Šli si vlastní cestou a malý svět českého veslování to pořádně rozbouřilo. Pražský klub Hamr se před několika lety postavil establishmentu a dodnes má pověst potížistů se symbolickými černými vesly. „Říkají nám černí jezdci, černokněžníci,“ usmívá se trenér a závodník Adam Kapa. Časy se ale mění a reprezentaci teď pomáhá posádka čtyřky bez kormidelníka, navzdory sporům složená z armádního velkoklubu Dukla a právě z Hamru.
Nejsou tady láska a vražda jako mezi Monteky a Kapulety, ale rozhořčené emoce určitě.
„Myslím, že je to hrozná škoda. Je to trošku mediální masírka. Všichni do nás odmalička meldujou: Hamr je zlo!“ říká Jakub Kyncl, nejmladší člen reprezentační čtyřky bez kormidelníka, noncoxu, jak se říká u vody. „Zjistil jsem, že jsou to totální výmysly, nesmysly. Nějaké křivdy tam asi proběhly, ale myslím, že veslování je skvělé tím, že je v něm přátelství, všichni se znají. Mělo by se všechno spojit a nemít zášť vůči žádnému klubu.“
Právě tenhle mladík z elitní Dukly po jarních kontrolkách naťuknul možnost společné spolupráce. Ta vzešla z výsledků kontrolních závodů, kde na dvojce bez kormidelníka Adam Kapa s Dmytrem Baranivským z Hamru porazili Kyncla s Matějem Machem z armádního klubu.
„Neříkám, že mezi kluby panovala nevraživost, ale myšlenka na to, že by se spojily, tady nikdy nebyla. Já jsem přišel za Adamem jako zobák. Říkám mu: Hele, Adame, já jsem mladej, nemám proti vám nic. Jestli budete mít zájem, tak si s vámi hrozně rádi sedneme do posádky,“ líčí Kyncl.
Netradiční vznik reprezentační posádky překlenul zlou krev. Ta v českém veslování bouřila od té doby, co se rozdělil pražský klub VK Smíchov, v polovině minulého desetiletí mezi civilními oddíly dominantní síla. Velká část členstva se po sporech s tehdejším vedením osamostatnila a včlenila se do nového klubu Hamr v Braníku. A do tradičního soukolí vnesla nové pořádky, i lehce provokativní černá vesla, odkaz na někdejší spolupráci s labským klubem v Boleticích.
Nový sportovní ředitel svazu Ondřej Synek, jenž funkci přebral po loňském konci své parádní kariéry pětinásobného světového šampiona, ale staré neshody neřešil.
„Kluci jsou z Hamru, nejsou v resortním centru, ale v kontrolních závodech si vyjeli širší nominaci, tak se vytvořila posádka,“ vysvětlil Synek.
Loď dostal na starost zkušený trenér Luboš Ondráček, vůdčí osobnost smíchovského exodu na Hamr. Muž s ostrými názory, které ukázal, když v osmdesátých letech odmítl nabídky k dopingu. V reprezentaci vedl několik posádek, v roce 1996 měl na olympiádě lehký dvojskif Michálek – Vabroušek, léta trénoval i současného předsedu Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala. Na začátku nového tisícletí pak odjel na několik let do Austrálie.
„Když jsem tam přišel, sedm měsíců jsem musel dělat různé práce, uklízel jsem třeba v mrakodrapu. Měl jsem na starosti padesáté šesté a padesáté sedmé patro,“ vzpomíná Ondráček s úsměvem.
Pak se ale rychle dostal ke své expertíze, začal v Austrálii trénovat a stal se i manažerem národního týmu pro cesty do Evropy. Teď vede na Hamru talentovanou skifařku Annu Šantrůčkovou a pomalu brousí hrany noncoxu, který vzniknul z nečekaného partnerství. Je složený ze tří starších veslařů a Kyncla, jenž věkem ještě patří do kategorie do 23 let. Borci pracují na tom, aby se srovnala technika jejich záběrů. A první výsledky jsou vidět, o víkendu při finále Světovém poháru v Lucernu skončili třetí ve finále B.
„Mně se strašně líbí, že Luboš u techniky a procesu tréninku nikdy nezůstal u starého, zaběhlého systému. Co se týče kondiční přípravy, děláme klasické věci. Ale na vodě si hodně bereme od Italů i Australanů,“ hodnotí Kapa. „Snažíme si najít svoji cestu, aby to do sebe zapadlo jako hodinky.“
Tihle chlapci jsou v horší pozici, než hvězdná párová čtyřka, naplněná loňskými světovými šampiony do 23 let, která už spolu pracuje několik let. Ale po prvních měsících mají už za sebou první metu. V Lucernu zvládli přesvědčit sportovního ředitele Synka, aby je zařadil do týmu pro zářijové mistrovství světa v Račicích.
„Už na jaře jsem avizoval, že závěrečná nominace pro Račice vzejde v Lucernu. Kluci úplně nepropadli. Samozřejmě, není to na boj o finále mistrovství světa. Ale já chci disciplínu podržet, aby se na to příští rok případně mohli nabalovat další závodníci, a aby se disciplína vyvíjela,“ ujišťuje Synek.
