Hlavní organizátorkou festivalu je Libuše Březovská, která šéfovskou roli převzala po svých rodičích. I jí pomáhá s organizací manžel.

„Šumperk se stal známým centrem folkloru díky mým rodičům, kteří festival založili a dlouho vedli. Je symbolické, že jsem po nich převzala organizátorskou taktovku já s manželem. Jsem ráda, že festival žije dál a slaví třicátiny,“ říká Libuše Březovská.

Co vlastně vedlo ke vzniku akce?
Kdysi jsme byli s folklorním souborem Markovice na festivalu ve Francii a rodičům, kteří soubor vedli, se moc líbil. Bylo to menší městečko, ale festival měl zvuk. Rodičům se líbily i doprovodné akce, jako třeba roztančená ulice. A řekli si, že založí festival tady. Nultý ročník se uskutečnil u nás v Postřelmově, kde má Markovice sídlo. Postřelmov byl ale na takovou akci malý, takže se pak maminka dohodla se starostou Šumperka, že bude festival tam. Také proto, že tamní pěší zóna je výborným prostorem pro roztančenou ulici.

Vnímáte velké jubileum, nebo to v návalu práce kolem festivalu ani nestíháte?
Přiznám se, že na to nemám čas myslet, protože byla pauza kvůli covidu a teď je válka na Ukrajině, se kterou jsou taky spojeny velké organizační problémy. Tento ročník je na pořádání velmi náročný, takže na nějaké velké oslavy nemáme ani pomyšlení.

Poznamenala covidová pauza festival hodně?
První rok se nekonal, loni byl bez zahraničních souborů. Dá se říct, že po třech letech je letos akce znovu i se soubory ze zahraničí, byť s jejich nižší účastí. Všechny problémy posledních let včetně války na Ukrajině se do našeho festivalu promítají.

Jak se na něm odráží válka?
Máme každoročně soubory ubytované na internátech šumperských škol, ale ty potřebovaly část kapacity pro uprchlíky, takže tam máme jenom omezený počet míst a museli jsme shánět ubytování jinde. Například jedna škola nám z domluvených téměř tří stovek míst mohla poskytnout jen sedmdesát. Domluvili jsme se po penzionech a dalších ubytovacích zařízeních, což však zvyšuje náklady akce. Ubytování navíc máme hlavně mimo Šumperk, což dál vše prodražuje kvůli každodennímu dojíždění do města. Nedostatek ubytovacích kapacit a financí tak vedl k tomu, že jsme museli některé soubory odmítnout.

Kdo vám vypadl?
Moc nás mrzí, že jsme museli odříct soubory z Itálie, Srbska a hlavně z Kapverdských ostrovů. Bylo nutné trochu improvizovat. I tak ale bude program atraktivní. Ze zahraničí přijedou Mexičané, skvělý soubor ze španělské Galicie a další například z Belgie, Slovenska či Bulharska.

Jak jste řešili odmítání souborů?
Je to velmi nepříjemné, protože jejich zájem o vystupování v Šumperku je veliký. Bohužel nedostatek ubytovacích kapacit a financí nás donutil počet souborů zredukovat. Vybírali jsme podle zaslaných ukázek a stejně jako dřív se snažíme přinést nějakou novinku. Třeba folklor z Galicie jsme tady ještě neměli, to bude spolu s Mexičany největší tahák. Jsou opravdu výborní.

Jsou ještě nějaké další novinky?
Chystáme netradiční koncert, půjde o propojení bigbítu s keltskou muzikou a dívčí cimbálovkou Iršava. Sama se na to moc těším. Hlavní dva festivalové pořady zůstávají, stejně jako Roztančená ulice. Některé soubory se ještě představí po okolí Šumperka. Věřím, že v srpnu přivítáme tak jako v předcovidových letech v šumperských ulicích i na koncertech tisíce diváků.