Před 75 lety odmítl Gottwald Marshallův plán. Stalin chtěl ukrytý český poklad

Byl to jeden ze zlomových okamžiků raně poválečných československých dějin. Před 75 lety, dne 10. července 1947, odmítla československá vláda vedená Klementem Gottwaldem účast na pařížské konferenci, kde se evropské země domlouvaly na podrobnostech přijetí velké hospodářské pomoci od Spojených států při rekonstrukci evropských ekonomik. Tímto krokem vykročila Československá republika ze svobodné Evropy za vrata železné opony, které za ní únor 1948 přes marné Steinhardtovy naděje definitivně přibouchl. Na více než 40 let.

Obnovit Evropu a zastavit šíření komunismu

Marshallův plán, oficiálně nazývaný Plán evropské obnovy, vyhlásil jeho iniciátor a tvůrce, ministr zahraničí USA George Catlett Marshall, 5. června 1947 v projevu na Harvardově univerzitě. Významně ho přitom ovlivnil jeho zážitek z konference tzv. velké čtyřky (čtyř největších mocností, tedy USA, Sovětského svazu, Británie a Francie) o budoucnosti Německa, která se konala v březnu 1947 v Moskvě.

„Po rozhovoru se Stalinem si uvědomil, že Sověti čekají, až se situace v Evropě, co se týče zásobování obyvatel potravinami, ještě zhorší. Lidé budou nespokojenější a vytvoří se lepší předpoklady pro vzestup komunistického hnutí a možného převzetí moci tamějšími komunistickými stranami. Uvědomil si, jak je situace vážná,“ píše o Marshallovi a jeho uvažování server Totalita.

Zúčastnil se Klement Gottwald bitvy u Zborova? Událost dodnes provází plno mýtů

Cílem plánu bylo, lapidárně řečeno, „nasytit hladové a zabránit šíření komunismu“, tedy vytvořit evropským zemím rozsáhlou hospodářskou pomocí takové podmínky, aby mohly rekonstruovat své ekonomiky při udržení demokratického řízení společnosti.

Marshall svůj plán odprezentoval u příležitosti svého převzetí čestného doktorátu na univerzitě, protože tak měl zajištěnu dostatečnou publicitu. Jeho myšlenky se okamžitě chopil britský ministr zahraničí Ernest Bevin, který navrhl pařížskou konferenci a přizval k ní i Sovětský svaz.

Čeští komunisté zavřeli i amerického novináře. Před 70 lety mu "přišili" špionáž

První jednání v Paříži začala 23. června 1947, ale sovětská delegace ji hned po prvním týdnu opustila a sovětský ministr zahraničí Vjačeslav Molotov obvinil Spojené státy, že rozdmýchávají protisovětské nálady a činnost.

Další pařížská konference o přípravách na přijetí Marshallova plánu měla začít 12. července 1947. A sovětský vůdce Josif Vissarionovič Stalin se rozhodl, že země, jejichž vlády měl pod svým vlivem, do Paříže nepustí.

Uran, cenný český poklad

Československo sice mělo od voleb v roce 1946 vládu s komunistickým předsedou a s převahou komunistických ministrů, ale českoslovenští ekonomové si nezbytnost zahraniční pomoci pro obnovu domácího průmyslu a obchodu dobře uvědomovali.

Československá vláda se poprvé zabývala Marshallovým plánem tajně při jednání 24. června 1947, kterému předsedal státní tajemník Vladimír Clementis. Ten konstatoval, že americký návrh si získal mimořádný světový ohlas, ale navrhoval počkat na stanovisko sovětské vlády.

Nejhorší justiční vražda. Smrt Milady Horákové se dotkla Einsteina i Churchilla

Následovala schůzka českého ministra zahraničí Jana Masaryka se sovětským chargé d‘affaires M. F. Bodrovem, který prohlásil, že stran československé účasti nemá z Moskvy žádné instrukce. Vláda si to vyložila tak, že Stalin nehodlá účasti Československa na Marshallově plánu bránit, a v pondělí 7. července se jednomyslně usnesla pozvání k účasti na pařížské konferenci přijmout.

Bohužel, skutečné Stalinovy úmysly byly úplně jiné. Byl pevně rozhodnut účast Čechoslováků nepřipustit, a to zejména proto, že v Československu se nacházelo cosi, v čem viděl zásadní faktor svého vlivu v geopoliticky rozděleném světě: bohatá ložiska uranu, nezbytného pro výrobu jaderných zbraní.

Stalinovi pohůnci

Ve středu 9. července 1947 odjížděla z Prahy do Moskvy vládní delegace ve složení Klement Gottwald, ministr zahraničních věcí Jan Masaryk a ministr spravedlnosti Prokop Drtina (který zastupoval nemocného ministra zahraničního obchodu Ripku) na dlouho plánované jednání o prohloubení vzájemných obchodních styků.

Generální tajemník Slánský: K jeho zatčení přispěl záhadný dopis Velkému metaři

To se však záhy změnilo v nevybíravý Stalinův nátlak na československé odmítnutí účasti na pařížské konferenci, a tím i na odmítnutí Marshallova plánu jako takového. „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr, ale vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek,“ měl údajně prohodit bezprostředně po návratu do republiky Jan Masaryk.

Odmítnutí plánu nahrála navíc ještě jedna mimořádně nešťastná okolnost: československý prezident Edvard Beneš utrpěl v noci na 10. červenec těžký záchvat mrtvice, takže když k němu ráno zamířil Gottwaldův emisar Clementis s úkolem, aby z něj vymámil souhlas s odmítnutím usnesení ze 7. července, byl indisponován a dost možná státního tajemníka ani nevnímal. Clementis toho okamžitě zneužil a referoval vládě, že Beneš s novým postupem souhlasí. Na základě toho pak vláda na dlouhotrvajícím jednání svou účast na pařížské konferenci jednomyslně zrušila.

Zatčení Gustáva Husáka: akce StB připomínala "Jidášův polibek"

Američané se ani poté nevzdávali naděje, že Československo nepadne zcela pod Stalinovu kuratelu a uhájí demokracii v západním stylu, o čemž svědčí i Steinhardtova slova zmíněná v úvodu.

Bohužel, zkušený americký diplomat situaci v tomto bodě podcenil. Ve dnech únorové krize nebyl ani v Praze. A po únoru už bylo na všechna „kdyby“ pozdě.