RECENZE: Ben Cristovao se na novém albu snaží bavit, jde mu to ale jen napůl

Ben Cristovao

PROTENKONTRAST

Skladby:
Prsi, prsi, Spiderman, Ten Vibe, Tohle bude bolet, Multiverse, Pamatuju, Nevinný, Umírám sám, Happy Birthday, Motivace, Zohan

11 skladeb / 32:08 min

Vydavatel: Universal Music

Novinka s názvem PROTENKONTRAST čítá jedenáct skladeb a v téměř každé z nich uslyšíte jiného hosta. Hvězdnými jmény se opravdu nešetřilo. Už v úvodním otevíráku desky písni s jednoduchým názvem Prší Prší Cristovaovi vypomáhá známý brněnský raper Calin. Miláček všech náctiletých však ve spolupráci se zpěvákem nepřináší nic závrtatného. Píseň je laděna přesně do Calinova stylu a posluchač se neubrání pocitu, že kdyby zde v tvůrčím procesu dostal méně prostoru, možná by to dopadlo o kus lépe. Přece jenom verše typu "prší prší, jen se leje z tvejch očí, je je je" zní jako z šuplíku parodického rapu Kapitána Dema.

Ben Cristovao si do Ledáren přivezl několik hostů, zazpíval si s Miraiem Navrátilem nebo Adamem Mišíkem

Pokud byla spolupráce na prvním tracku spíše zklamáním, hned ten druhý, ve kterém se objeví Majk Spirit, je o kus dál. Spiderman nasadí ponurou atmosféru a v beatu vybrnkávaní na akustickou kytaru. Vyrovnání se s bolestí a s problémy šoubyznysu propojuje Cristovao s problémy mladé generace. Tahle česko-slovenská spolupráce zní autenticky a skutečně, i po vícerém přehrání má pořád co dát.

O podobnou atmosféru se Cristovao pokouší i v tracku Tohle bude bolet. Jenom škoda, že beat nemá trochu více inovace. Smutná love story navzdory tomu funguje i tak, hudebník totiž dokáže naprosto obyčejné příběhy zabalit, svým notně autotunem zabarveným hlasem, do hořké pachuti.

Ben Cristovao má na svém kontě už pěknou řádku hitů. Nicméně je vždy znát, že se o ně vyloženě prvoplánově nesnaží. Na novém albu má asi největší hitový potenciál vůbec první vypuštěný singl Ten vibe. Zvukově opět podařené dílo, jak už jsme z poslední umělcovy tvorby zvyklí, má hutný a zajímavý zvuk. Jde o letní hit, který má i lehce exotický nádech. Highlight alba však najdeme o kousek dál v písni Pamatuju. Zpověď o xenofobii v české společnosti, prokládaná reálnými historkami ze života Cristovaa, ale také rapera, který si říká KOJO. Ve slokách jde o silně naléhavou skladbu, kterou odlehčí refrén, který jakoby v momentě zvolnil tempo a ulehčil tak celkové tíživosti.

K závěru alba se skladby spíše tématicky odlehčují, například v Happy Birthday nebo Motivace. První zmiňovaný track má po hudební stránce potenciál. Ve výsledném zpracování s repetitivně se opakujícím refrénem, však vyznívá velice prázdně. U Motivace je znát, že zpěváka hudba stále baví. Skladba má drive a je v ní ukrytá motivující message, se kterou už interpret pracoval i v minulosti i díky tomu, patří k tomu lepšímu, co novinka nabízí.

PROTENKONTRAST je deska, která si dala za úkol bavit. Bohužel se to daří jen z části. Chybí větší množství hudebního experimentování a ani široká plejáda hostů nedokáže zakrýt, jak moc jsou některé tracky prázdné. Přitom je i na novince zřejmé, že hudebně zajímavé písně Ben Cristovao umí setsakramentsky dobře.

Text: Tomáš Kocian, foto: archiv Bena Cristovaa
Témata: Ben Cristovao, PROTENKONTRAST, album, recenze