Le Mans Classic, které dává dohromady ikonické závodní vozy z historie slavné čtyřiadvacetihodinovky, je úžasnou oslavou závodění a vášně pro automobily ve všech podobách.
Závodní muzeum
Když procházím kempem a skoro u každého karavanu nebo obytného vozu vidím historická BMW, ferrari, porsche, jaguary a desítky dalších slavných závodních značek, tak si říkám, že to je momentálně asi ten nejdražší kemp na světě. Tísní se tu stovky výjimečných aut, jejich majitelé se potkávají ve společných umývárnách podobných těm v kempu na Mácháči a panuje tu neskutečná atmosféra, z níž je cítit očekávání závodů, ale i obyčejná radost a nadšení pro auta.
Jak se závodí Pro každou z kategorií vozidel jsou při Le Mans Classic vyhrazeny 2 hodiny a 09 minut, rozdělené do 3 jízd po 43 minutách. V polovině každé jízdy musí vozy povinně zajet do boxů, kde proběhne výměna jezdců. Samotný start poslední jízdy probíhá pro Le Mans tradičním způsobem: na pokyn startéra vyběhnou jezdci z určeného místa ke svým strojům, nastartují motor – a vyrazí závodním tempem na trať. Šachovnicová vlajka se mihne pří průjezdu nejrychlejšího vozidla cílem, počínaje 43. minutou závodu. Výsledky se určují podle počtu absolvovaných kol a časového odstupu za vítězným vozem. Rozdíly v technických možnostech strojů v jedné věkové kategorii zohledňuje další klasifikace, vypsaná podle koeficientu dle objemu motoru. Nově byla vypsána také klasifikace týmů, složených z vozů se stejnými startovními čísly ze všech skupin. |
Mezi kempem, blízkým paddockem a v celém areálu se v každou denní i noční dobu pohybuje neuvěřitelné množství lidí na nejrůznějších vozítkách. K vidění je vše od elektrických koloběžek, přes kreativně vytuněné mopedy a skútry, čtyřkolky pro tahání pneumatik a materiálu až po okruhové shuttly, které pro Le Mans Classic zajišťují klubové Volkswageny T1, staré armádní jeepy, Citroeny 2CV a Méhari a několik dalších stylových historických vozů.
Kemp, paddock tribuny, cílovka i všechno ostatní je soustředěno do severní části okruhu známým také pod jménem Circuit de la Sarthe. Má necelých 14 km a 38 zatáček a během letošního desátého ročníku Le Mans Classic se tu vystřídalo přes 200 tisíc návštěvníků, kteří se mísili s početnými závodními týmy, armádou pořadatelů a tisíci dalších lidí, kteří zajišťují bezvadný chod celého závodního víkendu.
Přestože se Le Mans Classic jede nonstop přes celý víkend, startovní pole je rozděleno do několika skupin podle stáří vozů, které pak jedou během víkendu několik etapových závodů. I mezi vozy v jednotlivých kategorií jsou ovšem velké rozdíly, a tak se konečné pořadí určuje přepočtem zohledňujícím hendikep slabších vozů.
Letos ve startovním poli byly i tři české týmy. Vedle spolku Le Mans Redux s Aero Minor Sport 750 (1949), to byl tým Škoda s Michalem Velebným a Stanislavem Kafkou závodící se Škodou Sport (1949) a Talbot Lago T26 GS (1950) Františka a Roberta Kudelových. Všechna „česká“ auta startovala ve stejné skupině zahrnující období 1949-1956.
O 15 kilo lehčí
Každý z těchto vozů v sobě nese silný příběh jako třeba Škoda Sport, s níž závodil Michal Velebný, který je jinak vedoucím restaurátorské díly Škoda Muzea. „Je to pro mě srdeční záležitost a jsem rád, že mohu závodit na této krásné trati s autem, které jako tehdejší šéfkonstruktér karoserií navrhoval můj děda,“ popisuje osobní pouto s vozem Michal Velebný, který v rámci příprav na závody zhubnul 15 kg.
