Jeden z nejcharismatičtějších herců si Vary lehko podmanil. Osobně i jako bojovník proti drogovým kartelům

Benicia Del Tora možná neznáte jménem, ale jeho výrazná tvář vám určitě povědomá bude. Vyhledávaný pětapadesátiletý herec a držitel ceny Akademie za thriller Traffic – Nadvláda gangů přijel na filmový festival do Karlových Varů ve čtvrtek odpoledne a jeho nenapodobitelné charisma návštěvníky uhranulo i pod červenou kšiltovkou a džískou. Má totéž charisma, které známe z filmů jako Obvyklí podezřelí, Strach a hnus v Las Vegas, Vlkodlak, Star Wars: Poslední z Jediů nebo Sicario: Nájemný vrah.

Na pódiu Velkého sálu v hotelu Thermal Del Toro stanul v pátek po třinácté hodině a krátce porozprávěl o prvním z dvojice filmů, který přijel uvést a jehož projekce následovala. Traffic – Nadvláda gangů je hvězdně obsazené a komplexní vyobrazení drogové problematiky, která sužuje Spojené státy i sousední Mexiko po desítky let. A která se dotýká všech, od řadových mexických policistů a drogových papalášů přes zranitelné teenagery až po vrcholné politické činitele. Vedle Del Tora ve filmu září také Michael Douglas, Catherine Zeta-Jones, Don Cheadle či Dennis Quaid.

Původem portorikánský herec divákům a divačkám v sále přiblížil svůj speciální vztah s režisérem snímku Stevenem Soderberghem, jenž ho prý před natáčením zaskočil otázkou, jak by měl podle něj správný režisér fungovat. „Je to o vzájemném partnerství a důvěře,“ shrnul herec své povídání, během něhož přirovnal výrobu filmů k nekonečnému řetězci problémů. Režisér podle něj musí být schopný o všem rozhodovat a fungovat jako „milosrdný bůh“. A současně také naslouchat poznatkům jeho kolegů. Tak se prý ostatně zrodila scéna, kdy Del Torův charakter, mexický detektiv Javier Rodriguez, zatáhne své americké kolegy na tajnou schůzku do veřejného bazénu. Tu podle svých slov navrhl sám herec poté, co nesouhlasil s původní verzí ve scénáři, která zahrnovala schůzku v uzavřeném pokoji.

V Trafficu je Javier Rodriguez jedním z mnoha aktérů, jejichž linie jsou důmyslně propojené a tvoří hutný fiktivní příběh, který pohlcuje jako detektivka či gangsterka i jako takřka dokumentární průlet drogovým podsvětím a jeho dopadem na společnost. Soderbergh pro lepší přehlednost rozlišuje jednotlivá prostředí barevnými filtry a stojí za dnes často užívaným zabarvováním filmového Mexika do sytě oranžové. Výrazné stylistické prostředky a přítomnost světově známých hereckých tváří sice tvoří typický hollywoodský velkofilm, ovšem pozorný režisér, který sám sobě posloužil i jako kameraman, navazuje na tradice francouzského cinema verité a z filmu čpí naturalismus i navzdory přeexponovanému obrazu. Traffic sklidil pět oscarových nominací a ve třech kategoriích zvítězil – kromě Del Tora si zlatou sošku odnesl také Soderbergh za inovativní režii a Stephen Gaghan za adaptovaný scénář.

Del Toro se v rámci přípravy na roli scházel s mexickým policistou a dozvěděl se například, že tamní strážci zákona si musí sami kupovat pouta. Tento poznatek se do finálního sestřihu filmu rovněž dostal a Javier si posteskne, že přišli s kolegou o pouta, když jejich zajatce převezme garda generála Salazara (Tomas Milian). Traffic si zachovává silné vazby na realitu, a to i z politického hlediska. Boj proti drogovým kartelům a distribuci drog je vykreslený ve vší frustrující nahotě. Dozvíme se, že dealeři mají k dispozici neporovnatelně větší rozpočet nežli nedůsledná vládní organizace, v jejímž čele stojí charakter Michaela Douglase.

Herec během diskuze odpověděl na dotaz z publika, jak se podle něj drogová válka na americko-mexických hranicích vyvíjí. Traffic ostatně není jediný film s podobnou tematikou, který Del Toro natočil – o patnáct let později ztvárnil pomstychtivého žoldáka v temné kriminálce Sicario: Nájemný vrah, kde jde jeho charakter rovněž po krku drogovému bossovi. V odpovědi nebyl Benicio optimistický a potvrdil, že toto válčení nekončí a představuje trvalou hrozbu.

Ročně prý natočí dva filmy za přibližně osm týdnů a v tomto horizontu se vždy snaží soustředit výhradně na práci a neholdovat alkoholu ani jiným posilujícím či tlumícím drogám, čímž připomíná svou postavu z Trafficu. To, že často hraje nebezpečné a nevypočitatelné muže, stvrzuje kromě jeho očí a charismatu také mohutná postava, díky níž je nepřehlédnutelný.

Jeho znalost kinematografie navíc není omezená pouze na hollywoodské či hispánské snímky, které natáčí. Umělecký ředitel festivalu Karel Och, jenž Del Tora na pódiu přivítal, publiku sdělil, že jej slavný herec šokoval svou znalostí české kinematografie a filmů jako Marketa Lazarová, Daleká cesta či Spalovač mrtvol. Poznávání cizích kultur prý miluje, neboť mu pomáhají růst.

Elegantně zvládl vybruslit i z poněkud komplikovaného dotazu jednoho z diváků, který chtěl znát jeho postoj k válce na Ukrajině a zajímalo ho, v čem herec vidí její příčiny. Del Toro politoval obyvatele, kteří musí zažívat hrůzy války, a zdůraznil, že násilný konflikt by měl být vždy až tím posledním řešením. Od mnoha svých filmových postav se tím zřetelně distancoval, což platí pro celé jeho klidné a přátelské vystupování, na které se bude vzpomínat jen a pouze v dobrém.

V sobotu po poledni pak Benicio Del Toro uvedl ještě jeden snímek, kultovní kriminálku Obvyklí podezřelí, která jej roku 1995 nakopla k mezinárodní slávě.

Nový životopis o zpěváku Elvisovi Presleym má 160 minut, ale trvat by mohl klidně i déle. Je to film o rychlém vzestupu a pomalém pádu. Formálně je mnohem nápaditější než nedávná úspěšná, ale nudná Bohemian Rhapsody.