Psát s Milošem Kopeckým byla dobrá lekce, vzpomíná spisovatelka Blanka Kovaříková

11. červenec 2022

Její spisovatelský záběr je široký a kromě jiného se zabývá i českými hereckými legendami. Jak říká Blanka Kovaříková, považuje se za dělnici písma. Jak píše o lidech, kteří už nežijí? Jak o nich sbírá informace? Zatajuje jejich negativní vlastnosti? Čím ji uhranula doba 30. let? O čem je její poslední kniha?

„Jsem šťastná, že jsem ještě zastihla třeba Miloše Kopeckého. Byla to dobrá lekce. Byl už nemocný a nebyl vůbec naladěný. Když jsem mu nesla text autorizaci, řekl mi: Vy jste mě tak potěšila! Říkala jsem si – čím asi? A on pokračoval: Vy jste to přepsala do tak krásné spisovné češtiny, že se mi to dobře četlo,“ vzpomíná Blanka Kovaříková.

Dodnes lituji

Na každý rozhovor se prý velice poctivě připravuje. Taky si říkám, že setkání s tím hercem může být jediné v životě a je třeba ho maximálně využít.“ Tak třeba seděla 20 minut u slavného herce Raoula Schránila, kterého bylo třeba vyfotit.

„Dodnes lituji, že jsem se nevrátila ještě si s ním dvě hodiny nepovídala. Pak jsme se už totiž nikdy neviděli. To jsou okamžiky, kdy si říkám: Děvče, musíš udělat všechno, co půjde a zeptat se na všechno, co tě napadne. Protože toho člověka už nemusíš nikdy vidět a stojí ti to za to,“ uzavírá spisovatelka v Blízkých setkáních.

autoři: Aleš Cibulka , eh
Spustit audio

Související