Neustálé střety, ale také nádhera poválečné fotbalové euforie. S Lojzkem Lapáčkem ve Slezské Ostravě
Putování za literárními hrdiny nás v seriálu Česko mezi řádky teď zavede do Slezské Ostravy. Právě tato část města je přímo v názvu románu exilového spisovatele a ostravského rodáka Oty Filipa. Jeho kniha Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy ukazuje bez příkras soužití Čechů, Poláků, Němců a Židů v polovině 20. století. A to vše v kulisách legendárního fotbalového klubu, původně SK Slezská, dnes Baníku Ostrava.
Pár metrů od slezskoostravské radnice je široká a velmi rušná komunikace. Když člověk hojně zapojí fantazii, odstraní asfalt, tak tady bylo hřiště dnešního Baníku, tehdy SK Slezská.
Neustálé střety, ale také nádhera poválečné fotbalové euforie. S Lojzkem Lapáčkem se vydáváme do Slezské Ostravy
Proměny a neustálé střety
„Dnes bychom těžko tušili, že tady na konci 19. století byl krásný park, zvaný jako Stará střelnice. Postupem času se změnil v jakési sportoviště, kde sportovní klub Slezská Ostrava měla své vlastní cvičiště. Bylo tam škvárové hřiště,“ popisuje ostravský kronikář Petr Lexa Přendík.
Jsou zde stromy, posekaná tráva. Kdybyste hledali informační ceduli, která by říkala, že tady bylo původní hřiště Baníku, žádnou tu nenajdete.
„Ostrava je typická proměnami a neustálými střety. Jak se v knize můžou čtenáři dočíst, tak i střety kulturní, tady se střetávají Němci, Poláci, Češi, Židé – to je Ostrava,“ usmívá se Petr Lexa Přendík.
Většina návštěvníků je slušná, do knihy vyberu jen výjimky, říká autor románu Poslední aristokratka
Číst článek
Čtvrť, která zmizela
„Nacházíme se v centru tehdejší Slezské Ostravy. Stojíme ve čtvrti, která se nazývala Zámostí. Kdybychom tu stáli ještě před půl stoletím, tady kolem slezskoostravské radnice by byly činžovní, výstavní domy. Byla tady celá čtvrť, která zmizela, od 60. let se začala bourat a v 80. letech zmizela definitivně.“
Ze skvostných domů Slezské Ostravy zůstalo do dnešních dnů jen pár – například honosná budova slezskoostravské radnice. „Odkazuje to i k českému vlastenectví, v nároží, v arkýři vidíme moravskou orlici, českého lva nebo slezskou orlici,“ ukazuje kronikář.
Fotbalová atmosféra na divadle
Vydáme-li se po stopách Lojzka Lapáčka, můžeme se dostat až do Národního divadla moravskoslezského, které má hru o Lojzkovi Lapáčkovi na repertoáru.
„Lojzka Lapáčka budil fotbal, když byl malý. Vyrůstal ve stínu svého otce-funkcionáře. Jeho otec Bohumil byl jedním ze zakládajících členů a potom i funkcionářů SK Slezská. Klub, který sídlil někde jinde, tady na Bazaly se přestěhoval, když začal růst,“ popisuje mluvčí Národního divadla moravskoslezského Šárka Swiderová.
Fotbalová atmosféra se přenesla i do hry divadla. „V době Lojzka Lapáčka to byla nádhera poválečné fotbalové euforie. Na Slezské Ostravě jsem vyrostla, chodila jsem sem s babičkou a dědečkem, jsem taky pěkný pamětník, Bazaly znám, ten řev jsem slyšela v dětství, to bylo neskutečné. Vůbec se Lojzkovi nedivím, že měl tu slabost,“ směje se Šárka Swiderová.
Lojzek Lapáček ve svých snových fantaziích často v románu létá. Jestli se chcete na Ostravu taky podívat z nadhledu, vystoupejte třeba na radniční věž. A možná poznáte, že Ostrava je překvapivě zelená.
