Článek
Naposledy běžela na vrcholné akci před pěti lety, kdy zkompletovala svůj zlatý hattrick na osmistovce. Pak se ale pozměnila pravidla týkající se atletek s vysokou hladinou testosteronu, které si tak musely hledat jiné tratě, pokud chtěly dál závodit na vrcholné úrovni.
Například Christine Mbomaová z Namibie, která běhala čtvrtku, se přesunula na dvoustovku, na níž získala v olympijském Tokiu stříbro.
Semenyaová, která rozhodnutí Světové atletiky neúspěšně napadla u Mezinárodní sportovní arbitráže, zvolila trať 5000 metrů, jakkoliv její muskulatura je oproti výrazně drobnějším elitním vytrvalkyním nevýhodou.
Druhou variantou by bylo lékařsky snižovat hladinu mužských hormonů, ale to už podruhé odmítla. Při první medikaci po úpravě pravidel v roce 2011 si podle svých slov prošla peklem.
„Bylo mi špatně, přibrala jsem, měla jsem panické stavy. Jako kdyby do mě někdo každý den bodal nožem. Ale neměla jsme na výběr. Bylo mi dvacet, chtěla jsem na olympiádu, tohle pro mě byla jediná cesta,“ vzpomínala v dokumentu HBO.
Daleko od maxima
Dokázala se nominovat na mistrovství světa, ale rozběh v horkém americkém odpoledni jí nevyšel. Od začátku ztrácela a doběhla v čase 15:46,12, patnáct sekund za svým osobním rekordem.
„Tentokrát bylo opravdu vedro, nedokázala jsem udržet tempo, i když jsem se snažila,“ pokrčila rameny. „Ale bylo skvělé tady běžet. To, že jsem tu mohla dokončit závod na 5000 metrů, je pro mě požehnáním. Pořád se učím a chci se učit ještě víc,“ vyprávěla po svém rozběhu.
