To, že  Sachs  je  ekonom a nikoliv  popekonom, tedy ekonomicky  se tvářící  kecálista jej vede k tomu,  aby  formuloval  velmi střízlivě a  na  základě  fundamentálních  faktů. Nikoliv  poptávané  objednávky  těch, co momentálně  určují, co si kdo a jak mám myslet. A podle  toho jeho úvaha  nad  Ukrajinou vypadá.

Překladač si doslova smlsnul  na

Ukraine Is the Latest Neocon Disaster

Ukrajina je poslední neoconskou katastrofou

Válka na Ukrajině je vyvrcholením 30letého projektu amerického neokonzervativního hnutí. Bidenova administrativa je plná stejných neoconů, kteří bojovali za americké války v Srbsku (1999), Afghánistánu (2001), Iráku (2003), Sýrii (2011), Libyi (2011) a kteří udělali tolik pro provokaci Ruska. invaze na Ukrajinu. Seznam akcí  neokonzervativců je jednou  nezmírněnou katastrofou, přesto Biden osadil svůj tým neokony. V důsledku toho Biden směřuje Ukrajinu, USA a Evropskou unii k dalšímu geopolitickému debaklu. Pokud má Evropa nějaký samostatný pohled, oddělí se od těchto debaklů zahraniční politiky USA.

Neokonzervativní hnutí vzniklo v 70. letech kolem skupiny veřejných intelektuálů, z nichž několik bylo ovlivněno politologem Leo Straussem z Chicagské univerzity a klasicistou z Yaleské univerzity Donaldem Kaganem. Mezi neoconské vůdce patřili Norman Podhoretz, Irving Kristol, Paul Wolfowitz, Robert Kagan (syn Donalda), Frederick Kagan (syn Donalda), Victoria Nuland (manželka Roberta), Elliott Abrams a Kimberley Allen Kagan (manželka Fredericka).
 
Hlavním poselstvím neokonzervativců je, že USA musí mít převahu ve vojenské síle v každém regionu světa a musí čelit rostoucím regionálním mocnostem, které by jednoho dne mohly zpochybnit globální nebo regionální dominanci USA, především myšleno  Rusko a Čína. Za tímto účelem by americká vojenská síla měla být předem rozmístěna na stovkách vojenských základen po celém světě a USA by měly být připraveny vést války dle vlastního výběru. Spojené národy mohou Spojené státy používat pouze v případě, že jsou užitečné pro účely USA.

Tento přístup poprvé vyjádřil Paul Wolfowitz ve svém návrhu Směrnice obranné politiky (DPG) napsané pro ministerstvo obrany v roce 2002. Návrh požadoval rozšíření bezpečnostní sítě pod vedením USA do střední a východní Evropy navzdory výslovnému příslibu Němců. Ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher v roce 1990 prohlásil, že po sjednocení Německa nebude následovat rozšiřování NATO na východ. Wolfowitz se také zastal amerických válek, když hájil právo Ameriky jednat nezávisle, dokonce i samostatně, v reakci na krize, které se týkají USA. Podle generála Wesleyho Clarka Wolfowitz Clarkovi již v květnu 1991 jasně řekl , že USA povedou operace pro změnu režimu v Iráku, Sýrii a dalších bývalých sovětských spojencích.

Neoconi prosazovali rozšíření NATO o Ukrajinu ještě předtím, než se stalo oficiální politikou USA za George W. Bushe mladšího v roce 2008. Členství Ukrajiny v NATO považovali za klíč k regionální a globální dominanci USA. Robert Kagan vysvětlil neokonzervativní případ rozšíření NATO v dubnu 2006 :

„[Rusové a Číňané nevidí v [„barevných revolucích“ bývalého Sovětského svazu nic přirozeného, ​​pouze převraty podporované Západem, jejichž cílem je prosadit západní vliv ve strategicky důležitých částech světa. Mýlí se? Možná ne úspěšná liberalizace Ukrajiny, kterou inspirovaly  a podporovaly západní demokracie, je pouze předehrou k začlenění tohoto národa do NATO a Evropské unie – zkrátka k expanzi západní liberální hegemonie?

Kagan uznal hrozivé důsledky rozšíření NATO. Cituje jednoho odborníka, který řekl: „Kreml se se vší vážností připravuje na ‚bitvu o Ukrajinu‘.“ Po pádu Sovětského svazu měly USA i Rusko usilovat o neutrální Ukrajinu jako obezřetný nárazník a bezpečnostní ventil. Namísto toho neoconi chtěli „hegemonii“ USA, zatímco Rusové zahájili bitvu částečně v obraně a částečně také kvůli  svým vlastním imperiálním nárokům. Takové odstíny krymské války (1853-6), kdy se Británie a Francie snažily oslabit Rusko v Černém moři po ruském tlaku na Osmanskou říši.

