosto zbytečně. „Panebože, to je první Tour, na které řídíš,“ zuřil směrem k motorkáři 37letý Novozélanďan. Zcela oprávněně. Pokud bude stejného názoru i ředitelství závodu, může řidič dostat pokutu, nebo to pro něj mohla být ne první, ale poslední Tour de France.
ZLOMENÝ SIMON GESCHKE
Simon Geschke.
Projel cílem s více jak půlhodinovou ztrátou. Schoval hlavu do dlaní a plakal. Ne vyčerpáním. Ale zklamáním. Do 18. etapy vstupoval 36letý německý veterán Simon Geschke v puntíkatém dresu. Bude v něm i nadále, ale v Paříží v něm slavit nebude. V prestižním souboji o „Krále hor“ totiž skončí na druhém místě osm bodů za Vingegaardem.
Přitom s ohledem na bláznivý vývoj etapy, kdy druhý a třetí horu dne opanovali Van Aert a Vingegaard, mu „stačilo“ dostat se do úniku a opanovat první horský dojezd, kde by bral deset bodů. A to by mu nakonec stačilo. Jenže Geschke se do úniku dostat nedokázal, přestože mu první nástup po startu dokázali zlikvidovat jeho parťáci z Cofidisu. Další si hlídal sám. Ale marně. Nechytil se ani „Zelené příšery“, která se do úniku dne dokázala bez problémů docvaknout.
„Byla to šíleně stresující etapa. Snažil jsem se dostat do správného úniku, ale nezvládl jsem. Můj tým odvedl neuvěřitelnou práci, byl jsem blízko, abych se nakonec před Aubisque (první hora dne) do úniku dostal, ale chyběl kousek. Nešlo to. A v tu chvíli jsem věděl, že je dres ztracený. Ale… jsem druhý v horské klasifikaci Tour. Puntíkatý dres patří nejlepšímu vrchaři závodu a myslím, že je ve správných rukou. Má ho ten pravý,“ hlesl sympaťák z Berlína.
Proč ten smutek? Krom všeho pochopitelného – prestiž, sláva, peníze – se mohl stát prvním německým cyklistou, který by puntíkatý dres na Tour de France vybojoval. Ano, skutečně, cyklistická velmoc ve 109leté historii závodu získala všechna možná ocenění, králem hor se ale z této země dosud nikdo nestal. A zatím ani nestane.