Ještě filmovější příběh má Aero Minor Sport, které v Le Mans závodilo v roce 1949 s posádkou František Sutnar a Otto Krattner a dosáhlo jedno z největších vítězství v historii československého motorsportu. V době protektorátu tajně vyvíjený automobil dosáhl v prvním poválečném závodě v Le Mans senzačního úspěchu. V celkovém pořadí patnáctý, avšak první ve své třídě a druhý v absolutní klasifikaci vypočítávané podle výkonového koeficientu. Výhra půl milionu franků za druhé místo, se jim však stala osudnou. Půldruhého roku po Le Mans, obvinil komunistický režim posádku z velezrady. Otto Krattner dostal 11 let, František Suttnar ještě o čtyři více. Slavní závodníci byli vymazáni z dějin sportovních úspěchů země a na fenomenální výkon v Le Mans se mělo zapomenout.
Autofotka týdne: závodní Aero Minor se opět chystá na okruh v Le Mans |
Dostat auto znovu na Le Mans a připomenout senzační úspěch i osudy lidí s ním spojených si dala za cíl šestice přátel sdružených ve spolku Le Mans Redux. „Na závod jsme se dlouho připravovali. Přihláška se podává rok dopředu, všichni jsme si museli udělat mezinárodní závodní licenci. Náš start posunul také covid,“ vyjmenovává úskalí Michal Froněk, který je jedním z hlavních strůjců celé myšlenky.
S okruhem se seznamoval i virtuálně když se na playstationu učil pořadí jednotlivých zatáček. Mnoho testovacích hodin strávil tým i na okruhu v Mostě s nímž jej pojí Josef Zajíček - majitel Autodromu Most a zároveň člen spolku Le Mans Redux.
Na dráze v Le Mans jel Michal Froněk stejně jako jeho společníci úplně poprvé. „Velké nebezpečí spočívá v nevyrovnanosti aut v závodním poli a když kolem proletí mnohem rychlejší vozy, tak to naším malým a lehkým Minorem pořádně zamává,“ přibližuje specifika závodu Froněk.
Náročné byly také noční jízdy. V odlehlejších částech okruhu vedoucích lesem museli spoléhat jen na stařičké světlomety, protože se startovní pole často roztrhalo a jelo se tak spíš po paměti. „Na druhou stranu se potvrdilo, že Minor je neobyčejně hbité auto, váží jen 400 kilo, je to živý dvoutakt a tak v zatáčkách může dávat na frak i mnohem silnějším autům,“ říká.
Za volantem se Froněk střídal se Zdeňkem Kašparem, Davidem Karáskem a Jaroslavem Práškem, který je zároveň i hlavním mechanikem a zná celý vůz do posledního šroubku.
To také pomohlo v závěrečném závodě, který se neobešel bez technických potíží. Zatímco v pátečních trénincích, kvalifikaci a v sobotních závodech se za volantem střídali vždy dva jezdci, nedělní odpolední finále, které se startovalo tradičním způsobem s auty na jedné straně dráhy a jezdci na druhé, bylo na zkušeném Jaroslavu Práškovi.
Skvělý start, kdy Prášek v úvodní skrumáži prokličkoval mezi několika soupeři a posunul se dopředu pokazily problémy s kloubem převodovky, který způsoboval velké vibrace v celém voze. Ty následně uvolnily táhlo plynu a vůz musel několikrát zastavit. „Měl jsem s sebou nářadí zabalené v hadru a tím jsem táhlo plynu vždy přivázal a nějaký čas to drželo. Bohužel jsem to musel udělat několikrát a tím jsme ztráceli cenný čas. Rozhodl jsem se ale, že musím dojet za každou cenu,“ popisuje Prášek nesnáze posledního závodu a zároveň chválí úžasnou diváckou atmosféru, kdy fanoušci jeho trápení s opravami auta ocenili velkým potleskem.
„Levé kolo skákalo pět centimetrů nad asfalt, tak si asi dovedete představit co to s tak malým autem udělá. Říkal jsem si, že když se kolo utrhne, tak se auto začne kutálet a já musím vyskočit,“ říká Prášek, který v otevřeném hliníkovém autě bez pásů a jakýchkoliv bezpečnostních prvků i tak dosahoval maximálky 139 km/h.
Nakonec to i přes všechny překážky vystačilo na celkově 52. místo ze 76 vozů přihlášených do této skupiny. Pro papírově nejslabší a nejstarší auto s jezdci, kteří většinou zatím mají jen minimum závodnických zkušeností a na okruhu v Le Mans jeli úplně poprvé, by byl úspěch závod i jen dojet, ale takto jde o velmi solidní výsledek.