Kagan napsal ten článek jako soukromá osoba, zatímco jeho manželka Victoria Nulandová byla velvyslankyní USA při NATO za George W. Bushe, Jr. Nulandová byla neokonzervativka par excellence. Kromě toho, že působila jako Bushova velvyslankyně při NATO, byla v letech 2013-17 náměstkyní ministra zahraničí Baracka Obamy pro evropské a eurasijské záležitosti, kde se podílela na svržení ukrajinského proruského prezidenta Viktora Janukovyče, a nyní působí opět jako Bidenova náměstkyně ministra zahraničí. Tedy  v útvaru, který řídí politiku USA vůči válce na Ukrajině.

Neokonzervativní výhled je založen na prvořadém falešném předpokladu: že americká vojenská, finanční, technologická a ekonomická převaha nám  umožňuje diktovat podmínky ve všech oblastech světa. Je to pozice jak pozoruhodné arogance, tak pozoruhodného pohrdání fakty. Od 50. let 20. století byly USA zastaveny  nebo poraženy téměř ve všech regionálních konfliktech, kterých se účastnily. Přesto v „bitvě o Ukrajinu“ byli neoconi připraveni vyvolat vojenskou konfrontaci s Ruskem rozšířením NATO přes vehementní námitky Ruska, protože vroucně věří, že Rusko bude poraženo americkými finančními sankcemi a výzbrojí NATO.

Institut pro studium války (ISW), neokonzervativní think-tank vedený /překvapivě – pozn.vlk/ Kimberley Allen Kaganovou (a podporovaný odborníky na obranu, jako je General Dynamics a Raytheon), nadál a  stále  slibuje ukrajinské vítězství. Ohledně postupu Ruska nabídla ISW typický komentář : „Bez ohledu na to, na které straně patří  město [Severodoneck], ruská ofenziva na operační a strategické úrovni pravděpodobně vyvrcholí, což Ukrajině dá šanci obnovit svůj operační úroveň protiofenzívy k zatlačení ruských sil zpět.“

Skutečnosti na místě však naznačují opak. Ekonomické sankce Západu měly malý nepříznivý dopad na Rusko, zatímco jejich „bumerangový“ účinek na zbytek světa byl velký. Schopnost USA zásobovat Ukrajinu municí a zbraněmi je navíc vážně omezována omezenou výrobní kapacitou Ameriky a přerušenými dodavatelskými řetězci. Průmyslová kapacita Ruska samozřejmě převyšuje kapacitu Ukrajiny. Ruský HDP byl zhruba 10x vyšší než Ukrajina před válkou a Ukrajina nyní ve válce ztratila velkou část své průmyslové kapacity.

Nejpravděpodobnějším výsledkem současných bojů je, že Rusko získá velkou část Ukrajiny, přičemž možná ponechá vnitrozemskou nebo téměř  vnitrozemskou  Ukrajinu svému osudu. V Evropě a USA poroste frustrace z vojenských ztrát a stagflačních důsledků války a sankcí. Následné efekty by mohly být zničující, pokud se k moci dostane pravicový demagog v USA (nebo v případě Trumpa se k moci vrátí), slibující obnovit zašlou vojenskou slávu Ameriky prostřednictvím nebezpečné eskalace.

Místo riskování této katastrofy je skutečným řešením ukončit neokonzervativní fantazie za posledních 30 let a Ukrajina a Rusko se vrátit k jednacímu stolu, přičemž NATO se zaváže ukončit svůj závazek k rozšíření o Ukrajinu a Gruzii na východ výměnou za životaschopný mír, který respektuje a chrání suverenitu a územní celistvost Ukrajiny.

Trošku jiná  písnička  než se na  nás  valí  z  ČT, ČRo, Seznamu. Aktuálně.cz  a podobným  vyplachovačů  soudnosti,  že.  Za  mne  text, ke  kterému není co dodávat. Přesto  – netušil jsem,  že  zákulisními hráči  je  rodina  Kaganů… Která  to má obšancované, v jakékoliv  americké administrativě  skutečně  dokonale  a neprůstřelně.

A je mi nyní  jasné,  proč  tolik v českém, ale  i evropském  mainstremu  v  souvislosti  s s popisem aktuální válečné  situace  na ukrajinských frontách, citovaný  americký  institut ISW  se  tak často plete. Přirozeně , že  vždycky  ve prospěch Kyjeva.  Ale  to je  detail.

Tenhle  Sachsův  výstup  je  za tisíc  jiných komentářů.