Nabízí se tedy otázka, jestli příští rok, kdy se slaví sté výročí slavného závodu, uvidíme na startu opět malé Aero Minor Sport. „Zatím nemohu říct, jestli se tady objevíme znovu v této sestavě, zda pojedu opět třeba já, nebo to bude tým a profesionální jezdec. Chceme mezitím také pracovat na celém příběhu, aby bylo zřejmé poselství, jaké v sobě nese. Po letošním závodě, kdy jsme nasbírali mnoho cenných zkušeností v tom vidím velký smysl,“ říká Michal Froněk.
A jaké jsou nejbližší plány a kde bude k vidění Minor v Čechách? Jedním z podniků, které jsou na programu je bezpochyby Sutnar/Krattner memorial, jehož nultý ročník se uskutečnil loni na mosteckém autodromu a letos na podzim jej čeká na stejném místě pokračování.
Příběh plackyŠkoda Sport, derivát „Tudoru“ přezdívaný pro nízkou hliníkovou karoserii „placka“, startoval v podniku 24 hodin Le Mans 1950. Letos se originální vůz vrátil na slavnou trať.  Placka debutovala na Velké ceně Československa v Brně 1949. Dvoumístný speciál s řadou osvědčených komponentů sériových „Tudorů“ měl celohliníkovou ručně vyráběnou pontonovou karoserii. Následovaly úpravy podle regulí již tehdy legendárního vytrvalostního závodu 24 h Le Mans. Na jeho start se tovární posádka Václav Bobek / Jaroslav Netušil postavila 24. června 1950, tehdy šlo o 18. ročník závodu na okruhu de la Sarthe. Pro noční etapu byla Škoda Sport vybavena dvěma přídavnými světlomety, chlazení brzdových bubnů předních kol zlepšily otvory v přední masce, směrové stabilitě prospělo zvětšení rozvoru na 2150 mm při zachování příznivé hmotnosti 700 kg – včetně nářadí a náhradních dílů. Vodou chlazený čtyřválec 1089 cm3 s českou elektroinstalací PAL 12 V a diagonálními pneumatikami Barum dával i díky závodnímu palivu namíchanému z benzinu, etanolu a acetonu výkon 50 k (37 kW) při 5200 min-1. Škoda Sport dosahovala rychlosti až 140 km/h při nízké spotřebě asi 12 l na 100 km. Škodováci proto nemuseli tankovat tak často jako mnozí konkurenti. Během prvních 13 hodin závodu v Le Mans se posádka Bobek / Netušil probojovala na 2. místo v kategorii do 1100 cm3 a 5. pozici v celkovém hodnocení podle koeficientu výkonnosti. Rodící se senzaci bohužel ukončila sice drobná, ovšem v daných podmínkách neopravitelná technická závada. Ve 121. kole závodu praskla pojistka ojničního čepu. Posádka směla podle regulí použít pouze náhradní součástky a nářadí, které měla na palubě… Mladoboleslavští věřili v satisfakci, napřesrok zvažovali nasazení dvojice modernizovaných speciálů Sport. Vyhrocená politická situace období „studené války“ však další start škodovek na slavné čtyřiadvacetihodinovce neumožnila. Červen 1950 tak znamenal poslední start českého vozu s českou posádkou ve 24 h Le Mans. Letošní ročník však na sebe nechal čekat, dvouletý cyklus totiž přerušila pandemie COVID-19. Připomenutí 70. jubilea debutu závodního derivátu „Tudoru“ v Le Mans se tak posunulo na rok 2022. Od pořadatelů vůz dostal symbolicky opět startovní číslo 44, stejné jako při prvním startu na slavném okruhu v roce 1950. „Po šestileté renovaci se nám letos podařilo projekt návratu vozu ŠKODA Sport do Le Mans dotáhnout do zdárného cíle. Vůz si při náročném víkendu vystačil s běžnou pečlivou údržbou, vyhnuly se nám větší technické potíže. Pro naše 73 let staré auto je to úžasný výkon,“ popsal Michal Velebný. V nabité třídě 2 pro vozy z let 1949 až 1956 podávala posádka Stanislav Kafka / Michal Velebný během kvalifikace i soutěžních jízd velmi vyrovnané výkony. Češi stírali výkonové manko vozu na silnější či mladší soupeře technicky čistou jízdou, která jim v celkovém hodnocení kategorie vynesla 47. místo ze 74 posádek, vítězství bral Jaguar D‑Type z roku 1954. V pořadí přepočítaném podle koeficientu ovlivněného výkonem a objemem motoru figuruje česká posádka dokonce na 43. pozici. |
